Loni uplynulo deset let od vzniku společnosti VS Rychleby. Jeden z jejích zakladatelů ing. Miroslav Přibyl říká, že záměrem bylo vytvořit sociální podnik a v regionu, kde se práce hledá velmi obtížně, dát příležitost k uplatnění.
„Sám pocházím z obce Vápenná, mám tam i rodinné vazby, takže zdejší prostředí i situaci dobře znám. Žije zde velké množství lidí, kteří se u nás označují jako sociálně vyloučení či nepřizpůsobiví,“ říká vedoucí provozovny VS Rychleby ing. Přibyl. Odpověděl i na další otázky magazínu Inspirante.
Jaký byl původní podnikatelský záměr a jak se vám plány dařily plnit?
Podnik jsme založili v roce 2010. Tehdy byla poptávka po kvalitních a přírodních produktech trend a viděli jsme šanci uplatnit se na trhu. Začali jsme nabízet tradiční bylinné sirupy vyráběné podle původních receptur, balené léčivé byliny, mošty a jablečné octy. Ty od nás odebírají i některé provozovny Billa v Olomouckém a Moravskoslezském kraji. Naopak se časem ukázalo, že o čaje tak velký zájem, jak jsme předpokládali, nebude.
Jaké jste měli zázemí? Bylo obtížné sehnat provozovnu, která by vašim potřebám vyhovovala?
Zvolili jsme opuštěnou provozovnu ve Velké Kraši. Byl to takzvaný brownfield, to znamená starý a nevyužívaný areál. Velká Kraš leží u hranic s Polskem, takže jsme doufali, že bychom mohli najít zákazníky i u našich severních sousedů, což se částečně vyplnilo.
Rozjet podnikání určitě není jednoduché. Vy jste navíc vkročili na trh v rámci sociálního podniku a dali jste možnost zaměstnání i lidem, kteří dosud neměli žádné pracovní návyky či zkušenosti. Pro mnohé to bylo první zaměstnání v životě…
Problémy byly velké a nedůvěra okolí i obavy, že u nás chceme zaměstnat i takzvaně nepřizpůsobivé občany, nebyly vnímány s nadšením. Ale ukázalo se, že to byl správný krok. Dnes už nás nikdo nepodezírá, že v okolí chceme vytvářet romská ghetta. Samozřejmě dodnes řešíme řadu obtíží a složitých situací. Museli jsme nejen připravit a vybavit provozovnu, ale najít a vyškolit zaměstnance. Jsme sociální podnik, což znamená, že zcela bez dotací by naše podnikání šanci na úspěch nemělo. Ale není to tak, že žijeme z dotací. Ty máme šanci dostat na vytvoření pracovního místa od úřadu práce, případně ze strukturálních fondů EU. Žádné dary však nedostáváme. Takže snaha co nejvíce vydělat je i pro náš podnik klíčová.
Jak náročné bylo získat zaměstnance a vyškolit je?
Až 90 procent našich zaměstnanců tvoří lidé, kteří mají na krku pět a více exekucí. Zaměstnáváme i mladé ženy zhruba mezi 23 až 28 lety, které nikdy nepracovaly, jsou samoživitelky a mají dvě, tři i více dětí. Často jsou mezi našimi zaměstnanci zastoupeni i lidé, kteří mají adresu na obecním úřadě. Osvětou a každodenním působením se je snažíme nejen poučovat v oblasti půjček a podobných problémů, ale řešíme s nimi i konkrétní situace. Někdy to význam má, jsou případy, kdy to nedopadne. U maminek řešíme docházku dětí do školy, v dalších věcech spolupracujeme s terénními pracovníky jiných organizací, uspořádali jsme přednášky pracovníků dluhové poradny z Jeseníku. V minulém roce jsme měli pět zaměstnanců, tři z toho pocházeli ze sociálně slabších poměrů, byly to například matky, které se staraly průměrně o čtyři až pět dětí. Někteří zaměstnanci u nás zůstanou delší dobu, jiní odejdou a už o nich neslyšíme. Povzbudivý je fakt, že někteří zaměstnanci se u nás takzvaně nastartovali a přešli do běžných podniků.
Jak to vypadá se společností dnes? Producentů přírodních produktů, aspoň se mi zdá, přibývá. Konkurence asi bude velká…
Od počátku se snažíme najít něco, čím bychom zákazníky oslovili. Je to třeba výroba jablečného octu, na ten jsme dokonce obdrželi regionální známku Jeseníky. Své zákazníky mají sirupy, čaje, mošty i zmíněné octy. V obchodních aktivitách pokračujeme, ale není to jednoduché. Začali jsme provozovat i místní prodejnu smíšeného zboží. Ale druhý zdejší obchod dělal vše pro to, aby nás vytlačil. Když jsme se rozhodli prodávat o sobotách, kdy měl zavřeno, začali v sobotu prodávat i oni. Když jsme zkusili nedělní prodej, začali prodávat také v neděli. Podejnu jsme nakonec zrušili, ale ta podniková, kde nabízíme naše produkty, zůstala.
Na webu také píšete, že hlavní vizí konceptu produkce je uzavřený systém, který umožňuje hlídat kvalitu výroby a surovin, termíny dodávky. Co si pod tím představit?
Tento systém se skládá ze sběru plodů a bylin vlastními zaměstnanci, sušení plodů ve vlastní sušárně, zpracování plodů a bylin v provozu, kde převažuje ruční práce, prodeje ve vlastní podnikové prodejně včetně e-shopu a vlastních skladovacích prostor. Nedostatek surovin, například bylinek pro výrobu čajů, jsme vyřešili tím, že máme vlastní bylinnou zahrádku, částečně nakupujeme od místních pěstitelů. To dává nejen logiku, protože odpadá složité a nákladné dovážení surovin ze vzdálenějších míst, ale splňujeme i kritéria pro udělení známky pro regionální produkt. Pěstujeme základní bylinky, například mátu, meduňku, šalvěj lékařskou, v přírodě sbíráme pampelišku, ale i jitrocel, černý bez, lípu a další. Ovoce získáváme samosběrem, to platí například pro hrušky, jablka a rybíz, další ovoce nakupujeme od místních malopěstitelů.
A jak se vám daří rozšiřovat sortiment?
Zpracováváme ovoce například při výrobě marmelád, začali jsme vyrábět pečené čaje, nabízíme nemed (označení pro „pampeliškový“ med). V nabídce máme i kopřivové produkty, spolupracujeme s farmou z Vlčic, která nám kopřivy dodává. Vyrábíme i Felixír pro společnost Dallmayr, naše výrobky od nás prodávají i některé prodejny COOP Jednota Zábřeh. Máme řadu menších odběratelů v Jeseníku a okolí, zásobujeme i část lázeňských prodejen. Když se konají vánoční, farmářské či jiné trhy, takové příležitosti samozřejmě také využíváme.
Jaké dopady na vás mají karanténní opatření související s epidemií covidu‑19?
Ztratili jsme možnost prodávat na farmářských trzích, slavnostech, vánočních trzích. To platí i o dodávkách do hotelů a lázeňských obchodů, protože do nich nesměli hosté jezdit. Měli jsme v plánu prosadit se svými výrobky i v lyžařských centrech v Jeseníkách, to vše padlo.
O tom, že VS Rychleby svou roli sociálního podniku plní a snaží se dávat šanci lidem, kteří by se jinak na pracovním trhu neuplatnili, pochyb není. Jak se vám daří po ekonomické stránce?
Naše hospodaření končí většinou ve ztrátě, ale nejde o horentní částky. Díky tomu, že získáme dotaci od úřadu práce na nové pracovní místo či na jiný projekt, se však dokážeme držet nad vodou. Koncem loňského roku nás udržela v zisku zakázka za zhruba 200 tisíc korun, kterou si u nás objednala společnost Revenium. Díky tomu jsme si mohli dovolit i investice. Pořídili jsme si auto s chladicí nástavbou, nerezové barely na nakládání bylin a také mrazicí a chladicí boxy. Loni jsme do investic směřovali 600 tisíc korun, letos máme v plánu investovat asi 150 tisíc. Tyto investice nám umožní konkurovat a rozšiřovat naše služby a nabídku. Podmínkou pro fungování sociálního podniku je, aby 30 procent výnosů pocházelo z vlastních zdrojů. Předběžné výsledky za uplynulý rok ukazují, že tržby z vlastních zdrojů činily bez DPH zhruba 1,3 až 1,4 milionu korun. Dotace, které jsme obdrželi, byly pod dvěma miliony a byly základem pro naše investice v minulém roce. Takže za loňský rok naše výnosy z vlastních zdrojů činily přes 40 procent. To je důkaz, že hospodaříme s rozvahou a snažíme se na provoz vydělat.
ad foto: ing. Miroslav Přibyl
Foto: archiv Miroslava Přibyla
