Mého oblíbeného hodináře vystrnadil sex shop.
Nejdřív jsem si myslela, že se mi to zdá, že vánoční výzdoba doznala futuristických a ergonomických vylepšení, nebo že jde o sváteční rozšíření sortimentu na baterky. Jenže z výlohy toho jinak nenápadného bočního krámku v uličce mezi botami, oblečením a salaterií na mě pomrkává kráska v krajkovém spodním prádle a mnohoznačným úsměvem mě láká mezi zboží pro velký. No co, v jiných patrech jsou restaurace, kavárny, knihkupectví, oblečení, drogerie a lékárna, tak proč to nemít komplet. Jakože nasytíme úplně všechno, na co máme zrovna chuť. Pět rohlíků, dva jogurty a dildo, prosím, děkuji.
V tom případě ale nechápu, proč před vchodem nestojí někdo, kdo právě medovým hlasem načítá audioknihu, nabízí objetí, serenádu, smysl pro humor, kompliment nebo květinu. Ne kvůli romantice, ale pro náladu a fantazii. Jestli si jako dospělá mám zase hrát, ta všudypřítomná anatomická doslovnost mi to vysloveně kazí. Vyšpulený dekolty, pozadí, popředí a kdovíco dalšího mi v tomhle prostředí i kontextu nesednou. Možná jenom nejsem cílovka nebo ta správná kudlanka, taky můžu být v blbým věku nebo v blbým orgánu, když tolik přemýšlím. Ale určitě jsem pro míň veřejného vystavování a víc intimního prožívání.
Hlavně mi ale chybí můj hodinář.
Nenabízel mi nic navíc, abych zažila lepší časy, ani nedělal z ciferníků raketovou vědu. Asi si tím dvakrát nevydělal, ale bavilo mě, jak byl svůj a jak uměl zůstat komorní, a přitom si udělat čas. Pro někoho byl možná přízemní a málo byznysově zajímavej, ale já byla ráda, že jsem mohla být jen holka s hodinkami a ne někdo, kdo musí chtít být v tikání přinejmenším expert.
Věnováno všem, co tak tak zvládají zůstat a zažívat i chvíle bez extáze. Šťastný nový rok!
Foto: Pixabay
