Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on email

Jsme špatní aktivisté, když jsme si na Twitteru zablokovali jednoho z nás, protože nám lezl na nervy?

Nedávno jsem se v jedné internetové diskusi dostala do sporu, zda je možné hájit práva člověka, kterého mám zablokovaného na nějaké sociální síti. Dejme tomu, jestli je možné hájit práva autistů, když jich mám pár na Facebooku na černé listině.

Možné to určitě je, každopádně je potřeba předem vysvětlit, co znamená hájení práv a proč to není totéž co přátelství, partnerství nebo další mezilidské vztahy. Budu mluvit pouze z perspektivy člověka, který hájí práva skupiny, do níž sám patří.

Kloním se k tomu, že všichni lidé mají určitá práva, která jim nelze nijak odebrat. Lidé, které máme rádi. Lidé, které nemáme rádi. Lidé, které známe. Lidé, které neznáme. A tak dále.

Bohužel se stejně tak komukoliv může stát, že ho bude někdo na právech omezovat. Může se to stát vám, někomu blízkému, někomu nesympatickému nebo někomu neznámému. Pokud to je někdo, koho máte rádi, je řešení jasné: zastanete se ho (pokud nejste reptilián). Ale co když ho rádi nemáte?

Zastávat se lidí, které rádi nemáme, je leckdy těžké. Někdy nám k nim vztah chybí, někdy je dokonce negativní. Pokud však přistupujeme na tezi, že lidská práva není možné odebírat, potom musíme dospět k názoru, že i náš ne-přítel si zaslouží pomoc. Pokud zastáváme názor, že on si pomoc nezaslouží, pak nemůžeme tvrdit, že hájíme práva pro všechny lidi.

Stejně tak na to, abychom se někoho zastali nebo alespoň odsoudili porušování jeho práv, nemusíme být s daným člověkem v kontaktu. Jistě, pokud se s ním chceme spojit, musíme najít nějaký komunikační kanál. Sociální sítě však nejsou jediným takovým kanálem. Někdy je dokonce možné někomu pomoci, aniž bychom s ním osobně hovořili, například právě tím, že řekneme: „To, co se mu stalo, nebylo správné.“

Možná proto je pro některé lidi těžké pochopit, proč se někdo zastává vězňů, jiných odsouzenců a vůbec lidí, kteří se nějak provinili, když jim někdo třeba fyzicky ubližuje. Znamená to, že schvalují jejich činy? Že snad s nimi bezvýhradně souhlasí? Ne, jen odlišují osobní sympatie a lidskost.

Samozřejmě, znovu opakuji: není to jednoduché. Není snadné tyto dvě roviny odlišit. Nicméně právě v tom spatřuji obdivuhodnost mnoha bojovníků za lidská práva: Že se dokázali zastat nepřátel i přes všechna příkoří, která jim způsobili. Kéž bychom toho byli schopni úplně všichni.

Foto: Pixabay

Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on email
Ivana Recmanová

Ivana Recmanová

Pracuji v Reveniu jako redaktorka a zároveň působím na volné noze jako překladatelka, lektorka a mediální poradkyně. V letech 2018 - 2020 jsem byla členkou Poradního orgánu pro monitorování práv osob se zdravotním postižením zřízeném při úřadu veřejného ochránce práv. V minulosti jsem publikovala například v Deníku Referendum, Mladé frontě DNES, Alarmu nebo Novém prostoru. Jsem diagnostikovaná autistka. Ve volném čase se věnuji psaní poezie, cestování, hudbě a dobrovolnické činnosti pro Trans*parent a Amnesty International.

Další příspěvky autora

Podpořte nás

Náš účet je:
115-5689490267/0100

Vězte, že veškeré finance půjdou na rozvoj projektů, které pomáhají lidem se znevýhodněním plnit si kariérní a životní sny. Inspirante je jedním z nich!