Sandra Szczurová je devětadvacetiletá žena z Ostravy, které před devíti lety diagnostikovali roztroušenou sklerózu. Závažné neurologické onemocnění, jež lékaři umějí zpomalit, ale ještě ne vyléčit.
K někomu je tato nevyzpytatelná nemoc milosrdnější a umožní mu dlouhé roky vést téměř normální život, jiného upoutá během pár let na invalidní vozík. Do té druhé skupiny patří i Sandra Szczurová. Skoro to vypadá, že sudičky, které nadělují zdraví, v jejím případě své poslání hodně odbyly.
„Krátce poté, co mi lékaři nemoc diagnostikovali, jsem ještě chodila, ale po půl roce jsem se pohybovala o berlích a pak už to nešlo. Od té doby jsem odkázána na elektrický vozík. Navíc se onemocnění projevilo i tím, že jsem postupně přestala ovládat pravou ruku. To mě přinutilo, abych se přeučila na levačku,“ vzpomíná mladá žena na rychlý postup nemoci a dodává, že náročné přeučování trvalo téměř dva roky.
Malování se stalo jejím životem
Sandra je absolventkou střední zdravotnické školy. Po maturitě začala studovat na vysoké škole opět se zdravotnickým zaměřením, tu však musela kvůli nemoci přerušit. „Pokračovat ve studiu nemělo smysl. Mé omezení bylo opravdu výrazné. I kdybych školu dokončila, tak bych tu práci dělat nemohla. Takže v posledních letech můj život naplňuje malování. Den, kdy nemůžu malovat, je pro mě hodně těžký,“ přiznává. Její obrazy se pravidelně objevují na výstavě v ostravské Galerii Mlejn.
Mezi techniky, kterými je tvořila, patřila dříve i malba akrylem na plátno. „Tuto techniku jsem trénovala několik měsíců, než jsem na vše přišla. Tvořila jsem s ní abstrakce a malovala i přírodu. Další technikou je diamond painting, což je lepení obrazů pomocí diamantových kamínků,“ objasňuje výtvarné techniky, jimiž tvořila.
Levačkou tvořila i při kresbě pastelkami, suchým pastelem a dalšími pomůckami, později začala zkoušet také kresbu tužkou. Velkou radost zažívala i při vyrábění adventních kalendářů pro své bratry, desetiletá dvojčata Jana a Jakuba.
Sandru přestala poslouchat i levá ruka
Ataky roztroušené sklerózy u Sandry nepolevily, spíš naopak. „Postupně jsem dostávala třes i do levé ruky. Ten se zhoršoval a o malování jsem se ani nepokoušela. Byla to pro mě dost těžká rána. Navíc mám velké problémy se spaním,“ pokračuje v neveselém vyprávění mladá žena.
„Od letošního ledna mi paní primářka napsala plazmaferézy, které by mi mohly pomoci s třesem levé končetiny. Plazmaferéza je proces, při němž se odebírá krev do přístroje, kde se separuje plazma a krvinky. Ty se pak vracejí zpět do těla spolu s pětiprocentním albuminem s fyziologickým roztokem, calciem a roztokem proti srážení krve. Třes levé ruky se zmírnil v určitých pozicích, ale na malování to rozhodně není. Věřím, spíš doufám, že tato léčba přece jen zabere,“ říká Sandra Szczurová a dodává: „Trochu to zkomplikoval koronavirus. Můj organismus je při té léčbě náchylný k jakýmkoliv infektům, proto jsem musela na jaře co nejvíc omezit kontakty s dalšími lidmi. Nejvíc mi chyběli právě Honzík s Jakubem. Když jsem s nimi, na jakékoliv starosti zapomínám a užívám si to.“
Když nemůže malovat rukou…
Když přišla o možnost malovat obrázky rukou, bere Sandra štětec do úst a vytváří je tímto způsobem. „Bylo to hodně náročné učení. Na plátno takhle malovat nemůžu, takže spíše vymalovávám různé obrázky. Ale už se pouštím i do lepení zmíněných kamínkových obrázků. Mám speciální pero na lepení. Ten největší obraz, Louka s tulipány, má rozměry 100 na 80 centimetrů a najdete v něm přesně 123 564 kamínků. Při tvorbě pusou ovšem dost zatěžuji krční páteř, zabrat dostávají i oči, takže to nemůžu přehánět,“ vysvětluje.
A když zrovna netvoří nebo netráví čas v nemocnici, ráda si poslechne audioknihy. Nejraději má tituly od Betty MacDonaldové a hodně se jí líbila i knížka Gump, pes, který naučil lidi žít od Filipa Rožka.
„Dobře se cítím také na akcích, které pořádá pacientské sdružení Roska Ostrava. Počátkem léta jsme byli v Beskydech na vrcholu Prašivé, zajímavá byla i exkurze do pivovaru ve Vojkovicích,“ končí naše setkání mladá žena s milým úsměvem, která se snaží nelehkému osudu nepoddávat.
Foto: archiv Sandry Szczurové