Je to jednoduché. Kde je stagnace, tam to neproudí. Výklad slova stagnace je zastavení, ustrnutí ve vývoji, uváznutí. Když uvízne loď, prostě se nepohybuje, je na místě. Nedostane se nikam. NIKAM! Uváznutí je totiž setrvání v mrtvém bodě.
Napadlo vás někdy, že když uvázneme my, tedy pomyslně také v tom mrtvém bodě, tak se nedostaneme nikam, pokud něco neuděláme?
Proč když je venku plískanice, která by ani psa nevyhnala, tak když ven nemusí, přepadne některé pochmurná nálada? Jsou třeba z nějakého důvodu v adventní době sami doma. Aby „doma něco hrálo“, tak pustí rádio. Ale teď trochu statistiky, což je prý přesný součet nepřesných čísel. Touto hláškou jsme si jako studenti statistiku snažili zlidštit…
Každá mince má dvě strany, i pohled na některé věci. Mohou nám pomáhat, nebo naopak. Proto i rádio může být prima společník. Jenže! Byť je to myšleno dobře, aby tu něco hrálo, abychom nebyli sami, má to výrazný rub. Pokud dělá od osmi ráno do pěti odpoledne rádio průvodce, pak se každou půlhodinu vysílají zprávy. Ano, krátké, jen pět minut. Ale je to 20x za den! 100 minut informací, kdy se do mysli vtírají informace, jež bývají mnohokrát za ten den stejné. Vytvářejí tedy paměťovou stopu. K tomu ještě dávka emocí. Pardon, reklam. Abychom si zapamatovali, že zrovna TEĎ je výhodný čas něco koupit. Pak už to nebude! Je vhodné zaútočit na vás pocitem ztráty výhodné nabídky. Nevěnujete tomu sice pozornost, ale útok na mysl či podvědomí to je. I kdyby byly zprávy jen každou hodinu, pak i 50 minut neoptimistických informací denně stačí!
Na mě se obracejí lidé, kterým se v tuto dobu nedaří. Lidé, kteří pociťují úzkosti, obavy. Třeba z budoucnosti. Nebo lidé, kteří mají pocit, že je momentální doba „dusí“, cítí se unaveně a nic je nebaví. Na můj dotaz od nich slyším, že zprávám opravdu věnují spoustu času. Že je prostě musí sledovat, aby věděli, co se děje. Co takovým lidem mohu doporučit? Vrátit se k JEDNODUCHOSTI!
Někdo je prostě citlivý a tyto vnější vlivy se ho dotknou. Vnější vlivy, jež změní naše vnitřní prostředí. Jenže my pak viníme ten VNĚJŠÍ vliv. Doporučuji provést jednoduché změny UVNITŘ. Takové, které jsou dostupné a můžeme je zařadit do našeho života.
Když se chceme cítit lépe, je třeba v těle něco rozproudit. Sezení v letitém křesle za přísunu negativních zpráv rozproudí leda tak hněv. Mnohdy i agresi. Lymfa se v tu chvíli v našem těle moc nerozproudí. Nemá jak. Mnohdy se některými potravinami dokonce zahustí natolik, že pohyb této důležité tělní tekutiny je nic moc. Spíš nic než moc… Jenže atmosféru dokreslují informace, co vše je nám odepřeno kvůli epidemiologické situaci. Pak přijde večer superkoncentrát kompletních zpráv za celý den, dokonce i z míst, která bychom na slepé mapě ani neuměli umístit.
Vím, že často zdůrazňuji správné DÝCHÁNÍ, důležitost POHYBU a to, že za svoje myšlenky si můžeme jistým způsobem sami. Ale také vím, že je řada lidí, kteří si opravdu neuvědomují, že v tomto případě statistika funguje.
Věnujme svůj čas něčemu, co nám tu lymfu rozproudí. Nejlépe po ránu. Prostě dopoledne. Zprvu ani podložku na cvičení nemusíte vyndávat.
„Nemám čas!“ „Ani dvě až tři minuty?“ „Jak dvě až tři minuty?“ „No věnovat se chvilku sobě. Hýbnout tělem. 1) Rozkročit se, ruce v bok, hýbat bokem zleva doprava. 2) Chvíli si zapochodovat a přidat ráznější pohyb rukou. Nebo vsedě na židli, jako když jedeme na kole. 3) Rozkročit nohy a ruce přes upažení do vzpažení. Ti zdatnější tlesknou! A už pro sebe něco děláme. Trochu v sobě ROZPROUDÍME ŽIVOT!“
Místo zpráv můžeme cvičení přes den zopakovat. Pak si třeba uvědomíme, že se musíme „dodýchnout“. Protože z ohnutého sedícího těla jsme se narovnali a náš organismus náhle potřebuje hlubší nádech. Jsou to triviální věci, ale to my jsme si do života přidali složitosti. Vraťme se k JEDNODUCHOSTI! Po většinu naší existence jsme se přece pohybovali v přírodě.
Někdo namítá: To přece nemůže být tak jednoduché. Ale je! My sami si to zbytečně komplikujeme. Pohyb je naší přirozeností. Kde není pohyb, tam je stagnace. VŠEHO. Někteří za pohyb platí bolestmi, přesto se jej kvůli tomu nevzdávají. Vědí, že jim pomáhá. Z vlastní zkušenosti si dovoluji tvrdit, že i díky pohybu jsem na tom dnes tak, jak jsem! Buďme tedy k sobě a na sebe laskavější. Ne proto, že se to má. Ale pro větší KVALITU NAŠEHO ŽITÍ. Pro změnu toho vnitřního, co změní i to vnější.
