S čím přicházejí za logopedem dospělí? Jaké problémy nás mohou v pokročilém věku čekat? Proč se nebát vyhledat odbornou logopedickou péči? Na tyto a další otázky se pokusíme odpovědět v našem článku se speciálně-pedagogickým přesahem.
Když se řekne logopedie, mnozí z nás si představí dítě, které špatně mluví v útlém věku a je třeba jeho řečové projevy správně korigovat a stimulovat. To je ovšem pouze malý výsek toho, s čím se logoped ve své praxi potkává. To, že logopedie není pouze doménou dětské populace, nám představí odbornice, která se věnuje přímé logopedické péči. Protože se známe, v následujícím rozhovoru jsem zachovala tykání.
Můžeš se čtenářům představit?
Jmenuji se Barbora Svobodová a pracuji jako logoped ve zdravotnictví, v týmu pražské pobočky Soukromé kliniky LOGO. Velkou výhodou našeho pracoviště je komplexnost a provázanost péče, kdy kromě logopedů máme v týmu i psychology, neurology, foniatry, fyzioterapeuty, ergoterapeuty a další související odborníky. Díky tomu jsme schopni na jednom místě poskytnout multidisciplinární péči širokému spektru pacientů od dětského do seniorského věku.
S čím tedy pacientům nejvíce pomáháte?
Náplní naší práce není jen vyvozování hlásek a „hraní si s dětmi”, jak si bohužel stále velká část společnosti myslí. Každý den pomáháme lidem s komunikací v tom nejširším slova smyslu. Klinický logoped se věnuje diagnostice a následné terapii poruch řečové komunikace u všech věkových skupin. Samotná úprava artikulace je mnohdy jen opravdu malou součástí jinak dlouhodobého a někdy náročného terapeutického procesu a u mnoha pacientů vůbec není součástí terapie.
S jakými klienty přicházíš nejvíce do styku?
Převážnou většinou klientů na našem pracovišti jsou děti od batolecího do staršího školního věku. Nejčastěji pracuji s dětmi s neurovývojovými poruchami, jakými jsou vývojová porucha jazyka (vývojová dysfázie), ADHD, vývojová dyspraxie, poruchy plynulosti řeči, nebo s dětmi s poruchou autistického spektra. Paradoxně menšinovou skupinu dětských pacientů tvoří dnes ti s artikulační poruchou. Ale to neznamená, že nemám v péči i dospělé pacienty.
S čím tedy za vámi přicházejí dospělí?
Obracejí se na nás hned z několika důvodů. Někdy jde o přetrvávající artikulační poruchy, jednoduše řečeno jako děti docházeli na logopedii a řešili zde výslovnost, ale z nějakého důvodu se v dětském věku nepodařilo potíže odstranit. Podobně se setkáváme s pacienty s poruchou plynulosti řeči ve smyslu chronické koktavosti nebo breptavosti. Další skupinou jsou osoby se získanými poruchami řečové komunikace. Jde o pacienty se získanými neurogenními poruchami, ať už vlivem úrazu, či na základě různých neurodegenerativních onemocnění. V péči tak máme pacienty s afázií, získanou dysartrií, kognitivně-komunikačními poruchami nebo třeba osoby s poruchami polykání.
Jsou dostupné nějaké statistiky, kolik procent dospělé populace má v řečové/jazykové oblasti problémy?
Přesná data o počtu dospělých s poruchami v oblasti řečové komunikace se hledají jen těžko. I zde opět záleží, s čím se dospělí pacienti v oblasti komunikace potýkají. Podle nejnovějších dostupných dat Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR za rok 2020 navštívilo ambulantní pracoviště klinické logopedie téměř patnáct tisíc pacientů s poruchami získanými v dospělém věku. Vzhledem k tomu, že jde o rok, který byl silně ovlivněn pandemií covidu-19, je více než pravděpodobné, že by pacientů ve skutečnosti bylo mnohem víc. Celkově se dá říci, že je trendem spíše přibývání logopedických pacientů v dětském i dospělém věku.
Jaké jsou tedy nejčastější příčiny řečových poruch v dospělém věku?
Můžeme jmenovat hned několik skupin příčin. Jde zpravidla o různá onemocnění, traumata či nádory CNS a mozku. Mezi vůbec nejčastější příčiny patří cévní mozkové příhody, dále neurodegenerativní onemocnění, jakými jsou například Parkinsonova choroba či roztroušená skleróza.
Situací, kdy se dospělý člověk ocitne v logopedické péči, je opravdu mnoho a možných poruch komunikace také. Pokud dojde k organickému poškození kdekoli na dráze mezi svalem a odpovídajícím místem v mozku, hovoříme o dysartriích, tedy poruchách motorické realizace řeči, které jsou charakteristické potížemi s respirací, fonací, artikulací, ale mohou je provázet i poruchy polykání.
Poškození určitých oblastí mozku, například vlivem již zmíněné cévní mozkové příhody, může vést k narušení celého jazykového systému nebo jeho částí, které se označuje pojmem afázie. Pacienti s afázií tedy mohou mít potíže nejen s produkcí řeči, ale také s porozuměním mluvené či psané formě jazyka, tato porucha tak bývá často provázena i obtížemi ve čtení a psaní. V seniorském věku se setkáváme v ordinacích i s pacienty s kognitivně-komunikačními poruchami, jde převážně o různé formy demencí. V dospělém věku se můžeme setkat i s pacienty s hlasovými poruchami.
Jaké jsou hlavní rozdíly v dětské a dospělé logopedické terapii?
Terapie dětí a dospělých probíhá odlišně. V obou případech vždy přistupujeme k pacientovi individuálně nejen podle věku a diagnózy, na kterou se zaměřujeme, ale také vzhledem k jeho aktuálním schopnostem a potřebám. Je pravda, že vnitřní motivace dospělých pacientů bývá větší. U přetrvávajících artikulačních poruch vyhledají dospělí ordinaci klinického logopeda z vlastní vůle, jsou připraveni ke změně, většinou se nám poměrně rychle podaří najít správný způsob tvoření hlásek, někdy je však obtížné udržet u pacienta dlouhodobou motivaci, protože v dospělém věku měníme mnohem déle fixovaný způsob komunikace a to vyžaduje čas a vytrvalost. Samozřejmostí je, že s dospělými pacienty využíváme trochu jiné pomůcky a postupy a stanovujeme si často jiné cíle. U získaných poruch v dospělém věku bývá cílem terapie co největší obnova poškozených funkcí a zmírnění vzniklých obtíží. Bohužel některé získané poruchy, už z povahy jejich vzniku, nejsme schopni zcela odstranit. Proto se například u neurodegenerativních onemocnění, která jsou charakteristická postupným zhoršováním stavu, snažíme co nejdéle zachovat stávající funkce nebo hledat možnosti, jak i přes zhoršující se stav umožnit pacientům a jejich rodinám alternativní formy komunikace či pomoc s příjmem potravy.
Když se po infarktu nedostanu zrovna k vám na pracoviště, ujme se mě systém, nebo bude na mně, abych si opatřila rehabilitaci/terapii vlastní cestou? Co je to klinická logopedie?
Klinická logopedie je krásný obor s velmi širokým záběrem. Klinický logoped patří mezi nelékařské zdravotnické pracovníky, je to absolvent magisterského studia logopedie a několikaletého, poměrně náročného postgraduálního studia, zakončeného atestační zkouškou. Vzdělává se však celý život. Náplní jeho práce je prevence, diagnostika a terapie u osob s poruchami řečové komunikace prakticky od narození až do seniorského věku. V praxi spolupracuje především s dalšími specialisty z resortu zdravotnictví, ale také s odborníky ze školství či sociální oblasti. Systém logopedické péče u nás je komplexní. Dnes už najdeme klinické logopedy i na odděleních neonatologie, kde pomáhají nezralým novorozencům s příjmem potravy, na odděleních dlouhodobé rehabilitace pacientů po úrazech, někteří kolegové pracují s dětmi po kochleární implantaci nebo jsou součástí týmu při tak zvaných awake operacích mozku, kdy pomáhají neurochirurgům mapovat řečová centra v mozku pacienta přímo na operačním sále. V dnešní době by měl být klinický logoped přítomen i na iktových jednotkách neurologických oddělení. Dokáže tak pacienta vyšetřit přímo u lůžka ještě na oddělení JIP a stanovit, zda bude následně vyžadovat logopedickou péči. V případě potřeby tak s pacientem zahájí terapii během hospitalizace prakticky hned, kdy to jeho stav dovolí. Před propuštěním do domácí péče pak většinou nasměruje pacienta a jeho rodinu do ambulantních pracovišť, kde může terapie pokračovat. V případě potřeby je seznam všech akreditovaných pracovišť klinické logopedie veřejnosti přístupný na webových stránkách Asociace klinických logopedů ČR.
Chtěla bych se ještě zeptat, zda jsou nějaká obecná doporučení, kdy bychom měli vyhledat odbornou pomoc?
U poruch řečové komunikace, podobně jako v mnoha jiných oblastech týkajících se lidského zdraví, funguje podle mých zkušeností jakási intuice. Tedy pokud má například rodič pocit, že s vývojem komunikace u jeho dítěte něco není v pořádku, určitě se vyplatí zbytečně nevyčkávat, ale raději jednat. Pracoviště klinické logopedie bývají poměrně vytížená a není výjimkou, že termín vstupního vyšetření se pohybuje v horizontu několika měsíců od objednání. Ve vývoji dítěte však právě těchto pár měsíců může hrát zásadní roli. Stejně to samozřejmě platí i u dospělých. Obecně lze říci, že zejména náhle vzniklé poruchy řeči u dospělého, ale i u dítěte není radno brát na lehkou váhu, neboť mohou značit závažné problémy, až život ohrožující stavy. Pokud například u někoho z blízkých zpozorujeme náhle vzniklé obtíže s řečí, porozuměním, pokles ústního koutku nebo části obličeje, poruchy hybnosti končetin, může jít o cévní mozkovou příhodu. Zde hraje zásadní roli čas, a je tedy třeba okamžitě jednat a přivolat dotyčnému zdravotnickou záchrannou službu. Dále můžeme pomoci také k časnému záchytu kognitivně-komunikačních poruch u svých příbuzných a známých zejména v seniorském věku. Když si babička občas poplete jména vnoučat, nemusí to ještě značit nástup demence. Ale ve chvíli, kdy zapomíná, jak si připravuje kávu, kterou pije stejně už padesát let, kudy se jde do obchodu, kam chodí nakupovat každý den, nebo se ráno přestane převlékat z pyžama, měli bychom zpozornět. Mnoho lékáren po celé České republice dnes bezplatně nabízí screeningové vyšetření demence, které zde provádějí speciálně vyškolení farmaceuti a zaměstnanci. Vždy je lepší přijít včas nebo třeba „zbytečně“ než pozdě či něco zanedbat.
Moc děkujeme Barboře za její odborný vhled do logopedické problematiky a přejeme vám, ať ji v praxi nemusíte vyhledat!
Foto: Pixabay
