Sebeobhájství lidí s poruchami autistického spektra je jako být turistou v cizí zemi. Někdy se na vás hezky usmějí a chtějí vám pomoci, někdy vás chtějí obrat i o důstojnost, tak jako tak vám nerozumí.
Jiný kraj, jiný mrav. Takže když nejste svým vlastním rodičem, nebo otitulovaným odborníkem, veřejnost stále nemá moc potřebu vás pustit ke slovu a brát vás jako svéprávnou a zájmu hodnou osobnost. Pořád se mi vybavuje scéna z filmu Temple Grandin, kde na jakési konferenci o autismu Temple vstala a komentovala probírané. Prvotní reakce přítomných byl předpoklad, že je sama matkou autistického dítěte, nikoho nenapadlo, že by mohla mluvit sama za sebe. Minulo dost dekád a u nás je situace často podobná. Když autista není svou vlastní matkou, ztrácejí jeho zkušenosti výpovědní hodnotu. A vůbec, autisté přece nemluví.
Mám ráda psy a mám ráda genetiku a mám ráda odborné publikace na toto téma od Temple Grandin. Přesto jsem se setkala i s názorem, že jako autista nemůžu rozumět ani jednomu. I když je v chovatelských kruzích práce Temple Grandin často vyzdvihovaná. To věčné odstavování na vedlejší kolej ubíjí.
Tento článek měl být původně reportáží z jedné konference o autismu, z neznámých důvodů se mi nepodařilo získat akreditaci. A tak se nakonec rodí report o tom, jak inkluzivní prostředí v Česku (nejen) pro osoby s autismem je. Snad je zábavnější poslouchat dojemné příběhy rodičů autistických dětí a smát se Gretě. A snadnější přispět tu a tam nějaké organizaci a hodit věc za hlavu, než se pokoušet komunikovat s lidmi s nějakou odlišností ve vnímání a myšlení a požadovat sociálně spravedlivější systém.
To, že někdo není slyšet, neznamená, že neumí mluvit nebo nemá co říct. Kdyby neexistovaly výjimky z pravidel, nemohli byste číst ani tenhle text. Mediální obraz autismu je zkreslený a tohle zkreslení je strašně těžké napravovat. Autismus je spektrum, a to opravdu široké spektrum. Může se pojit s mentální retardací stejně jako s genialitou, každý autista má také individuální osobnost, není to věc, diagnóza, objekt lítosti. Kdyby svět byl v pořádku, nebudeme přece potřebovat dobročinnost a sebeobhájství, to jsou jen prostředky, jak vyvážit nerovnováhu sil.
Foto: Pixabay
