Sebeobhájství lidí s poruchami autistického spektra je jako být turistou v cizí zemi. Někdy se na vás hezky usmějí a chtějí vám pomoci, někdy vás chtějí obrat i o důstojnost, tak jako tak vám nerozumí.


Jiný kraj, jiný mrav. Takže když nejste svým vlastním rodičem, nebo otitulovaným odborníkem, veřejnost stále nemá moc potřebu vás pustit ke slovu a brát vás jako svéprávnou a zájmu hodnou osobnost. Pořád se mi vybavuje scéna z filmu Temple Grandin, kde na jakési konferenci o autismu Temple vstala a komentovala probírané. Prvotní reakce přítomných byl předpoklad, že je sama matkou autistického dítěte, nikoho nenapadlo, že by mohla mluvit sama za sebe. Minulo dost dekád a u nás je situace často podobná. Když autista není svou vlastní matkou, ztrácejí jeho zkušenosti výpovědní hodnotu. A vůbec, autisté přece nemluví.


Mám ráda psy a mám ráda genetiku a mám ráda odborné publikace na toto téma od Temple Grandin. Přesto jsem se setkala i s názorem, že jako autista nemůžu rozumět ani jednomu. I když je v chovatelských kruzích práce Temple Grandin často vyzdvihovaná. To věčné odstavování na vedlejší kolej ubíjí.


Tento článek měl být původně reportáží z jedné konference o autismu, z neznámých důvodů se mi nepodařilo získat akreditaci. A tak se nakonec rodí report o tom, jak inkluzivní prostředí v Česku (nejen) pro osoby s autismem je. Snad je zábavnější poslouchat dojemné příběhy rodičů autistických dětí a smát se Gretě. A snadnější přispět tu a tam nějaké organizaci a hodit věc za hlavu, než se pokoušet komunikovat s lidmi s nějakou odlišností ve vnímání a myšlení a požadovat sociálně spravedlivější systém.


To, že někdo není slyšet, neznamená, že neumí mluvit nebo nemá co říct. Kdyby neexistovaly výjimky z pravidel, nemohli byste číst ani tenhle text. Mediální obraz autismu je zkreslený a tohle zkreslení je strašně těžké napravovat. Autismus je spektrum, a to opravdu široké spektrum. Může se pojit s mentální retardací stejně jako s genialitou, každý autista má také individuální osobnost, není to věc, diagnóza, objekt lítosti. Kdyby svět byl v pořádku, nebudeme přece potřebovat dobročinnost a sebeobhájství, to jsou jen prostředky, jak vyvážit nerovnováhu sil.

Foto: Pixabay

Picture of Anna Saxlová

Anna Saxlová

Celoživotní potíže s integrací do běžného života mne dovedly k diagnóze PAS. A osvěta ohledně autismu se pro mne nakonec stala nutností i vášní – zjistila jsem, jak těžko je u nás dostupná pomoc i běžné lidské pochopení. A protože jsem do vínku dostala také bojovnost a lásku k psaní, snažím se v duchu rčení o peru mocnějším meče vytvářet lepší svět (nejen) pro lidi s PAS. Od malička se také zajímám o přírodu a zvířata a mými největšími posedlostmi je etologie, kynologie a chovatelství. Žiju na malém hospodářství s kozami, pasteveckými psy a dalšími tvorečky. Když zbyde čas, maluju a kreslím a pokouším se zrealizovat svůj sen o napsání a ilustrování knihy pro děti.

Další články

Podpořte nás

Náš účet je:
115-5689490267/0100

Vězte, že veškeré finance půjdou na rozvoj projektů, které pomáhají lidem se znevýhodněním plnit si kariérní a životní sny. Inspirante je jedním z nich!

Udržitelnost a etika skupiny ČEZ