Transpersonální psychoterapie je druh terapie využívající nestandardní metody práce s pacientem. Nefarmakologickým způsobem se mimo jiné snaží docílit stavů blízkých stavům při požití psychotropních látek. Jedním ze zakladatelů je psychiatr českého původu Stanislav Grof. Ten se svojí ženou v 70. letech vyvinul metodu holotropního dýchání. Tyto a další postupy jsou vesměs přejaty z tradiční medicíny přírodních léčitelů. Patří mezi ně dále například binaurální vlny, vjemová deprivace či aplikace psychedelik.
Transpersonální psychoterapie je metoda léčebných postupů spadající pod transpersonální psychologii. Vedle různých humanistických postupů využívá především meditativní techniky, techniky změněného stavu vědomí (holotropní dýchání, psychedelické látky), techniky práce s tělem či jiné spirituální techniky. Transpersonální psychologie je tedy psychologický směr, který se pokouší sjednotit moderní psychologickou vědu a různé druhy mystiky. Jejím zakladateli jsou Stanislav Grof, Christina Grof, Ronald David Laing, Abraham Maslow a další. Za předchůdce transpersonální psychologie je považován psychoanalytik Carl Gustav Jung.
Transpersonální psychologie vznikla v 70. letech 20. století jako reakce na tehdy dominující psychologické směry jako behaviorismus, psychoanalýza a humanistická psychologie. Zastánci transpersonální psychologie tvrdí, že tyto směry chápou člověka ve významném, ale omezeném pojetí. Podle nich má člověk svoji psychiku co nejvíce duchovně kultivovat, má budovat určitou formu rozšířeného vědomí. Ve svém počátku čerpala především z hinduismu a buddhismu, v 80. letech však přiznala svůj vliv i v křesťanství.
Právě organizovanému náboženství a různým psychoreligiózním a psychospirituálním problémům věnovala transpersonální psychologie největší pozornost. K psychoreligiózním problémům patří problémy lidí zapojených ve víře nebo v organizovaném náboženství – ztráta či naopak zintenzivnění víry, téma konverze či odchod z náboženského spolku či kultu. Psychospirituální problémy se proti tomu netýkají organizovaného náboženství, ale existenciálních otázek, které přesahují každodenní realitu, nějak ji duchovně obohacují. Mezi ně patří například meditativní zkušenost, psychiatrické komplikace spojené se ztrátou víry, stavy posedlosti či odloučení od duchovního učitele. S tím souvisí pojem psychospirituální krize, který rozvinuli právě Stanislav Grof a Christina Grof. Ta může vážně ohrozit psychologické a sociální fungování člověka a může mít vliv i na jeho pracovní povinnosti. Někteří odborníci dokonce považují mánii jako jednu z forem psychospirituální krize.
Psychospirituální krize je definována jako jedna z forem krize vlastní identity. U člověka dochází k významným změnám v jeho názorovém či hodnotovém systému (cíle, hodnoty, postoje, přesvědčení). Děje se to zpravidla v důsledku nějakého spirituálního zážitku, ale rovněž v důsledku změněného stavu vědomí či jiných neobvyklých zážitků.
Počátkem 90. let vytvořili transpersonální psychologové pro tento okruh potíží návrh nové diagnostické kategorie s názvem „Náboženský nebo spirituální problém“, který byl později dokonce zahrnut do Diagnostického a statistického manuálu duševních poruch (DSM-IV). Podle nich to svědčí o zvyšující se kulturní citlivosti manuálu a může údajně přispět k dialogu mezi psychiatrií a náboženstvím, respektive spiritualitou.
Dalším pojmem souvisejícím s transpersonální psychologií je již zmíněné holotropní dýchání, které vyvinul Stanislav Grof se svojí ženou Christinou v 70. letech. Souviselo mimo jiné se zákazem užívání psychotropních látek koncem 60. let v USA. Manželé Grofovi se proto snažili vyvinout podobnou metodu, která by bez farmakologické intervence umožňovala podobné zážitky. Vychází z předpokladu vzniku rozšířeného stavu vědomí pomocí intenzivního dýchání nebo naopak zadržování dechu. Grofovi se inspirovali různými zdroji, nakonec však vznikla technika prohlubování a zvyšování tempa dechu, které nazvali holotropním (zcelujícím) dýcháním.
Je ovšem nutné zmínit, že transpersonální psychologie je předmětem řady sporů a terčem kritiky. Stanislav Grof je nositelem dvou Bludných balvanů udělovaných Českým klubem skeptiků Sisyfos za pseudovědeckou činnost.
Foto: Форкуш, CC BY-SA 3.0, via Wikimedia Commons
