S vývojem okolních událostí a poněkud zvrhlou morálkou je pro mě čím dál těžší věřit v lidi a lidské dobro. Vlastně si říkám, co ještě přijde. Přitom si dávno myslím, že už je všeho přespříliš… Ale pak stačí jeden vydařený den, kdy nepotkám jen vyšinutce nebo hulváty, a znovu doufám. V takové dny se těším z toho, že to s námi ještě není úplná katastrofa.
To je vám tak blažený pocit, když projdu a projedu Prahou s tím, že převažují milí kolemjdoucí, vzájemně nápomocní, usměvaví. V hodinové frontě na odběrech na poliklinice se nikdo nezuráží, brutálně nepředbíhá, nebrblá, dokonce se zasměje. Ani v městské hromadné nikdo nikoho nepošle k zemi nebo nepřivře mezi dveře.
Minulý týden mě doprovázelo štěstí. Vyřizovala jsem nezbytné pochůzky, lékařské nevyjímaje. Když všude kolem vidím tu šeď a beznaděj, každá změna k lepšímu působí jako pohlazení slunečním paprskem. Přímo spršku takové pohody jsem zažila od pětaosmdesátileté paní, které bych tolik ani náhodou nehádala.
Čekala jsem v řadě, až si sestřičky se mnou a s mými jedenácti zkumavkami udělají upíří bál, když se za mnou šibalsky ozvalo: „Vy máte taaak úžasné boty, můžu se podívat? Odkud je máte, kdepak se takové prodávají?“ Podotýkám, že jsem měla obuv, o které moji bližní pochybují, respektive o mně; obávají se, zda nejsme, botky i já, příliš infantilní. Podle šedovlasé duší mladice jsou však dokonce takzvaně cool!
Strávily jsme dlouhé minuty tak příjemným rozhovorem, že nám ani nevadila atmosféra a shon místa, kde jsme se nacházely. Dozvěděla jsem se mimo jiné o blížící se dovolené oné dámy, která poznamenala, že když se sejdou na výletech s vrstevnicemi, jsou z nich prostě zase jen holky! Pusy nám jely, až jsme šly obě na řadu.
Po krátkém odloučení jsme se znovu potkaly. „Zahřívám vám tu židli! Hezky si tu žílu držte!“ usmála se milovnice života. Dostala jsem zkušenou radu, jak správně ruku polohovat, vřelé objetí a přání všeho krásného. Pak ta úžasná bytost svižným krokem vypochodovala ven za dalším dobrodružstvím…
Musím říct, že jsem měla úsměv na tváři a slzy v očích. Mám je i teď. Kdykoliv si na paní v letech, která je svým naturelem mnohem mladší než leckteré o generace později narozené, vzpomenu, zalije mě laskavé teplo. Kéž se taková dobrá nálada a lidskost šíří daleko víc a častěji, než tomu poslední dobou bývá.
— Člověk může být vždy laskavý k lidem, do nichž mu nic není. —
Oscar Wilde
— Buď projevem laskavosti; měj laskavost ve tváři, v očích, v úsměvu, ve vřelém pozdravu. —
Matka Tereza
Foto: Pixabay
