Koncem října jsme se vydali s divadelním souborem Už!, jehož jsem součástí, na festival integrované tvorby FESTin: postiženi uměním. A to my jsme, tudíž na něm samozřejmě nemůžeme chybět. 🙂 Konal se již osmý rok v Brně, v divadle Barka. A opravdu stál za to!
Sešli jsme se na hlavním nádraží v Praze, měli jsme společně odjíždět do Brna kolem poledne. Ovšem to bychom nebyli my, kdyby se nám odjezd nezačal komplikovat. Když jsme všichni vyjeli výtahem na nástupiště, vlakový personál nám oznámil, že pro přepravu do Brna je navzdory naší objednávce k dispozici prostor jen pro jeden vozík místo požadovaných čtyř míst. Zprvu to vypadalo, že tři vozíčkáři pojedou za vlakem, nebo počkají na další spoj… 🙂
Po delším vysvětlování nakonec nádražáci pochopili, že musíme jet jako skupina, a nechali nás nastoupit. Vyhrazený prostor byl sice stísněný, ale nějak jsme se tam naskládali. Na brněnské hlavní nádraží jsme dorazili kolem půl čtvrté odpoledne a veřejnou dopravou jsme se vydali k divadlu Barka. Ovšem pozor! Věděli jste, milí čtenáři, jaký je tu rozdíl proti Praze, když chce vozíčkář nastoupit do tramvaje? V Brně totiž stačí stisknout tlačítko u dveří a plošina se sama vysune a potom zasune i se zvukovým upozorněním, aniž by řidič musel vystoupit a plošinu sklápět. Stejné je to u výstupu.
Dorazili jsme tedy do divadla Barka, které je plně bezbariérové pro účinkující i pro diváky, a strávili tam hezký čas. Běželo představení především pro děti s názvem Slon a mravenec, poučné a zábavné a s hezkým hudebním doprovodem. Večer jsme vyrazili tramvají do hotelu, došlo však ve spěchu k nedorozumění. Cestovali jsme podle instrukcí a dojeli k hotelu. Ale k jinému… Naše nadšení a pocit úlevy, že jsme konečně v cíli, opadly ve chvíli, kdy jsme zjistili, že jsme kvůli nejasným informacím jinde. Na recepci nám totiž sdělili, že tam žádnou rezervaci nemáme a o ničem nevědí. Naše vedoucí nebrala telefon, až na třetí pokus jsme se jí dovolali. Potvrdila nám, že jsme v jiném hotelu, protože jsme jeli správnou tramvají, ale na druhou stranu… Ach jo. Byla příšerná zima, tramvaj však měla chválabohu krátké intervaly. Horší bylo, že mému vozíku začala docházet šťáva a stával se pomalejším a nemotornějším. Když se vybil definitivně, byl naštěstí ten správný hotel už nedaleko. Po všech úskalích nás čekala od vedoucí pizza, což nás potěšilo, protože jsme byli hladoví a unavení.
Druhý den jsme chystali naše představení. Zkoušeli jsme dopoledne bez hudebního doprovodu, ale po obědě náš izraelský hudebník přijel a proběhla generální zkouška s živou hudbou. To bylo na představení „Duše Už“, které začínalo v sedm večer, unikátní.
Jste zvědaví, oč v něm jde?
Komediálním souborem scének jsme ukázali, jak lze meditací řešit konflikty a mezilidské vztahy. Naše premiéra byla oceněna potleskem a hřál nás pocit, že se lidem líbila.
Pobyt jsme zakončili zhlédnutím vystoupení moderního tance. Pokud budeme v divadle Barka vystupovat i příští rok, moc nás potěší, přijdete-li se na naše představení podívat!
