Kolik váží slovo? Nic. Tak to je stejné jako v té anekdotě o kapce benzinu do nádrže. „Kolik stojí kapka?“ zeptá se řidič prodejce u pumpy. „Nic.“ „Dobře, tak mi nakapejte celou nádrž.“ Energie zadarmo. Rozdíl je však v tom, že i ta kapka benzinu něco váží. Písmeno, slabika, slovo, věta, souvětí, odstavec… Stále nic. A přesto – toho nevážícího nic si jednou vážíme tak, že bychom byli ochotni za to položit život, jindy nenávidíme tak, že to házíme na hromady a pálíme na popel. Slova, obrazy, tóny, ba i chutě či vůně, to vše se nás (do)týká a snášíme to lépe či hůře, a přesto to neváží nic. O snech raději pomlčím. Chci jen ukázat na ten rozdíl. Rozdíl mezi hmotnými a nehmotnými artefakty.
O hmotných věcech hodně často sníme, a když jich docílíme – tehdy, kdy se jich můžeme libovolně kdykoliv dotýkat, ochutnávat je nebo očichávat a celkově jim věnovat pozornost – modloslužebně o ně pečujeme. Staráme se, abychom jim mohli věnovat péči a pozornost co nejdéle a aby nám obratem přinášely… Co? Dobré pocity – teplo i chlad, nasycení, uspokojení, ba i rozkoš. To nám přinášejí všechny možné hmotné věci, proto o ně usilujeme, soupeříme i bojujeme, aby nám přinesly něco tak nehmotného, jako jsou dobré pocity.
Ale co ta nehmotná slova? Přestože jejich podkladem jsou hmotná média, jako třeba knihy či dnes spíše počítačové servery, při jejichž sporadickém stěhování nás dokonce můžou bolet ruce, nemůžeme je vzít do dlaní a pohladit je. To slova a věty, obrazy či hudba se nás dotýkají. Pronikají do nás a námi, jako bychom ani nebyli. Sotva přijdou, otřesou námi, aby do nás obrazně zapustily kořeny a už v nás a našich pamětech zůstaly co nejdéle. Zapomněli jsme? Přijdou s námi otřást znovu. Nemůžeme se jich zbavit jako starého smetí, které se nám už nehodí do krámu.
Informace mají nehmotnou podstatu, na rozdíl od nás samotných. Možná proto jsou mnohem mocnější než my sami. Ony jsou nedotknutelné, leč my jsme na informacích závislí jako na tabáku nebo heroinu. Stále více, rychleji a efektivněji hltáme data, protože si myslíme, že díky nim uděláme dobrá rozhodnutí, která nám na oplátku přinesou hmotné statky. Ostatně se dnes téměř neobejdeme bez „soft-ware“ („lehko-věci“), aby se nám co nejrychleji a nejúčinněji proměnily v „hard-ware“ („těžko-věci“). Víme, že nehmotné lehko-věci můžou dobře cestovat časem i prostorem, zatímco těžko-věci potřebují nějakou energii, aby měly hybnost. Cestují snáze ty dobré, či zlé lehko-věci? Nevím, ale ty zlé jsou často aktivizující (zloba, vztek), zatímco ty příjemné nás naopak utlumují. Slova jsou činy, neboť mají jasné účinky. Co se tedy, alespoň nyní v době adventní, nechat lehce utišit? Můžeme se společně otevřít navzdory otřesným slovům a zprávám, které k nám leckdy doléhají i od těch nejbližších, a jen bez soudů a hodnocení zašeptat: Přijímám vás tak, jak přicházíte? Zkusím to. Třeba se mi pak splní i jedno vánoční přání: radost a mír v nás všech. A co si přejete vy?
Foto: Pixabay
