Možná ten strip znáte. Jde o díl Oprásků sčeskí historje s názvem Jak vidržed do kontce, kde se spolu baví dva rytíři a král. Ten se ptá: „Kam to jedeme?“ Jeden z rytířů odpovídá: „Nebojte, bude prdel.“ Král se zarazí: „Prd vidím!“
Jan Lucemburský, zvaný Slepý, se narodil 10. srpna 1296 v Lucemburku. Jeho otcem byl římský král a císař Jindřich VII. a matkou Markéta Brabantská, která na jeho výchovu měla s babičkou Markétou z Dampierre velký vliv. Prožil šťastné a bezstarostné dětství, to ovšem neznamená, že ho nečekalo vzdělávání a příprava na převzetí trůnu.
Na ten usedl ostatně v pouhých čtrnácti letech. V roce 1306 byl zavražděn král Václav III., čímž vymřel rod Přemyslovců po meči. Několik let panoval v českých zemích chaos, jelikož se místní šlechta nedokázala shodnout na jeho nástupci.
Nakonec se šlechtici, nespokojení s vládou Jindřicha Korutanského, obrátili na Jindřicha VII. s prosbou o pomoc. Ten poslal 14letého Jana do Čech, aby se zde oženil s Eliškou Přemyslovnou, sestrou zesnulého Václava III. Přestože byl mezi nimi čtyřletý věkový rozdíl (Eliška byla starší), ze začátku si rozuměli. Po čase však mezi nimi nastaly rozepře a začali žít odděleně.
Jan Lucemburský se věnoval především budování vztahů s cizími zeměmi, kvůli čemuž nestrávil mnoho času v českých zemích. Vysloužil si proto přízvisko „král cizinec“. A jako skutečný cizinec si s sebou přinesl i cizí kulturu: nové zvyky, nové společenské hry nebo novou módu.
„Byl skutečným králem diplomatem, který se dokázal angažovat nejen do politiky říšské, ale také do politiky francouzského dvora v období tzv. stoleté války. Vrcholem jeho úspěchů je pak volba syna Karla IV. římským králem. My to dnes často vnímáme jako úspěch Karlův, ale bez otce Jana Lucemburského by se Karel nikdy římským králem nestal,“ hodnotí ho historička Eva Doležalová pro Český rozhlas Plus.
Kromě zmíněného Karla IV., který se po jeho smrti stal nástupcem českého i římského trůnu, měl ještě syny Přemysla Otakara (zemřel v dětství), Jana Jindřicha, Václava Českého, jehož matkou byla Beatrix Bourbonská, Janova druhá manželka, a Mikuláše, levobočka ze vztahu s Adou Klárou Lucemburskou. Narodily se mu také dcery Jitka, Anna a Eliška, která rovněž zemřela v dětství.
Ke konci života přišel o zrak, přičemž na vině bylo genetické onemocnění. Trůnu se nevzdal, byť se svým postižením narážel na překážky, ať už se jednalo o socializaci na panovnickém dvoře, nebo při řešení státnických záležitostí.
V roce 1346 se zúčastnil bitvy u Kresčaku, kde na francouzské straně bojoval proti anglickému vojsku. Zemřel na bitevním poli sláb a vyčerpán 26. srpna. Je pohřben v lucemburské katedrále Panny Marie.
Foto: Packare, CC0, via Wikimedia Commons
