Do hotelu Davidův mlýn ve Starých Těchanovicích nedaleko Opavy vyrazilo na rekondiční pobyt šestnáct členů Rosky Ostrava, nestátní nezisková organizace, které sdružuje nejen pacienty s roztroušenou sklerózou, ale i jejich příbuzné. V areálu, který leží jen kousek od přehrady Kružberk a u něhož jsou i rybníky, si užívají přívětivého počasí.
Do Davidova mlýna přijíždím v pondělí před půl pátou odpoledne. I když navigaci při svých cestách nevyužívám často, tentokrát se ukázala jako užitečný pomocník.
Když vcházím do areálu hotelu, dýchne na mě atmosféra pohody a klidu. Na terase už vidím v živé debatě známé tváře. Naďu Novákovou i jejího manžela Standu, Mirku Paskonkovou, Martinu Galischkovou a jejího partnera Jirku Tisovského a také Vlaďku Fanfrlovou. Ta je, jak mě hned v úvodu Naďa upozorňuje, vedoucí letošního rekondičního pobytu. S dalšími účastníky se většinou znám aspoň od vidění, třeba s Daliborem Lžičařem se však vidím asi poprvé. „Dalibor je rozhodčím ve volejbalu,“ upozorňuje mě Naďa Nováková, dlouholetá předsedkyně ostravské Rosky. „Do třiadvaceti jsem volejbal hrál aktivně. Pak už to nešlo,“ říká mi sympaťák, kterého už roztroušená skleróza upoutala na vozík.
Když se rozhlédnu po okolí, vidím dva rybníky. „Chovají v nich pstruhy, dneska jsme je měli na oběd. Byli takhle velcí,“ rozpažuje Martina. Podezírám ji, že trochu asi přehání, protože tak velká ryba by se na talíř rozhodně nevešla. „No trošku možná jo, ale byl vynikající,“ usmívá se Martina a další účastníci rekondičky souhlasně přikyvují. Pavel Ožana si ještě posteskne, že v hotelu vaří výborně, ale z jídelníčku vyčetl, že se letos nedočká svých oblíbených buchtiček se šodó.
Žádné leháro! Před snídaní půlhodinová rozcvička
U stolu sedím mezi Naďou Novákovou a Jirkou Tisovským. Na mé otázky proto odpovídají zpočátku hlavně oni. „Režim máme přísný. Budík jsem si chystal na půl sedmé. Než se připravím, přeci jen to trvá. V půl osmé začíná půlhodinová rozcvička. Až pak máme snídani,“ říká Jirka. Naše povídání slyší Pavel Ožana a říká, že rozcvička je náročná, protože probíhá vestoje. Dopolední cvičení, které začíná v deset dopoledne, je už lepší, také jsou ty cviky docela těžké, ale my už ležíme na podložkách v tělocvičně,“ vysvětluje Pavel. Rekondiční pobyt v Davidově mlýně je i po této stránce připraven bezchybně. Kurz cvičitele totiž mají hned tři z účastníků rekondičky: Martina, Vlaďka i Pavel.
Když se Martiny a Vlaďky ptám, kdo patří při cvičení mezi ulejváky, obě se pousmějí a poznamenají, že takové případy jsou opravdu výjimečné. Z druhé strany stolu zazní poznámka, že svého času si někteří jedinci brávali na cvičení polštáře a jeden z účastníků si dokonce nenápadně schrupnul. Pavel Ožana pak bleskově dodává, že to se tentokrát stát nemůže, protože cvičitelka a vedoucí letošního rekondičního pobytu Vlaďka Fanfrlová je přísná jako pes. Když vidí, že si všechno rychle zapisuju, tak mě zabrzdí. „Tak to napsat nemůžeš, to jsem naschvál přeháněl. Napiš, že Vlaďka je přísná, ale spravedlivá.“
Prohlídka přehrady Kružberk i vycházka na rozhlednu
Svůj pobyt v Davidově mlýně zahájila Roska Ostrava v neděli 17. září, potrvá až do čtvrtka 21. září. Při mé pondělní odpolední návštěvě už měli její účastníci za sebou procházky či vyjížďky po okolí. Někteří si dokonce zaplavali v bazénu, který je součástí areálu.
V úterý přijeli na besedu zástupci společnosti DMA kompenzační pomůcky. „Je to pro nás moc užitečné, seznámíme se s novými druhy pomůcek, které nemalá část lidí s roztroušenou sklerózou pro svůj život potřebuje,“ vysvětluje mi Naďa Nováková. Jirka Tisovský, který je už na vozík odkázán už třiadvacet roků, mi vysvětluje, jak velký rozdíl může mezi vozíky být. „Tady ten, co na něm teď sedím, je o několik kilogramů lehčí, má i galusky, které jsou hodně odolné a neměl bych je píchnout. Když zmiňuju váhu, je to opravdu důležité. Pokud totiž vyrazíme s Martinou někam autem a ona musí vozík složit a nakládat jej do kufru, je rozdíl, jestli zvedá dvacet kilo, nebo třeba jen poloviční váhu,“ doplňuje Jirka. Účastníci rekondičky se v pondělí také pochlubili, že se ve středu při prohlídce dostanou i dovnitř hráze přehrady Kružberk.
Veselo bývá i při společenských večerech
Samozřejmě jsem se musel zeptat i na večerní program. „Je pestrý a také hodně veselý,“ ozývají se hlasy od protější strany stolu. Ostatní přikyvují a spokojeně se usmívají. „Občas si něco zazpíváme, Vlaďka zná výbornou hru, u které se musí člověk stoprocentně soustředit, a po skončení máš úplně vyčištěnou hlavu,“ vysvětluje Standa Novák. Společně s dalšími se mi snaží princip hry vysvětlit. „Zjednodušeně řečeno, člověk se musí soustředit na více věcí najednou. V průběhu hry si účastníci podávají dokola jeden předmět, což se projeví tak, že tě přestanou poslouchat ruce, někdy i trochu hlava. Ale tu máš úplně vyčištěnou,“ objasňují mi snaživě usměvaví roskaři. Zdeněk Jihlavec, který vypozoroval, že jsem princip hry moc nepochopil, mě uklidňuje: „Tak nad tím moc nedumej. Hlavní je, že je to velká zábava a nikdo se nemá čas nudit.“
Abych měl představu, že zdejší areál je ideálním místem pro rekondici, ukazuje mi Vlaďka Fanfrlová bazén, cestičky, po kterých mohou jezdit i vozíčkáři, a také krb s posezením, kde si návštěvníci areálu mohou připravit pstruhy, které sami nachytali.
Protože jsem se navyptával už dost, mobilem jsem i vyfotil, co se dalo, a navíc se blíží 18. hodina, kdy personál začne nosit večeře, začínám se s účastníky rekondičního pobytu loučit. Ještě zaslechnu, že pondělní večerní program bude ve znamení vtipů. Každý si má připravit aspoň tři, nebo radši ještě víc.
„Tak to půjdeme spát brzo, protože já jsem schopný vzpomenout si na jeden vtip, ty ostatní určitě zapomenu,“ pronese Jirka Tisovský. Kolik těch vtipů nakonec zaznělo, jsem už nezjišťoval. O tom, že se lidé, kteří se potýkají s vážným neurologickým onemocněním (roztroušenou sklerózou) ale nudit určitě nebudou, jsem při svém odjezdu z Davidova mlýna ani na vteřinku nezapochyboval.
Roztroušená skleróza
Roztroušená skleróza je chronické zánětlivé onemocnění centrálního nervového systému, jehož příčina není doposud známa. Toto onemocnění propuká většinou v mladším věku, častěji postihuje ženy. Na celém světě trpí RS 2,5 miliónu nemocných, v Česku se odhaduje počet pacientů na 20 tisíc, v Moravskoslezském kraji pak na zhruba 3 tisíce. Onemocnění přináší poruchy vidění či hybnosti, včasná léčba může podle odborníků zachránit 20 až 30 let aktivního života. Roztroušená se se skleróze říká proto, že místa, kde se vytvářejí plaky (jizvy), jsou roztroušena po celém mozku a míše.
Fota: Břetislav Lapisz, Roska Ostrava
