Dlouho se na něco těšíte, vymýšlíte nejrůznější volnočasové akce a ve výsledku všechny plány za pochodu překopáte nebo rovnou stornujete. Přesně s tímto nepříjemným scénářem se poslední dobou setkávám častěji než dřív, což mě samozřejmě netěší. Ať už jde o rušení účasti na kulturních akcích, sportovních aktivitách nebo pravidelných výletech za rodinou.

Když mi před několika lety diagnostikovali roztroušená sklerózu, padl jsem do velkých nejistot a kladl si spoustu otázek. Co bude dál, jak to zvládnu, jak moc se změní můj život? Jeden z mnoha otazníků také byl, jestli budu moci dál cestovat a objevovat historické památky nebo zažívat okouzlení krásou hor. Tehdy jsem sice netušil, jak moc mi RS zasáhne do života, ale byl jsem skálopevně přesvědčený, že se cestování nevzdám. Ještě s kapačkou v ruce jsem tak začal sledovat jeden díl Objektivu za druhým a stejný den se dal do sepisování podrobného seznamu míst, kam se podívám, až mi bude líp.

Znáte ty chvíle, když si z vás technika dělá dobrý den? Já důvěrně! Poslední dobou si dokonce říkám, že o svých kreativních zkušenostech s domácími spotřebiči napíšu samostatnou knihu. Věřím, že se v ní nejeden človíček pozná a ostatním svými reálnými historkami zlepším den. Je totiž všeobecně známo, že cizí nezdary dokážou spolehlivě pobavit… 

Zanedlouho na adventním věnci rozsvítíme čtvrtou svíci a vánoční svátky nezadržitelně zaklepou na dveře. Pro každého z nás ale znamenají krapet něco jiného. Někteří je mají spojené s obdobím pohádek, dárků a dobrého jídla, kdy se setkávají s bližními. Jíní je neslaví vůbec nebo je mají pevně spjaté s křesťanskými tradicemi a narozením toho, který přinesl radostnou zvěst. Ať už je ale prožijete jakkoli, nic není dobře, nebo špatně. Užijte si je podle svých představ!

Už je to tady! Na náměstích připravují trhy, děti píšou Ježíškovi, teploty vítají sníh a obchody se předhánějí ve slevových akcích. Prostě klasický předadventní čas se svébytnou poetikou, kterou si nechci narušovat adrenalinovým lovem vánočních dárků.

Raději nakupuju průběžně, čímž se vyhýbám nákupní horečce těsně před svátky. Ale zároveň si uvědomuju, že Vánoce nejsou o hmotných dárcích, i když v dětství bych s tím rozhodně nesouhlasil.

Všichni to známe. Den si nalajnujeme na minuty a bác. Totální banalita všechny plány rozmetá na prach a umně je zamete pod koberec. Stačí si zapomenout klíče, nedoběhnout tramvaj nebo omylem vytípnout budík. Já si z ranku nepříjemných situací vytáhnul postrach všech puberťáků – nefunkční internet. 

Od brzkého rána jsme tak bojovali s technikou a v jednom kuse prohrávali. Naši snahu rozjet net bych přirovnal k nerovnému boji mravenec versus bota.

Občas uvažuju, že si místo titulu před jménem napíšu PROFESIONÁLNÍ SBĚRATEL ŽÁDANEK. Jen tento týden jsem po rutinních kontrolách vyfasoval rovnou pět. Odběr krve, vyšetření moči, EKG, pravidelná magnetická rezonance mozku, CT… Holt někdo má doma kolekci známek, já kupím jednu žádanku za druhou a moje plány dostávají krátkodobý knokaut. 

Dlouhá léta jsem patřil mezi ty, kteří se v čajové kultuře doslova ztrácejí. Sáčkový čaj jsem s železnou pravidelností přelouhoval nebo jsem ho ani nezalil, čímž vznikla stoprocentní „suchá verze“. U sypaného čaje jsem pro změnu málokdy odhadl poměr vody a čaje, a výsledný nápoj se tak nedal pít. Případně jsem na něj úspěšně zapomněl a vypěstoval si tím v hrnku nevzhlednou plíseň. Na základě těchto negativních zkušeností byl čaj na chvostu mých zájmů.

Rychlý nástup jara se nese ve znamení rozkvétajících sakur, pohodových procházek lesem a těšení se na Maraton s roztroušenou sklerózou (MaRS), který proběhne 22. a 23. března. Dosud jsem na této akci nikdy nebyl, ale letos mě k účasti navnadil rozhovor s Kateřinou Bémovou, ve kterém jsme maraton rozebrali ze všech stran. Zjištěné informace byly natolik lákavé, že jsem se rozhodl přijít.

Poslední týdny se nesou ve znamení vyklízení krabic, hledání ztracených věcí a jejich následné zaklízení na finální umístění. Nepřekvapí, že výsledkem je i spousta nečekaných nálezů. Kam se hrabe Indiana Jones a jeho Hledání ztracené archy. Jen v mém skromném českém podání nepátrám po arše, ale po nezvěstném kávovaru. Při jeho hledání bohužel odkrývám i nespočet nežádoucích nálezů. Nikdy bych třeba nevěřil, kolik single ponožek můžu objevit. V každé krabici, pytli nebo sáčku na