Od narození Emilka Poštulková neslyšela. V říjnu 2013 jí však lékaři v ostravské Fakultní nemocnici voperovali kochleární implantát, což je přístroj, který by se dal zjednodušeně označit jako sluchová neuroprotéza. Už při kontrole po dvou měsících od operace lékaři zjistili, že malá dívka slyší. Krátce poté začala i mluvit.
Když byl Emilce rok a půl, setkal jsem se s ní a jejími rodiči Veronikou a Michalem před další kontrolou v čekárně ostravské nemocnice. Emilka tehdy cupitala po chodbě a ukazovala svou osobnost. Slůvek v její zásobě přibývalo a na obou rodičích bylo tenkrát poznat, jak velkou radost z toho mají. Malou pacientku chválili i lékaři. Dodávali, že je velmi bystrá, komunikativní a šikovná.
Do nemocnice tenkrát rodiče dojížděli s dcerkou v kratších intervalech, aby ji lékaři mohli zkontrolovat a vyladit v implantátu další vychytávky. O tom, že ladili dobře, svědčí pokrok, který za uplynulých zhruba sedm let zvládla. Bez potíží absolvovala nejen školku, kde si ráda a bez problémů hrála s ostatními dětmi, ale daří se jí i ve škole.
„Je ve druhé třídě, nemá problémy v žádném z předmětů. Má po ruce asistentku, která jí pomáhá třeba při diktátech, snaží se vyrovnat ostatním dětem ve třídě. Teď je to sice pro ni při distanční výuce trochu obtížnější, ale zvládáme to,“ popisuje Veronika Poštulková cestu, jíž její dcera prošla.
Doplňuje, že si Emilka hraje s ostatními dětmi i po škole, jezdí na kole, baví ji čtení a také plave. To musí kochleární implantát odložit, ale už i na to si malá školačka zvykla.
„Jednou za 14 dní chodí na logopedii, aby se zdokonalila ve vyslovování. Zvládla už ,r‘ a ,ř‘. Logopedickým cvičením se věnujeme denně i doma a určitě jí pomáhá i to, že moc ráda čte,“ prozrazuje maminka. Do nemocnice, kde Emilce odborníci nastavují přístroj, aby slyšela ideálně, chodí Poštulkovi dvakrát až třikrát za rok, na kontrolu do ORL pak jednou ročně.
Veronika Poštulková nezapomene pochválit ani starší dceru Elišku, že Emilce v obtížnějších situacích pomáhá. „Dříve si spolu hrály ještě víc, ale teď je starší dceři už 14 let a začíná mít trochu jiné zájmy než Emilka. Nakonec se však vždycky domluví,“ usmívá se.
Kochleární implantát je drahý přístroj, který pacientovi umožní slyšet zvuky. Po několika letech se však musí vyměnit. „V letošním roce budeme žádat o výměnu vnějšího procesoru, na což máme po sedmi letech nárok. Na pořízení kochleáru budeme muset přispět 50 tisíci, protože zdravotní pojišťovny nehradí celou částku,“ říká maminka 8leté Emilky. Ale dodává, že i s tím si rodina Poštulkových poradí. Přesto lze z jejího hlasu ,vyčíst‘, že pokud by se někdo rozhodl k výměně přístroje přispět, určitě by mladá rodina takovou pomoc neodmítla.
Ve FN Ostrava vracejí lidem sluch
Tým Kliniky otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku FN Ostrava, vedený prof. MUDr. Pavlem Komínkem, PhD., MBA, provedl už více než sto operací kochleárního implantátu. Poprvé to bylo v říjnu 2013, pacientkou byla tehdy právě Emilka. Od té doby lékaři vrátili sluch už 39 dětem a 45 dospělým, někteří potřebovali implantáty na obě uši. U převážné většiny se sluch po operaci výrazně zlepšil.
Péči neslyšícím pacientům před operací i po ní poskytuje Centrum kochleárních implantací, které je součástí Kliniky ORL a chirurgie hlavy a krku FN Ostrava. Jeho vedoucím je právě přednosta této kliniky, profesor Komínek.
„Byli jsme teprve druhým pracovištěm v České republice, které provedlo implantaci u dítěte a zabývá se kochleární implantací a následnou rehabilitací u dětí do 18 let. Operujeme děti, které se narodí s oboustrannou těžkou sluchovou vadou, způsobenou ztrátou vláskových buněk ve vnitřním uchu, nebo děti ohluchlé, například po meningitidě. A operujeme i dospělé, jimž se sluch zhoršil nemocí nebo věkem,“ upřesnil prof. Komínek a přiblížil operační výkon, jehož smyslem je, aby člověk slyšel: „Do vnitřního ucha, tedy hlemýždě, zavedeme svazek elektrod, který nahrazuje funkci vláskových buněk vnitřního ucha tím, že přímo vydává impulzy. Ty jsou pak vedeny sluchovým nervem do sluchových center v mozkové kůře.“
Přednosta kliniky zároveň upozorňuje, že operace je jen jedním z kroků na cestě k získání sluchu. Po zahojení operační rány začíná dlouhodobá spolupráce s logopedem a klinickým audioinženýrem, kteří se snaží implantát nastavit. „Po operaci se s pacientem vidíme poprvé přibližně za pět týdnů. S klinickým inženýrem nasadíme venkovní část implantátu a napojíme ji k počítači. Technik pak podle reakcí nastavuje intenzitu procesoru,“ vysvětluje klinická logopedka FN Ostrava Mgr. Bc. Veronika Švédíková. Někteří pacienti zareagují na zvuk ihned, někteří novou situaci vstřebávají postupně a slyšet začínají za pomoci speciálních logopedických cvičení. Zpočátku jsou nutné konzultace každé dva týdny, postupně stačí jednou za rok. Je však nutná podpora a spolupráce rodiny. A to platí i pro první implantované dítě, 8letou Emilku. „My jsme se s tím kochleárem naprosto sžili, jsme za něj moc rádi, protože dcera se úplně začlenila mezi zdravé děti,“ uvedla při poslední kontrole v logopedické ambulanci její maminka Veronika Poštulková.
ad foto 1) Emilka Poštulková
ad foto 2) Emilka Poštulková
ad foto 3) Emilka Poštulková (vlevo) se svou starší sestrou Eliškou
Foto: archiv rodina Poštulkových
