Když jsem psal informativní článek o únavě při RS, uvědomil jsem si jedno. Lidé o tomto tématu neradi mluví. Důvod je jednoduchý, okolí jim nevěří a problémy únavou neustále bagatelizuje a shazuje. I já se s tím často potkávám. Stačí jen lehce nadhodit, že jsem vyčerpaný.

Místo pomoci a základní lidské empatie se od jiných dozvídám nevyžádaná moudra, která nijak nepomáhají. Většinou si vyslechnu, že oni jsou taky unavení a já to moc prožívám. A hlavně, že únava patří k životu, je jen JEDNA, a ta moje nemůže být horší než ta jejich. Kvůli těmto řečem jsem o únavě nějakou dobu mluvil jen s mou manželkou, rodiči a pár kamarády. Ti jako jediní tenhle problém neshazovali a snažili se mi pomoct.

Únava je totiž pořádný průšvih. Limituje člověka v práci, osobním životě, ale i při běžných činnostech. Přitom je u každého pacienta svým rozsahem jiná a obtížně se popisuje. Moje RS únava přichází většinou náhle. Nečeká na zdvořilé pozvání a drze mi vtrhne do života.

Naposledy se ve velkém ozvala při banálním nákupu bot. I bez únavy je to má neoblíbená disciplína, ale s ní je to jiná liga. Při vstupu do obchodu jsem byl svěží jako rybička v jezeře, a za pět minut jako kapr v louži. Celé tělo ztěžklo vyčerpáním a hned bylo jasné, že je zle. Naštěstí jsem měl s sebou manželku, která mě ihned odvezla domů, a já se vydal rychlosti želvy do postele. RS vyhrála 1:0.

Když jsem dnes uvažoval, jak ještě barvitěji a srozumitelněji popsat své pocity během únavy při RS, vylezly z toho hned tři postapokalyptické obrázky:

  • Předně mám intenzivní dojem, že se bez varování totálně zblázní zemská gravitace. Náhle zesílí tak, že i sebemenší pohyb je extrémně vysilující, a já si „vesele“ vrůstám do země.
  • Aby toho nebylo málo, jsem navlečený do robustního imaginárního kabátu s kapucí, který je třikrát těžší než já a plnou silou mě táhne k zemi. Co kdyby gravitace selhala, že …
  • Dojít někam v tomhle stavu dvojité zátěže je na pováženou. Často mi přijde, že se místo chůze brodím neviditelnou hustou bažinou, která se střídá s betonem, když se sem tam nemůžu ani hnout.

Abych se náhodou nenudil, únava mi postupně rozjíždí další příznaky RS. Ať už je to větší oslabení levé strany těla, nahlodaná koordinace, neuropatické bolesti kolem pasu, brnění, nebo kulhám jako po lítém boji a místo rukou mám cedník, jak mi všechno padá. V tu chvíli nejen vypadám, ale také se cítím jako plnohodnotný brněnský zombík. Naštěstí mi (nejen) v těchto situacích pomáhá můj věrný tým do nepohody – manželka, kamarádi, nejužší rodina a kompenzační pomůcky všeho druhu.

Každopádně se nechci nijak litovat. Moje projevy únavy jsou sice extra nepříjemné, ale postupem času jsem metodou pokus omyl zjistil, že jdou částečně ovlivnit. Ať už mým milovaným sportem, zdravou stravou, v horku studeným pitím nebo sorbetem, detailním rozvržením aktivit v diáři, šetřením drahocenné energie, nebo delegováním části svých povinností na jiné.

Právě poslední bod byl pro mě nejtěžší. Dlouho jsem si říkal, že zvládnu všechno sám a pomoc nepotřebuju! Hm, kulové. Stačilo si párkrát nabít „rypáček“ a popletené „hrdinství“ šlo stranou. Pokorně jsem uznal, že část mých běžných aktivit můžou zastat i jiní a mé mužství tím nijak neutrpí. Příkladem může být i banální vyzvedávání balíků. Není nutné, abych se s nimi „šerpil“ sám MHD, když je mi zrovna ouvej. Moje manželka nebo kamarádi je tak často vyzvedávají za mě. Obzvlášť, když jedou autem. Velké díky!


O něco míň psychicky náročné bylo nastavování osobního plánování. Největší změnou byla detailnější propracovanost aktivit během dne. Osvědčilo se mi mít jen jednu důležitou schůzku/návštěvu lékaře denně, obchůzky vyřídit do šesté hodiny večer a držet si nepracovní víkendy a dovolenou. I tohle nastavení ale občas narazí na realitu všedních dnů. Plus se neustále učím z vlastních chyb.

Ukázkovým příkladem je mé cestování mimo Brno. Pokud se pracovně zatoulám do matičky Prahy, automaticky vyrážím o den dřív. Jen párkrát jsem vyjel brzy ráno v den schůzky, ale pokaždé to byla naprostá katastrofa! Únava byla přímo nesnesitelná a jako bonus provázená zvracením. A to nechceš! Poučen a vytrestán jsem na dlouho dopředu. Už nevymýšlím kraviny a hajám poslušně v Praze.

Stejné to mám i v oblasti odpočinku. Pokud se na odpočinek rovnou vykašlu, je zle. Nedá se ošidit nebo dělat napůl. Volný čas tak trávím s mými nejbližšími nebo ve společnosti koníčků, meditace, knížky nebo při toulkách přírodou, která mě nabíjí na max.

Podtrženo a sečteno: Někdy se mé snahy ovlivnit únavu daří víc, jiny míň, ale i upřímná
snaha se rozhodně cenní. Nechť nás provází síla a dostatek životní energie.

Picture of Luka Kyčerka

Luka Kyčerka

Před několika lety Lukovi diagnostikovali roztroušenou sklerózu. Díky podpoře rodiny a aktivnímu sportu snadněji překonává nástrahy nemoci. Roztroušená skleróza zasahuje řadu oblastí jeho života, i přesto k ní přistupuje s humorem jemu vlastním. Spolupracoval s několika neziskovými organizacemi, nevyhnul se ani korporátní sféře, učil, a v současnosti je jedním z kmenových redaktorů Revénia. Lukovo heslo: Nikdy to nevzdávej!

Další články

Podpořte nás

Náš účet je:
115-5689490267/0100

Vězte, že veškeré finance půjdou na rozvoj projektů, které pomáhají lidem se znevýhodněním plnit si kariérní a životní sny. Inspirante je jedním z nich!

Udržitelnost a etika skupiny ČEZ