Nedávný pobyt v nemocnici neřadím mezi mé top „dovči“. Zákrok se sice vydařil, ale válčím s pořádnými pooperačními komplikacemi. Od únavy, která je spojená s náročnou operací a ztrátou krve, až po obrovský hematom. Brzy následoval zákrok číslo dvě a znovuzavedení drénu. Prostě akční jízda!

Po mých zážitcích vím jedno. Na nějakou dobu se vyhnu všem upírským filmům a seriálům… Realita překonává i hraběte Drákulu, aneb mít drén i doma je pořádná pruda! Obzvlášť když krev crčí všude kolem a samotný drén usilovně ignoruje. Přijdu si jako hlavní chod upíra s pořádným apetitem.

Ale co, všechno se časem zahojí a drén jednou vytáhnou. Doufám. Chce to jen pořádnou dávku trpělivosti, odpočinku, pokory a přestat vymýšlet kraviny. Poslední bod je asi nejnáročnější. Kdo mě zná, ten tuší, že mi nicnedělání nesvědčí. Práce mě uklidňuje a dodává životní stabilitu v nelehkých situacích.

Rešerší mám tak na pět článků a rozpracovaných nápadů ještě víc. Máte se na co těšit! 

Kromě práce mi vždy pomáhal i aktivní odpočinek a sport, ale teď… Z důvodu pooperační rekonvalescence mám veškerý sport zakázaný! Pro mnohé banalita, ale pro Luku? Ouvej, které chci zvládnout, ale jednoduché to není. Chodit po bytě je sice milá aktivita, ale není to ono. 

Až nebudu mít v těle drén, vyrazím alespoň na krátkou procházku do lesa. Postupně chci zátěž zvyšovat a užívat si všech barev milovaného podzimu. 

Snad mi brzy bude líp a nebudu si připadat jen jako upírská „sváča“ na dvou nožičkách. 

Chce to jen vydržet, zatnout zuby a regenerovat. Prošel jsem si mnoha různorodými operacemi, takže mám hromadu nechtěných zkušeností. A jak říká můj známý lékař: Padesát procent dělá samotný chirurgický zákrok a dalších padesát pooperační péče. I proto dělám max, ať jsem brzy OK.

Má tenhle time-out i nějakou světlou stránku? Ale jo, něco by se našlo. Na JIP jsem poslouchal oblíbené audio knížky, na klasickém pokoji četl knížky klasické a doma koukal na dlouho odsouvané seriály a filmy. Samozřejmě nechyběla ani meditace, poslech hudby a pokec s mými nejbližšími. Prostě potřebné zastavení v rámci rekonvalescence.

A co teď? 

  1. Doufám, že nekonečným kontrolám (a nečekaným zákrokům) brzy odzvoní. 
  2. Modlím se, ať nenastanou další komplikace.
  3. Těším se, až vytáhnou drén a vyrazím zase do světa. 
  4. Odpočívám, ať naberu potřebné síly. 
  5. Věřím, že se brzy vrátím i ke sportu.

A to nejdůležitější závěrem: Děkuji všem, kteří mi pomáhají (ať už distančně nebo přímo)! Jak říkala má lékařka: „Po operaci budete potřebovat oporu ostatních, nechte si pomoct a nepřepínejte se.“ Do pooperačního života tak naskakuji postupně a pomoc rozhodně neodmítám. 

Krásné podzimní dny bez nemocničních exkurzí.

Ať NÁS provází síla!

Foto: Pixabay

Luka Kyčerka

Luka Kyčerka

Před několika lety Lukovi diagnostikovali roztroušenou sklerózu. Díky podpoře rodiny a aktivnímu sportu snadněji překonává nástrahy nemoci. Roztroušená skleróza zasahuje řadu oblastí jeho života, i přesto k ní přistupuje s humorem jemu vlastním. Spolupracoval s několika neziskovými organizacemi, nevyhnul se ani korporátní sféře, učil, a v současnosti je jedním z kmenových redaktorů Revénia. Lukovo heslo: Nikdy to nevzdávej!

Další články

Podpořte nás

Náš účet je:
115-5689490267/0100

Vězte, že veškeré finance půjdou na rozvoj projektů, které pomáhají lidem se znevýhodněním plnit si kariérní a životní sny. Inspirante je jedním z nich!