Zhruba před rokem se nám život otočil vzhůru nohama a nikdo nedokázal odhadnout, co a na jak dlouhou dobu se pro nás změní, což ostatně nevíme ani teď.
Naši mateřštinu jsme obohatili o spoustu neologismů (kam se hrabe čistonosoplena) a naši výpočetní techniku zase o nové aplikace. Děti zareagovaly flexibilně a nové technologie přijaly s pochopením, pro starší generaci byl vstup do virtuálního světa mnohdy bobříkem odvahy, ale část se s tím za podpory svých technicky zdatných vnoučat a dalších příbuzných poprala a nyní už vesele sviští po sítích, jako by se nechumelilo.
Když už jsme u té sněhové nadílky… Ta v kombinaci s námrazou také dokáže docela potrápit a znepříjemnit situaci. Poslední, co by si totiž člověk před důležitou schůzkou či nedej bože vystoupením na online konferenci přál, je zamrzlý internet a obávaná hláška „vaše připojení je nestabilní“. Do virtuálního světa se přesunuly pracovní schůzky, konference, výuka ratolestí, ale i setkávání členů různých sdružení a pacientských organizací. Ačkoli se tomu někteří zprvu bránili a část stále ještě brání, proběhla v rámci pacientské organizace SPAE nejen schůze výboru, ale i členská schůze našeho klubu Vysočina. Moji odvážnou myšlenku uspořádat tento mítink podpořil i náš klubový předseda a společnými silami se nám podařilo přesvědčit většinu členů k pokusu o připojení se.
Abychom naši první schůzku nestrávili odstraňováním technických potíží na připojených zařízeních, prováděli jsme se zájemci v přípravném týdnu testování. Někomu nefungoval mikrofon, jiný po půl hodině usilovného boje s nastavením webkamery zjistil, že ji partner ve snaze ochránit soukromí rodiny přelepil leukoplastí a pokročilejší zoomeři se dožadovali pomoci s nastavením tapety na pozadí, aby místo z obývacího pokoje mohli vysílat od moře nebo z kavárny a ostatní účastníci nelustrovali, jestli si po sobě náhodou nezapomněl umýt hrnek od kafe. Na jedno kliknutí máte rázem uklizený celý pokoj… Z mého pohledu matky dvou dětí hotový zázrak.
Pak už to pro nás byla v dohodnutý termín hračka a po dlouhých měsících jsme měli konečně možnost se vidět a slyšet. Bylo to velice milé a přátelské setkání, v jehož úvodu jsme si promítli prezentaci s fotografiemi z let minulých i dávno minulých, zavzpomínali na tři naše členy, kteří nás bohužel v loňském roce navždy opustili, a každý přispěl svou troškou do mlýna stran informací ohledně lázní, léčby a jiných, pro pacienty důležitých věcí. Nakonec byli všichni rádi, že překonali své obavy z připojení se k online schůzi a projevili zájem o opakování této akce, což jim milerádi v brzké době zprostředkujeme. Přes stejnou platformu se týden před naším setkáním uskutečnilo i jednání výboru, kde jsme během dvou hodin projednali a odhlasovali vše potřebné. Osobní kontakt to samozřejmě nahradit nemůže, ale za stávající situace jsme neměli jinou možnost a nebylo to tak špatné řešení.
Doufám, že budeme inspirací i ostatním klubům, a velice se těším na naše osobní setkání.
Foto: Pixabay
