Občas uvažuju, že si místo titulu před jménem napíšu PROFESIONÁLNÍ SBĚRATEL ŽÁDANEK. Jen tento týden jsem po rutinních kontrolách vyfasoval rovnou pět. Odběr krve, vyšetření moči, EKG, pravidelná magnetická rezonance mozku, CT… Holt někdo má doma kolekci známek, já kupím jednu žádanku za druhou a moje plány dostávají krátkodobý knokaut.
Jako zázrakem se z toho naštěstí nehroutím, ale nadšený dvakrát nejsem. Výlety k lékařům totiž nejsou mou oblíbenou zážitkovou aktivitou a nedaří se mi na ně navyknout. Ale dá se to vůbec? Netuším. Někomu to možná jde, ale já bych mnohem raději chodil po lese, sportoval nebo vyrazil do muzea. Tyhle příjemné aktivity tak provozuju alespoň ve volném čase, kdy se nevěnuju práci, a občasnými sprinty od jednoho bílého pláště ke druhému.
Tím si také hlídám, abych putování po doktorech něčím vyvážil. Kupříkladu po úterní kontrole u lékařky jsme s manželkou zapluli do nové kavárny a užili si výbornou kávu. Krátký relax, ale podle mého gusta.
Ten den jsem byl manželce také neskonale vděčný, že mě k lékařce doprovodila. V ordinaci jsem totiž dokonale zamrzl a nedokázal si na nic kloudného vzpomenout. Ale moje žena nezaváhala ani vteřinu a pohotově mě v odpovědích zastoupila. Nebýt jí, tak tam na sebe s paní doktorkou koukáme doteď.
Tím však tour po doktorech zdaleka neskončila. I včera jsem obíhal vyšetření a pokoušel se telefonicky objednat na další. Neúspěšně. Přes dvacet minut jsem pod hudebním podkresem poslouchal hlášku, která mě upozorňovala, že jsem první na lince. Po třetím nekonečném pokusu jsem to vzdal a šel si zalít meduňkový čaj na uklidnění.
Naštěstí se včera ráno konečně zadařilo, já si zatančil vítězný tanec a termín si „zalebedil“ do diáře. Lepší dárek ke Světovému dni roztroušené sklerózy jsem si ani nemohl přát. I když… Ten následný nášup v podobě téměř hodinového čekání u obvoďáka bych si jako bonusový přídavek klidně odpustil.
Ale když se vrátím k „oblíbenému“ telefonickému objednávání… Často tuhle otravnou disciplínu považuju za stoprocentní výcvik mentální odolnosti. Poslouchat totiž delší dobu neustále se opakující informaci o pořadí v telefonní čekárně je jen pro otrlé povahy nebo totální flegmatiky.
Léta zkušeností s těmito technickými výdobytky mě však naučila, jak na nekonečná čekání vyzrát. Na telefonu si rovnou zapnu reproduktor, nachystám si žádanku a věnuju se úplně něčemu jinému. Kupříkladu včera jsem vyluštil sedm křížovek, opatrně vyskládal myčku, pracoval, vyřešil e-mailové resty a vsedě si pečlivě uklidil stůl. Sice jsem se ten den nikam nedovolal, ale byt byl uklizenější a to se počítá.
Zároveň jsem u nekonečného čekání vymyslel plány na víkend, kdy vypnu telefon a nemocniční témata vypustím z hlavy.
Moje víkendové aktivity:
- zasloužený relax
- menší procházka přírodou
- tradiční nákup slunečnice (je to symbol RS a když má moje Rózička ten svátek…)
- vylepení dlouho očekávaného plakátu s motivy oblíbených STAR WARS
- začtení se do pohodových knížek a komiksů, které na mě smutně pokukují z nočního stolku a vzorně čekají na svůj čas
A přesně tyto výše zmíněné malé radosti mi pomáhají, když roztroušená skleróza zazlobí a intenzivně prověřuje moji odolnost.
Nechť nás provází síla u každého vyšetření!
Foto: Pixabay
