Kdy je vhodné vyhledat psychoterapeuta? Jsem „blázen“, když chodím na terapii? A jak najdu toho správného? Tato a další otázky jsou předmětem úvodního článku k připravovanému seriálu o psychoterapii. Pokud uvažujete o vstupu do psychoterapeutické péče, pokud se v takové situaci ocitl váš blízký, nebo hledáte teoretické ukotvení svého studia, jste na správném místě. S radostí vás zveme ke čtení.
Do péče psychoterapeuta se během života může dostat každý. A nemusí jít hned o závažná duševní onemocnění, jako jsou schizofrenie či deprese. Lidé chodí k psychologovi z různých důvodů. Třeba proto, že mají nějaký psychický blok bránící jim v práci nebo ve vztahu. Nebo mají neshody v rodině. Častá je rovněž ztráta motivace nebo bližší perspektivy. Všechno zmíněné spolu souvisí a může být provázané. Platí, že každý je individualita. A tak je třeba k člověku přistupovat. Je nutné brát v potaz kontext konkrétního klienta.
Co je tedy psychoterapie? Jak poznám, že jsem u psychoterapeuta, a ne u kámošky na kafi? Podle European Association for Psychotherapy (EAP) je psychoterapie „záměrné a cílené používání psychoterapeutických prostředků kvalifikovaným odborníkem – psychoterapeutem v souladu s vědeckými poznatky. Směřuje k dosažení, obnovení, rozvoji či udržení kvality života klientů tak, aby mohli žít subjektivně spokojený život. Směřuje k subjektivně spokojenému životu především v aspektech osobních, pracovních, zdravotních a sociálních. Jejím cílem je dosažení optimálního rozvoje osobnosti a odstranění, resp. zmírnění psychického či fyzického utrpení člověka“.
Definici bychom měli, v praxi je však v České republice s poskytováním psychoterapie trochu problém. Není totiž pozitivně legislativně ukotvena. To znamená, že ji může poskytovat zdravotní či sociální služba nebo někdo ze školství, setkáváme se rovněž s nabídkou psychoterapie jako volné živnosti.
Psychoterapie se přitom zhruba sto let vyvíjela a budovala si své směry. Původně byla spjata s lékařskou praxí a postupně se etablovala jako samostatný obor. Její vývoj šel ruku v ruce s vývojem psychologických škol a soustřeďoval se především do USA a Evropy. Momentálně psychoterapeut většinou využívá různé směry, pracuje tedy tzv. eklektickým způsobem. Je pro to i konkrétní název – integrativní psychoterapie. V seriálu vám tyto jednotlivé směry budeme postupně představovat. Zde si načrtneme jejich výčet: mezi nejznámější patří psychoanalýza, existenciální psychoterapie, humanistická psychoterapie, kognitivně-behaviorální psychoterapie, gestalt terapie, systemická terapie a transpersonální terapie.
Kdy je tedy vhodné vyhledat terapeuta? Jeho pomoc se doporučuje v případě, že vám obtíže výrazně zasahují do každodenního života či dlouhodobě pociťujete diskomfort. Může to být neochota nebo neschopnost vstávat každé ráno z postele. Nebo dlouhodobé opakování toxických vztahových vzorců. Je nutné zdůraznit, že každý má hranici osobní pohody jinde. Sebepoznání je důležitým prvkem naší sebepéče a cesty za spokojeným životem. I preventivní návštěvy psychoterapeuta, kdy se neděje nic významného, s cílem lépe poznat sám sebe mohou být přínosné.
Chodit na psychoterapii by mělo být dlouhodobé. Nikoliv náhodné nebo „když se mi zrovna chce“. Pravda, nemusí to být vždy příjemné. Časté je, že se člověku po pár sezeních přitíží. I to je součást procesu. V psychoterapii odkrýváme své bloky. Řešíme do hloubky svůj život nad rámec běžné konverzace. Laická veřejnost si psychoterapii právě s takovým ledabylým povídáním často plete. Na první pohled tak terapie může působit. Faktem však je, že je to jedinečný způsob, jak poznat sám sebe. Není to jen fráze, že slovo léčí. Jsme lidé, kterým dar řeči nebyl dán jen tak. Tak toho využijme. Zveme vás k dalším dílům seriálu o psychoterapii, kde představíme jednotlivé směry.
Foto: Pixabay
