Krátce po svatbě se svou druhou manželkou se hudebník Prince přestěhoval do její rodné Kanady. To bylo v době, kdy vydal nové album Musicology, které pro něj představovalo opětovný komerční úspěch. Když vystoupil v televizi a diváci ve studiu mu mohli klást dotazy, jeden fanoušek se zeptal: „Kolik nevydané hudby ještě máte a kdy si ji poslechneme?“ Prince si ho nedůvěřivě prohlédl a odpověděl: „Pokouším se zjistit, jestli nezapadáte do profilu piráta…“
Prince Rogers Nelson se narodil 7. června 1958 v americkém městě Minneapolis. Jeho otec, amatérský jazzový hudebník, mu dal jméno Prince neboli princ údajně proto, že si přál, aby něco v životě dokázal.
Jeho dětství ani dospívání nebylo jednoduché. Rodiče se brzy rozvedli a stěhoval se z místa na místo. Ve škole si procházel šikanou, protože působil zženštile. Ve chvílích volna utíkal k basketbalu a muzice, které se věnoval jak pasivně (poslouchal Jamese Browna), tak aktivně (na střední škole chodil na všechny hudební předměty, které byly v nabídce).
„Když mi bylo šestnáct, byl jsem úplně švorc, tak jsem se podíval do Zlatých stránek, co bych tak mohl dělat za práci. Protože se mi z toho nelíbilo vůbec nic, řekl jsem si, že udělám všechno pro to, abych se mohl zabývat tím, co mě opravdu baví,“ řekl v roce 2014 moderátoru Arseniu Hallovi v jeho televizním pořadu.
Že se stane slavným hudebníkem, nevypadalo zpočátku vůbec nadějně. Ne proto, že by neměl talent, nýbrž proto, že žil právě v Minneapolisu, městě, které vůbec nebylo spjato s popem, soulem ani r’n’b. Jeho vrstevníci Madonna i Michael Jackson to přece jen rozjeli ve velkém; Madonna se odstěhovala do New Yorku a Jackson v dětství do Kalifornie.
Princovi pomohl ke slávě právě jeho androgynní vzhled a také spolupráce s dalšími talentovanými hudebníky z Minneapolisu Jimmym Jamem a Terrym Lewisem, kteří později začali spolupracovat s Janet Jackson. Jeho debutové album For You, které vyšlo v roce 1978, sice zaznamenalo skromný úspěch v amerických hitparádách, další album Prince, které vyšlo o rok později, si ovšem vedlo podstatně lépe a skončilo na 22. místě top alb onoho roku.
Masivnějšího úspěchu se však dočkal až roku 1984 s albem a titulní písní Purple Rain, která zazněla i ve stejnojmenném filmu. Jeho filmografie však byla o poznání slabší než diskografie a dokonce si vysloužil anticenu Zlatá malina, opak Oscara, za film Pod třešňovou lunou v kategoriích Nejhorší film, Nejhorší herec, Nejhorší režisér, Nejhorší titulní píseň a Nejhorší scénář.
Princova tvorba pokrývala spoustu témat: lásku, sexualitu, kapitalismus, chudobu, náboženství, politiku i mnoho dalších. Už v roce 1987 na albu Sign o’ the Times promluvil o autismu, a to v písni Starfish and Coffee. Napsal ji spolu se svou spolupracovnicí Susannou Melvoin, která mu vyprávěla o své autistické spolužačce. „Kdybys, zlato, popustila uzdu fantazii, možná bys to pochopila,“ zaznívá v refrénu s odkazem na nevysvětlitelné chování dotyčné.
Že byl Prince sám na autistickém spektru, je předmětem diskusí mezi fanoušky i jeho spolupracovníky. Kromě toho, že tento multiinstrumentalista podporoval britskou organizaci Autism Rocks, vyznačoval se pedantským chováním a naprostou posedlostí hudbou. Kvůli tomu se dostal do sporu se svou nahrávací společností Warner Brothers.
Protože byl Prince nespokojen s tím, jak nízké procentuální odměny z prodeje alb získávali umělci, v roce 1993 si na protest změnil umělecké jméno na nevyslovitelný symbol 
a začal vydávat průměrně dvě alba do roka. Redakce novin a časopisů tehdy údajně fasovaly diskety s tímto symbolem, aby ho mohly kopírovat do textového editoru, což se může z dnešního pohledu jevit bizarně, nicméně Prince nechtěl nic ponechat náhodě. Dlouhotrvající spor nakonec skončil roku 1998 podepsáním smlouvy s novou společností Arista Records a umělec se brzy vrátil ke svému původnímu pseudonymu.
Ačkoliv není jasné, jestli byl Prince na autistickém spektru, jednu věc lze říct s jistotou: Trápily ho bolesti, a to jak psychické, tak fyzické.
14. února 1996 se oženil s Mayté Garcíou, portorikánskou tanečnicí. 16. října téhož roku se manželům narodil syn Amir (jméno pochází z arabského slova „amír“, které znamená „princ“), ale zanedlouho zemřel na Pfeifferův syndrom typu 2, genetické postižení. Pár se s úmrtím syna nevyrovnal a manželství skončilo rozvodem. O smrti dítěte pojednává jeho píseň Right Back Here In My Arms.
Prince hledal útěchu v náboženství a na přelomu milénia konvertoval ke Svědkům Jehovovým. Brzy se znovu oženil, a to s kanadskou podnikatelkou Manuelou Testolini, ale toto manželství také netrvalo dlouho. Po Princově smrti sdělila Testolini médiím, že pár také očekával dítě, ale těhotenství skončilo potratem.
V důsledku náročných turné a čím dál vyššího věku se Prince potýkal s bolestmi kyčlí. Chirurgický zákrok však hudebník odmítal, protože Svědkové Jehovovi mají zapovězeno darovat krev. Svůj stav tedy řešil léky a drogami, což se mu nakonec stalo osudným.
Jeho smrt 21. dubna 2016 byla šokem pro celý hudební svět, ale snad právě díky jeho vysokému pracovnímu nasazení se dá říct, že úmrtím jeho kariéra neskončila. Zůstaly po něm desítky či stovky nevydaných či nedokončených písní, které procházejí rukama muzikologů a dalších expertů.
I když Prince po sobě nezanechal žijící potomky, v jeho odkazu pokračují mladší generace hudebníků. Prince podporoval především ženy, díky čemuž dostal do širšího povědomí baletku Misty Copeland (tančila na jeho turné) nebo zpěvačky Janelle Monáe a Lizzo (ta si zazpívala na jeho písni BoyTrouble). Jeho hudba tedy bude žít dál.
Foto: penner, CC BY-SA 3.0, via Wikimedia Commons
