Tento výrok jsem kdysi spatřila natištěný na hrnečku, který prodávali v dárkovém oddělení vedle knihkupectví. Přestože mám v kredenci trvale „přehrnečkováno“, zmíněný kousek jsem si domů ještě pořídila. Zatoužila jsem mít tu hlubokou pravdu denně na očích.
Knihy jsou totiž našimi věrnými přáteli, průvodci od dětství až do konce života. Jsou tu pro nás při objevování světa, stávají se záchytným bodem v období dospívání, zálibou v dospělosti. Cestují s námi na prázdniny a dovolené. Jsou neocenitelnými pomocníky při studiu, v zaměstnání a podnikání. Zpříjemní nám pobyt v nemocnici, zkrátí dlouhou chvíli v peřinách, když si doma kurýrujeme chřipku či nachlazení. Několik stránek přečtených před usnutím patří mezi pravidelné rituály mnohých z nás. Deštivé dny pak lákají zachumlat se pod deku a užít si dalších pár kapitol.
V knihách hledáme inspiraci, moudrost a víru, potěšení, humor, napětí, rady a návody…
Nabízejí nám zamyšlení, vzdělání, rozhled i nadhled; zábavu, odpočinek a snění – zvou nás do příběhů a do společnosti postav, v jejichž náručí ztrácíme pojem o čase a unikáme běžným starostem. Vydáváme se v nich za romantikou, dobrodružstvím a řešením záhad, odhalují a přibližují nám dechberoucí objevy. V několika okamžicích se můžeme přenést do míst a dob, kam se osobně nikdy nevypravíme.
Vůně a struktura knižního papíru jsou mému srdci bližší a nesrovnatelně vzácnější než drahý parfém a značková kabelka. Internetové obchody nemohou nahradit auru kamenných knihkupectví. Nechci si ani představit sci-fi scénář, v němž by technika zcela vytěsnila knihy z našich životů. Byly by o poznání chudší a smutnější. Lidé ustavičně touží mít křídla, aby mohli létat. Netuší, že je už dávno mají.
− Mnoho knih je jako klíč k neznámým komorám na hradě vlastního já. −
Franz Kafka
− Bojte se člověka, který přečetl jen jednu knihu. –
Denis Diderot
Foto: Pixabay
