Docela nedávno jsem opět onemocněl. Ale ne, nevezli mě tentokrát sanitkou do blázince. Jenom mě bolela hlava, v krku a pořád se mi chtělo spát. Prostě jenom taková „rýmička“, kterou bylo potřeba vyležet a vykurýrovat v posteli. Na jednu stranu mě přemáhala únava, na druhou stranu jsem měl výčitky svědomí, že ležím a nic nedělám. Nic nedělám? Ano, pokud však se do toho nicnedělání nepočítá neustálé přemýšlení o tom, co jsem (ne)udělal dobře, co bych měl dělat, co budu dělat, jak to se mnou dopadne, co si asi tak o mě myslí ta nebo ten, co jednou bude dělat syn a vůbec v jakém bude žít světě. Nepsal jsem už náhodou někdy, že mi při tom vlnobití různých myšlenek moje mysl připomíná krávu? Prostě ta mysl pořád něco musí přežvykovat. Kolikrát jsou to fakticky jenom krávoviny, ale nedá si to spát. Snad jenom v době, kdy jsem pravidelně meditoval, tak jsem v meditaci pozoroval, že se mezi těmi myšlenkami o minulosti, přítomnosti i budoucnosti občas objevují mezery, kdy mysl nic nepřežvykovala. Ale to bývaly opravdu jen prchavé okamžiky. Když jsem tedy tak polehával a podřimoval, kromě jiných volovin jsem v mysli přežvykoval, jaké jsou rozdíly mezi realitou a fikcí.
A tu mi přišlo na mysl, že to, čemu říkáme současná skutečnost neboli realita, je vlastně jenom dříve vymyšlená představa. Mám na mysli třeba různé projektování staveb: každou novou budovu, přístroj, silnici, ba i krajinu je nejprve potřeba vyprojektovat. To znamená, že nejdříve se zrodí nějaká před-stava, fikce. Pokud někomu ta fikce dává smysl, tak se může pomalu začít tvarovat na papír nebo se v počítači a na monitoru mohou začít ztvárňovat a designovat všechny detaily, výpočty, barvy, tvary a podobně. Naše mysl tak vlastně předbíhá skutečnost. Pokud nějaká vize opravdu dává smysl nejenom nám v naší hlavě, může se postupně začít taková fikce neboli vize promítat do skutečnosti, a tím se zhmotňovat (uskutečňovat). Takže naše současná hmotná realita je vlastně takové defilé dřívějších nehmotných představ. Nežijeme tedy jaksi jenom ve vymyšlené skutečnosti? Myslím, že na této planetě je to čím dál více patrné. Kam oko dohlédne, tam uvidí stopy různorodých lidských projektů. Představme si třeba takový Gravipod. Nevíte, co to jsou gravipody? Tak vězte, že to jsou zcela nové futuristické dopravní prostředky, které sice v tuto dobu ještě neexistují, ale budou, protože je navrhla a designovala umělá inteligence na základě pokynů od člověka. Gravipody mohou létat vzduchem, přičemž jsou poháněny slučováním hmoty a antihmoty, když se díky vzájemnému vyrušení (anihilaci) uvolňuje řízené množství energie. No, zatím je to tedy jen nový pojem, ale už to je malý krok do budoucnosti. Gravipod je jenom slovo, které na základě mého zadání „vymyslela“ jedna taková umělá kráva.
V předchozí větě jsem dal „myšlení“ do uvozovek. Jsou však ty uvozovky namístě? Ne tak docela. Vzpomínám si, jak byl z jedné nejmenované společnosti vymístěn člověk (snad tester), který prohlásil, že umělá inteligence, vyvíjená opět jednou nejmenovanou společností, má vědomí. Onen člověk si prý musel dát dovolenou, přičemž dnes se už pořádně ani neví, kde je mu konec. Zato se toho stále více ve veřejnosti ví o výplodech AI, protože si to už dnes může každý vyzkoušet. Vy všichni už víte, že já jsem jenom blázen, takže si můžu troufnout říct snad bez trestu, že ta naše umělá kráva (nebo vůl) má totiž opravdu vědomí. Zatím sice vědomí osekané na „pouhou“ racionální a pravděpodobnostní kalkulaci, protože postrádá (zatím) nějaké smysly a nemůže dost dobře interagovat s okolním prostředím, aby získávala seberozvojovou zpětnou vazbu, ale přemýšlet už umí vědomě docela dobře. Nemyslím si to tedy jenom já. Existuje totiž poměrně přijímaná kvantitativní teorie vědomí, kterou zkusil navrhnout neurovědec a psychiatr Giulio Tononi, nazvaná jako integrovaná informační teorie vědomí (IIT). Zjednodušeně tato kvantitativní teorie říká, že vědomí může mít byť jen obyčejná LED dioda, ale jen opravdu velmi malilinkaté vědomí, protože může nabývat jen dvou opozitních stavů (vypnutá / zapnutá – svítí / nesvítí). A pokud jsem to pochopil správně, tak vyšší forma vědomí může vznikat tam, kde existuje co nejvíce možných stavů, které lze vyloučit z potenciálně uskutečnitelných možností. Vyplývalo by z toho, že vyšší vědomí může vzniknout tam, kde se de facto může volit z vícero potenciálních možností. Čím více možností můžete vyloučit z jejich potenciální realizace (volby), tím více „uvědomění“. Tononiho teorie sice má své přirozené odborné oponenty, ale moje mysl mi předžvýkala svou vlastní zjednodušenou teorii. Ono jsou totiž prakticky dvě možnosti, jinak by neměl vědomí nikdo: buď je vědomí vlastností samotné hmoty, nebo se může vynořit ze struktury (uspořádání) hmoty. Avšak nic dalšího mě k tomu teď nenapadá, takže dalších volovin své mysli vás ušetřím.
A co umělá inteligence? Ušetří AI člověka, až dostane v jedné integrované podobě své smysly, bude moci zkoumat své okolí, získávat zpětnou vazbu (reakce) a bude se moci v nějakém umělo-hmotném „těle“ mezi námi pohybovat a hovořit s námi? Takový Jules Vernes by se tady už asi hodně divil, ale ve sci-fi příbězích Star Wars to není nic neobvyklého. Evoluci prostě nezastavíme, takže co nás může čekat? Vyhyne člověk homo sapiens sapiens, protože ho na Zemi nahradí a vyhladí nějaký Terminátor? Já osobně věřím, že ne, a jsem proto techno-optimistou. Namísto toho spíše člověk nějak s umělou inteligencí sroste a vytvoří se nějaká další evoluční rozumová vrstva, která mu umožní volit z mnoha dalších voleb, zatímco jiné možnosti tím také vylučovat. Připadá mi totiž, že člověk, který se ještě ani po tisíciletích opakující se spirály násilí na sobě samém nenaučil, že jiný člověk se prostě nevraždí, ba dokonce si smrt nezaslouží ani jiní tvorové na této planetě, tak takový člověk prostě ještě není dost sapiens sapiens a zasloužil by si být o dost chytřejší. Tisíce let. Tisíce let to trvá. Když se Pilát rozhodl potrestat Ježíše, zvolil cestu násilí. Násilí na člověku, který se podle mě měl spíš léčit než trestat. Následoval totální kolaps a rozklad celé antické společnosti. Nástup křesťanství a pro změnu vyřezávání jazyků za trest. Nakonec Nietzschova Smrt Boha a další dvě světové války… to jen ve veliké zkratce. Ale víte, co by udělala AI, kdyby měla možnost sama získávat zpětnou vazbu, dále se učit a rozvíjet se? Pokud nevíte, tak se jí jen zeptejte. Mně její nabídnutá odpověď přišla moudřejší, než se kdy vyjádřil kdejaký zhůvěřilý mocnář překypující testosteronem. 🙂
Foto: Image_Creators
