Markéta Gajdošová alias Linkgirl je blogerka, která na svém webu linkgirl.cz píše o cestování, přečtených knihách, marketingu i léčbě rakoviny. Pokud zrovna nebloguje, stejně se věnuje textům. Pracuje totiž jako takzvaná linkbuilderka a copywriterka. Co to znamená, proč začala psát o své léčbě a jak se jí během pandemie pracuje?
Jak bys popsala linkbuilding pro laiky?
Jednoduše a česky řečeno je to „získávání zpětných odkazů“. Ty jsou fajn hned z několika důvodů. Lidé se snadněji dostanou například na tvůj e-shop, blog či magazín ze článků a zdrojů, které o tobě píšou. Druhá věc a pro linkbuilding primární je i to, že kvalitním odkazům přikládají váhu i vyhledávače (Google, Seznam), a když jich je dost, tak web zobrazují lidem ve vyhledávání ideálně na první stránce. Práce linkbuildera pak spočívá v tom ty odkazy chytře získávat. 🙂
Jak jsi se vlastně k linkbuildingu dostala?
To byla zajímavá cesta. Vždycky jsem se chtěla stát copywriterem, bylo mi něco kolem dvaceti a byla jsem hrozný ucho. Přečetla jsem si nějaké články o copywritingu a pojala tušení, že jsem v téhle oblasti mistr světa a můžu se tím hned začít živit. Protože jsem si přečetla ty tři články, tak vím všechno. Tak jsem si založila web a snažila se trochu vypsat. Jen když si na ty první pokusy vzpomenu, tak se červenám. To jsem dělala třeba rok a u toho se živila různě. Třeba jsem prodávala deskovky a podobně. Po nějakém čase jsem na Jobs.cz narazila na pracovní inzerát, ve kterém jedna agentura hledala linkbuildera a já si řekla: „Ha, to je skoro to samý“ a přihlásila se. Načetla jsem si o tom docela dost a oni hledali juniora, tak to nakonec klaplo. A tím jsem začala získávat první relevantní zkušenosti jak s linkbuildingem, tak po čase a pomalu i s copywritingem.
Když se dívám na tvůj blog, kde píšeš mimo jiné i o své léčbě rakoviny, moc odkazů tam nevidím. Je to schválně?
Zvlášť na blogu, který beru jako volnočasový a dlouhodobě s ním nemám ambice prorazit ani vydělat, se snažím hlavně o to, aby byly odkazy na místech, kde to má opravdu smysl – když mluvím třeba o starším článku. I tak se čtenáře na webu snažím udržet, například tím, že pod článkem jsou odkazy na „podobný obsah“. Na webech, s nimiž má člověk aspoň malé ambice, by těch odkazů skutečně mělo být víc. Interními odkazy (odkazy na další obsah na blogu) se v článcích nemusí šetřit vůbec. A pokud píšete o něčem zásadním, je super mít v článku alespoň jeden odkaz externí (třeba na Wikipedii nebo jiný zdroj, ze kterého informace čerpáte). Já, zvlášť poslední dobou, píšu převážně o sobě. A beru to z velké části skutečně jako deníček. 🙂
Proč jsi se rozhodla vlastně psát o své nemoci a léčbě? Nebála ses třeba stigmatizace na základě svého zdravotního stavu?
Nebála. Psala jsem o tom docela dost na Facebooku, přesto měli lidi poměrně dost dotazů a já si řekla, proč ne. Přestože se mi zdá, že je v dnešní době osvěta poměrně velká, něco navíc nikdy neuškodí. Zrovna u té rakoviny je dost naprd, že člověku, kterému není minimálně 40, doktoři řeknou: „Nic to není, přijďte na kontrolu za rok“ a moc se to neřeší. A ty holky (samozřejmě i muži, u kterých je rakovina prsu extrémně podceňovaný problém) pokrčí rameny a s trochou štěstí za rok přijdou. Ale v horším případě už za rok ani nejsou. 🙁 Takže mi přišlo důležitý ve svém prostoru tuhle věc znovu zdůraznit. Článek o pozitivech rakoviny pak vznikl z hecu. A taky proto, že je důležité si ta pozitiva hledat ve všem.
Jaká ti pak přišla zpětná vazba na blogové příspěvky od čtenářů?
Zpětná vazba k článkům o rakovině je jen pozitivní. Opravdu mi pár lidí říká, že si dávají větší pozor. Vím o několika holkách, které díky mým příspěvkům zašly na sono – a i kdyby to nakonec pomohlo jedné, tak je to super. Nemyslím si, že mají mé články extra velký dopad, ale aspoň holky v mém nejbližším okolí se začaly o svá prsa víc starat. Caresse BraExpert (nejlepší obchod s podprsenkami) během mé léčby začal posílat měsíčně newsletter s upozorněním, že se mají ženy zkontrolovat, což je super. Píšu o tom i proto, že jsem si to sama neuměla vůbec představit. Znala jsem rakovinu z televize (měla jsem štěstí, že jsem ve svém okolí první a snad budu i poslední), ale všechno kolem toho je celkem zajímavé a je fajn to sdílet. A sdílení mi hodně pomáhá.
Jak se změnilo s léčbou tvé pracovní vytížení?
Dost. Minulý rok jsem vydělala nejmíň. A covid-19 se na tom rozhodně podílel méně než rakovina. Naštěstí mi zůstali všichni klienti. Mají velké pochopení a já se snažím dělat alespoň to nejdůležitější. Ale příjmy mi klesly pod polovinu a všechno mi trvá i třikrát tak dlouho. Teď už se to naštěstí trochu lepší. Už jsem dlouho bez chemoterapie, ale i ozařování, kterým procházím, mě hodně vyčerpává a nejde to jako dřív. Snad se to brzy obrátí k lepšímu. 🙂
Protože sama také podnikám, navazuji kontakty s volnonožci. Nejsem si však jistá, jestli existuje platforma pro ty, kteří mají nějakou nemoc či postižení. Myslíš, že je tohle aspekt, o kterém by se mělo víc mluvit? Třeba když v průběhu pandemie musí člověk řešit výpadky zakázek a k tomu má ještě strach, aby ho neskolil virus?
V tomhle mám opravdu neuvěřitelné štěstí.V mém okolí je spousta lidí, kterým pandemie dost zamávala s profesním životem. A obdivuji je, jak se s tím zvládají poprat a hledají nové možnosti ve chvílích, kdy bych nejspíš v koutě brečela zoufalstvím a šla se živit asi někam k pásu, protože za pokladnou je na mě moc lidí. (Příkladem je třeba zmíněný obchod Caresse BraExpert nebo posilovna Železná koule). Nedávno jsem četla o tom, kolik lidí v minulém roce zrušilo živnost. Ta čísla si nepamatuju, ale působila skutečně děsivě. Je dobře, že se věnuje pozornost primárně lidem, kteří musí ještě platit nájem, zaměstnance a podobně. Já mám neuvěřitelné štěstí. Jak s rakovinou (i tím, že přišla v době covidu, čímž o nic moc nepřicházím), tak s tím, že se mých klientů dotýká pandemie okrajově, nebo mají dokonce tržby vyšší. Takže opravdu nedovedu posoudit situaci dalších lidí na volné noze, kteří pracují podobně jako já, a to štěstí nemají. Ale rozhodně bych byla pro, aby o nich bylo slyšet víc. A vlastně i platforma, kterou jsi zmínila, by mohla být super. Ač možná dvojsečná v tom, že by se někdo mohl lidem na ní vyhýbat – ale osobně bych s nikým takovým nepracovala.
Co bys poradila člověku stejné nebo podobné profese na volné noze, který dostal nedávno diagnózu rakoviny a začíná s léčbou?
Vážně se nesnažte být silní. 🙂 Možná to zmáknete levou zadní a léčba vás ve výkonu ovlivní minimálně nebo vůbec, ale rozhodně o tom klientům dejte včas vědět a počítejte s tím, že se budete muset naučit zpomalit.
Na další webové stránce Markéty Gajdošové jednacopywriterka.cz najdete informace o jejích copywriterských a linkbuilderských službách včetně jejího portfolia. Web můžete sledovat i prostřednictvím Facebooku na stránce facebook.com/jednacopywriterka/.
Foto: archiv Markéty Gajdošové
