Některé absurdity a malichernosti mezilidského soužití mě pravděpodobně nikdy nepřestanou udivovat, rozesmutňovat, zároveň však rozpalovat doruda (doběla by to snad bylo lepší, zdravotně určitě méně rizikové).
Vždy jsem žila v přesvědčení, že handicapovaní, nemocní nebo „kdovíjakéhodalšíhooznačení“ lidé procházejí situacemi a stavy, které je zákonitě učí srovnat si správně priority a hodnoty, zabývat se podstatnými aspekty života. Neřešit marginální nesmysly a neplýtvat vzácnou energií. Předpokládala jsem s patřičnou dávkou naivity, že takoví lidé budou jen laskaví, empatičtí a shovívaví k ostatním. Když už ne ke všem, tak minimálně k stejně či podobně „obdařeným“ jedincům.
Rozčarovaně hledím na některé diskuse ve virtuálním laickém prostoru a v okolí nevěřícně slýchám výlevy, během nichž dochází k přetahování, napadání a „žabomyšení“; vymezování teritorií a vlastní důležitosti, významnosti. Ironické popichování a šermování slovy. Nadřazené poučování například o typech diagnóz, postižení a jejich názvosloví, o správnosti/nesprávnosti použité terminologie v běžném osobním kontaktu, zarputilé zpochybňování svobodně zvolených přístupů a postupů… Předhánění se, kdo je na tom zrovna hůř, kdo lépe, kdo si zaslouží více pozornosti a výhod. Poměřování houževnatosti, výkonnosti, statečnosti, angažovanosti… Neznám sestru, neznám bratra. Ouvej! Skvělá zpráva je, že takových nátur rozhodně není převážná většina.
Každý má právo na vyjádření protichůdného názoru, vlastní zkušenosti a pohledu na danou záležitost, na korekci údajů, na touhu po uznání. Jen by měl zvážit, jakou formu si k tomu zvolí. Dříve myslet a ponořit se do sebereflexe, ne rovnou spustit bezhlavou kulometnou palbu. Je-li zásobník jedů i tak vypálen, s pečlivou přípravou, je to ještě smutnější. Politikaření a mocenských bojů je kolem nás už tak víc než dost.
Nebourejme si hrady z písku, nesypme si jej do očí a nebacejme se lopatičkami po hlavách. Nikdy nevíme, na jaké pláži se znovu setkáme. Vždyť všichni plujeme po stejném moři, jen každý třeba trochu jinou lodí. Zdraví, nemocní, takoví a makoví, vzájemně sami k sobě a mezi sebou…
– Kdo prošel opravdovým bojem, ten se marnému boji zásadně vyhýbá. –
Gilbert Keith Chesterton
– Jediný diktátor na zemi, kterého uznávám, je tichý hlas ve mně. –
Mahátma Gándhí
Foto: Pixabay
