Nezisková organizace Zahrada 2000 se od roku 1998 věnuje duševnímu zdraví a poskytuje především v jesenickém regionu ucelený komplex služeb s cílem umožnit osobám s duševním onemocněním návrat zpět do běžného života.
Na svých webových stránkách Zahrada 2000 také uvádí, že kromě registrovaných sociálních služeb pro osoby s duševním onemocněním nabízí možnost zaměstnávání s podporou pro osoby se zdravotním postižením v několika provozech svého sociálního podniku a hlásí se k principům sociálního podnikání.
Na otázky, které se týkají nejen vzniku sociálního podniku, ale i na to, jak složité je v současnosti nacházet práci pro osoby s duševním onemocněním jsem se ptal statutárního zástupce a ředitele organizace Zahrada 2000 Stanislava Turka.
Mohl byste představit váš sociální podnik? Kolik jste měli v počátcích zaměstnanců a jaké činnosti jste prováděli?
Naše nestátní nezisková organizace od svého založení v roce 1998 podporuje osoby se zkušeností s duševním onemocněním. Víme, že možnost pracovního uplatnění je jedním z pilířů kvality života. Proto zaměstnávání osob s duševním onemocněním podporujeme vlastně hned od našeho založení, a protože pracovních příležitostí v našem regionu nebylo nikdy nadbytek, sami jsme s podporou různých nadací a partnerů začali pracovní místa vytvářet. V počátcích jsme samozřejmě nacházeli práci spíše pro jednotlivce, postupně se ale začaly počty lidí, kterým jsme umožnili pracovat, zvyšovat.
Máte šicí dílnu s tkalcovským stavem, prádelnu, keramickou a rukodělnou dílnu, techniku a nářadí pro úpravy zeleně a veřejných ploch a možnosti digitalizace. Jak dlouho se noví pracovníci zaučují, než se stanou plnohodnotnými pracovníky? A jsou pracovníci trvale na jednom provozu, nebo se případně podle potřeb přemisťují i v rámci vašich provozoven?
Různé provozy a v nich rozdílné profese s odlišnou mírou náročnosti máme hlavně ze dvou důvodů. Jednak proto, aby každý měl příležitost najít své místo nejen podle svých zkušeností a schopností, ale i podle svého momentálního stavu. A také nám to jako dodavateli pomáhá lépe rozložit síly v průběhu roku, reagovat pružněji na silnější poptávku nebo větší zakázky.
Našimi hlavními provozy jsou prádelna a šicí dílna, ostatní jsou spíše podpůrné nebo sezonní. Penzionu, kterému dlouhodobě pereme prádlo, je přirozené i posekat trávu nebo vyrobit drobné firemní dárky. Pracoviště digitalizace má na starost náš e-shop, správu počítačů na dílnách a tak dále.
Každý pracovník má svůj kmenový provoz, ale výpomoc na jiných pracovištích podle možností a potřeby využíváme. A vytváří se tím zároveň příležitost pro profesní růst každého pracovníka a hledání toho „správného místa“.
Váš sociální podnik v Jeseníku zaměstnává převážně osoby se zdravotním postižením v několika provozech, které poskytují služby firmám a veřejnosti. Dá se předpokládat, že tito zaměstnanci potřebují zvláštní režim, třeba častější přestávky, ocení „lidský“ přístup vedoucího, často se třeba radí i o věcech mimopracovních. Je tomu tak i ve vašem podniku?
Ono to asi platí obecně, že každému je nám někdy lépe a jindy hůře, určitě to platí i u osob se zdravotním omezením. Proto se snažíme vytvářet mikrotýmy vzájemně se zastupujících a doplňujících pracovníků, pomáhá nám to být vůči našim zákazníkům stabilním a spolehlivým partnerem.
Naši pracovníci mají svůj pracovní režim přizpůsobený svým zdravotním omezením i svému momentálnímu stavu, mohou využívat dohodnuté přestávky, neplacené volno, ale i to je vázáno na docela přísná pravidla, která je třeba dodržovat. A tam, kde je to potřeba, jsou k dispozici pracovní asistenti nebo i podpora kolegů z našich registrovaných sociálních služeb.
Jak máte uvedeno na webu, za každým výrobkem nebo službou se navíc skrývá jedinečný příběh lidí, kteří si v životě prošli těžkostmi duševního onemocnění a podařilo se jim znovu vrátit do běžného společenského života. Dal by se uvést nějaký konkrétní příklad či příklady a také to, jak velkým impulsem takové případy jsou pro vás, kteří firmu vedete?
Ano, naše podpora zaměstnávání vlastně kopíruje principy modelu úzdravy (Recovery), zjednodušeně řečeno systém postupných, přiměřených kroků po schodech vzhůru. A individuální příběhy našich kolegů, kteří se díky tomu dokázali vrátit z role „pacienta“ opět do svých původních profesních a životních rolí, jsou pro nás opravdu hlavní motivací.
A je vcelku jedno, jestli je pro někoho roční práce v šicí dílně mezistanicí při návratu k původní profesi například učitele nebo manažera, nebo je šicí dílna pro jiného vrcholem jeho pracovní kariéry a novým naplněním.
Jak jste mi prozradil, velmi dobře spolupracujete s městem, lázněmi i firmami z blízkého okolí…
Dlouhodobá spolupráce s mnoha místními partnery nám velmi pomáhá. Například město Jeseník si u nás objednává šité hračky jako dárky pro tradiční vítání občánků. Několik let dodáváme maskota „Kapku“ pro klienty Priessnitzových léčebných lázní, tohoto maskota ostatně kdysi naše šikovné švadleny samy graficky navrhly. Podobně spolupracujeme s Jeskyněmi na Špičáku a řadou dalších. A pro naši prádelnu je snad dobrá vizitka, že pereme pro špičkové místní penziony s náročnou klientelou.
Zaměstnávání lidí se zdravotním postižením (a duševním možná ještě více než s tělesným) je pro zaměstnavatele náročné. Prozradíte, jak se snažíte motivovat své pracovníky, jak využíváte formu individuálního přístupu?
Co nás těší, je silná motivace našich pracovníků pracovat, mít zaměstnání jako součást života. Smysluplná práce je pro ně prostě důležitá, sami to takto pojmenovávají. A nejen jako zdroj příjmů, ale opravdu jako něco, co člověk potřebuje pro plnohodnotný život. Pokud se nám společně podaří, že někdo od nás zamíří na otevřený trh práce, jsme vždycky rádi. Zároveň je nám ale určitě i trochu líto, že nás opouští dobrý pracovník. I v sociálním podniku platí, že dobrých pracovníků je nedostatek.
V současnosti, kdy se zvedly prudce ceny energií a dalších vstupů, mají potíže i firmy, které zaměstnávají lidi bez zdravotních omezení. Jak tuto situaci zvládáte a jaké plány máte do nejbližší budoucnosti?
Zvyšující se ceny vstupů, materiálu, a především energií nám samozřejmě radost nedělají. Snažíme se to brát pozitivně jako výzvu k větší efektivitě, lepší organizaci práce a hledání vlastních zdrojů.
V našem modelu péče, zmíněném Recovery modelu, pracujeme s konceptem „krize jako příležitost“, a takto nějak se k tomu snažíme přistoupit i v rámci sociálního podniku. Na závěr si ale neodpustím přeci jen drobné povzdechnutí: bezkoncepční legislativní rámec, nepředvídatelné a měnící se podmínky pro zaměstnávání osob se zdravotním postižením, volbami motivované zvyšování minimální mzdy a další, to jsou určitě okolnosti, které nám hodně z našeho nadšení ubírají.
Fota: Zahrada 2000, Stanislav Turek
