Celé to začalo někdy v září, kdy jsem nabídla paní učitelce Alici Trojanové z velkomeziříčské ZUŠ, že by mohli s žáky výtvarného oboru, který vyučuje, vytvořit nějaká dílka pro Puntíkový den. Vznikla spousta krásných obrazů na podporu pacientů s lupénkou, které mohli návštěvníci Puntíkového dne obdivovat už 29. října na Fajtově kopci, kde se uskutečnila jejich první vernisáž.
Pak přišla pozvánka z Olomouce a vybrané kresby putovaly na celostátní přehlídku výtvarných prací Národního kola mezinárodního bienále figurální kresby a malby dětí a mládeže. Od začátku února se mohou návštěvníci kochat touto výstavou v Uměleckém centru Univerzity Palackého v Olomouci a na webových stránkách České sekce INSEA je ke zhlédnutí virtuální část prezentující digitální práce v rámci spin off výzvy Figura. Jenže tím to všechno nekončí. Puntíkové kresby byly vybrány odbornou porotou a jejich autoři získali ocenění. Část dětí v doprovodu svých rodičů a paní učitelky se tedy vypravila 30. března na slavnostní vernisáž, kde jim bylo ocenění předáno. Malí umělci se najednou ocitli na akademické půdě, a to doslova, jelikož vernisáž probíhala v podkroví konviktu. Společně jsme si prohlédli práce ostatních dětí z celé České republiky a měli možnost účastnit se i doprovodného programu Performance Reny Milgrom a Anny Boček Ronovské.
Zážitek to byl nejen pro děti, ale i pro nás, pýchou se dmoucí rodiče. Vždyť komu se poštěstí být oficiálně pozván v devíti letech na univerzitu? Kdo ví, třeba se sem někteří v budoucnu ještě podívají coby studenti. Jedno je však jasné už teď, Puntíky dobyly díky našim šikovným dětem akademickou půdu a každý, kdo si přečte popisek vystavených puntíkových děl, zjistí, že jejich význam není jen estetický, ale snaží se upozornit veřejnost na skutečnost, že jsou mezi námi lidé s neinfekčním autoimunitním onemocněním, jež je viditelné na kůži a kvůli kterému jsou občas pacienti stavěni do nepříjemných životních situací, protože se k nim někteří lidé chovají odmítavě, či je dokonce urážejí.
Výstava se koná až do 15. dubna, takže je ještě čas nahlédnout do podkroví konviktu a potěšit oko i ducha. Opravdu to stojí za to.
Foto: Gabriela Doleželová
