Jak jsme doletěli do Turecka, už milí čtenáři víte z mého minulého sloupku, teď vám nabídnu další postřehy z této mimořádně zajímavé země. Během cesty neznámou tureckou krajinou jsme všude kolem viděli mnoho polí se skleníky, řidič nám sdělil, že v nich rostou banány a pomeranče. Cesta byla lemována také řadou palem. V dáli se tyčilo mohutné pohoří Taurus, které leží na jihu Turecka. Cesta se zdála

Tak sbalit poslední věci. Zkontrolovat, zda je vše vypnuté, abychom nevyhořeli. Pak už jen zamknout, ať to zloději nemají tak lehké ☺. Euforie a adrenalin rychle stoupají a my můžeme vyrazit na Letiště Václava Havla v Praze. Hádáte, kam se chystáme? Možná se budete divit, ale rozhodli jsme s přítelem, mamkou a synovcem letět do nejbližší muslimské země, do Turecka. Byla to naše první společná dovolená v této

Nedávno jsme se s přítelem vydali na zámek do Mníšku pod Brdy, přidala se k nám i moje máma. Původně jsem chtěla naplánovat cestu vlakem, bohužel jsem však zjistila, že železniční stanice není vhodná pro vozíčkáře. Nakonec jsme tedy jeli nízkopodlažním autobusem, což byla komfortnější a rychlejší alternativa. Do Mníšku nám to trvalo necelou hodinu.  Když jsme po poledni dorazili do městečka, celí hladoví jsme šli na

Proč není eskalátor můj kamarád? A proč může být výstrahou i pro všechny ostatní? Že tam ten zákaz „vjezdu“ pro vozíčkáře není pro nic za nic? O tom jsem se přesvědčila a chci se s vámi o tuto zkušenost podělit. Chtěla jsem se zúčastnit jako dobrovolník festivalu Jeden svět, zaměřeného na lidská práva, který probíhal dva týdny. Jednoho všedního odpoledne jsem tedy vyrazila z domova společně s pomocníkem na

Přestože odchází pandemie covidu a s ní spojená opatření, sledujeme s obavami nebezpečné dění na blízkém východě, které snad dobře dopadne a nebudou umírat další lidé. Zkusme se však zamyslet nad něčím hezčím a příjemnějším. Chodíte rádi třeba do divadla nebo na koncert? Já rozhodně ano a nakazila jsem tím možná i mé okolí. Jak možná víte, navštěvuji dramatický kroužek pro handicapované, o kterém jsem už psala. Zkušenosti

Je všední den sedm hodin ráno. Někdo zvoní… Říkám si, kdo to asi může být? Že by vlk či snad liška? Kdepak! Přichází milá slečna či paní z organizace poskytující osobní asistenci, kterou si platím. Tato asistentka mi přišla pomoci se vstáváním, ranní hygienou a oblékáním. Kromě toho mi obvykle připravuje i snídani. Ovšem není asistentka jako asistentka, každá se liší svým přístupem. Přestože ta pomoc

Tak Vánoce jsou za námi, vítám vás v novém roce a přeji, abyste do něj vkročili pravou nohou nebo třeba i tou levou, ale vždy s úsměvem pod rouškou.  K vykročení tím správným směrem nám může přijít vhod nějaké to předsevzetí. U nás v práci se to jimi jen hemží a já se tím nechávám inspirovat. Jako každý rok je u nás populární hubnutí a sledování jídelníčku. Nutno zmínit,

Tak tu máme opět prosinec a s ním kupodivu první sněhové vločky. Začíná nám pomalu zima. Sice ne kalendářně, ale pocitově ano, jak by mohli puntičkáři namítnout☺ (kalendářně začíná 21. prosince). To zase budou kolečka u vozíku klouzat, zuby drkotat nejen zimou, ale i adrenalinem! Obzvlášť v zimě totiž utužuju své bruslařské dovednosti. Ve vozíčkářské praxi to znamená, že když máte před sebou prudký zledovatělý kopec, máte

Každý máme ze základní školy nějaké vzpomínky, ať už veselé, nebo smutné, vtipné, či trapné. Byla to doba, kdy jsme dospívali a mohli jsme se cítit pod tlakem, frustrovaně, zmateně. Mým permanentním pocitem byl tlak z okolí rodiny (i kvůli rozvodu rodičů), emoční zátěž a zmatenost. Měla jsem pocit, že moje vnitřní já je hluboko zakopané pod zemí a já se potácím mimo své tělo. Na

Nevýhodou lidí na vozíku a obecně s jakýmkoliv fyzickým handicapem je to, že jsou třeba duševně silní, ale jejich tělo může být o to zranitelnější a zneužitelnější. Je vám to povědomé? Když je handicapovaný člověk rozčilen nebo se chce obhájit proti silnému soupeři, tak mu mysl říká něco jiného než tělo a většinou prožívá velký vnitřní rozpor. Prožitky např. z běžné konfliktní situace, kterou určitě všichni znáte,