Dosud jsme v seriálu o psychoterapiích psali o jednotlivých psychoterapeutických školách. Nyní bych se ráda zaměřila na cíle a formy terapie. Shrnu praktické informace, co může klient čekat. Součástí psychoterapie je rovněž etický kodex, který je pro obě strany závazný, je důležitým prvkem správné psychologické intervence a ukazuje na profesionalitu terapeuta.
Psychoterapie je vědní disciplína a druh léčby, která má teoretickou i aplikační stránku. Jejím předmětem je duševní život člověka. Klienty jsou lidé vnitřně destabilizovaní nebo tací, kterým destabilizace hrozí. Působí specifickými psychologickými prostředky – slovo, mlčení, mimika, manipulace prostředím, učení a další. Psychoterapie však může mít i preventivní charakter. Klienty jsou tedy někdy i lidé v životě spokojení, kteří se chtějí lépe poznat. Stále však platí, že je to intervence určená především pro lidi v psychologické či psychosomatické nepohodě.
Psychoterapie má specifické techniky působení a klade požadavky na vzdělávání (sebepoznávání) terapeutů. Budoucí psychoterapeut ve výcviku musí naplnit určitý počet hodin, kdy sám podstoupí psychoterapeutické sezení (minimálně 500 hodin). Během vzdělávání je vyžadována rovněž funkční specializace a supervize, a to i v zaměstnaneckém poměru během praxe. Psychoterapie má i teoretický rámec, svůj výzkum. Nemá však jednu teorii, jde o různorodý soubor škol, metod a teorií. A je přítomný i etický kodex, pro obě strany, terapeuta i klienta, přísně závazný.
Pro charakteristiku psychoterapie jsou důležité její cíle. Patří mezi ně především odstranění či zmírnění duševní poruchy – například fobie, úzkosti či deprese –, odstranění či zmírnění tělesné poruchy s psychogenní složkou, změna chování (např. závislostní chování či obsese), harmonizace osobnosti jedince, vedení k sebeuplatnění a vyrovnanosti, nasměrování k naplnění životního smyslu a v neposlední řadě vedení ke zvládání náročných životních situací (osvojení si tzv. copingových strategií), k řešení krizových situací a změna prožívání (např. změna náhledu).
Nyní k formám psychoterapie: existují dvě základní skupiny – individuální vs. skupinová terapie a náhledová vs. akční terapie. Individuální je zaměřená na jednotlivce a staví na jedinečném vztahu mezi terapeutem a klientem. Skupinová probíhá ve dvou a více lidech a těží ze skupinové dynamiky. Pro terapeuta bývá zpravidla náročnější než ta individuální, pro klienta bývá dražší a také zabírá více času (zhruba 3 hodiny týdně, ale to je různé). Náhledová terapie se zaměřuje na vhled do klientova problému a jeho pochopení. Je méně praktická ve smyslu psychologických a copingových technik. Akční terapie se zaměřuje na zvládání konkrétních problémů a podporuje nácvik strategií a dovedností.
Připomeňme ještě zmíněnou důležitou součást správné psychoterapie – etický kodex. Po celém světě je víceméně shodný a mezi jeho základní aspekty patří mlčenlivost, definovaný rámec psychoterapie (pravdivost, finanční vyrovnání), zákaz zneužívání klienta pro vlastní zájem (finanční, emoční, sexuální a jiný) a všestranná profesionalita.
Na závěr něco o poskytování psychoterapie. V České republice není pozitivně legislativně ukotvená, může ji tedy vykonávat zdravotnický či sociální subjekt, může však být provozována i jako volná živnost. Je běžné, že psychoterapeut nemá psychologické vzdělání, „pouze“ psychoterapeutický výcvik. Nejdetailněji je výkon psychoterapie definován v oblasti zdravotnictví. Zde působí Česká psychoterapeutická společnost, která je součástí České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně.
Foto: Pixabay
