Když mi před několika lety diagnostikovali roztroušenou sklerózu, padl jsem do velkých nejistot a kladl si spoustu otázek. Co bude dál, jak to zvládnu, jak moc se změní můj život? Jeden z mnoha otazníků také byl, jestli budu schopen dál cestovat a objevovat historické památky nebo zažívat okouzlení krásou hor. Tehdy jsem sice netušil, jak moc mi RS zasáhne do života, ale byl jsem skálopevně přesvědčený, že se cestování nevzdám. Ještě s kapačkou v ruce jsem tak začal sledovat jeden díl Objektivu za druhým a stejný den se dal do sepisování podrobného seznamu míst, kam se podívám, až mi bude líp.
Výsledný seznam měl přes 130 položek a našli byste na něm města i přírodní útvary v zahraničí i v České republice. Do výletování jsem ale nikterak nespěchal, poctivě rehabilitoval a věnoval se léčbě.
Vůbec první pokusy o krátké procházky jsem uskutečnil kousek od bytu v Brně. Až mnohem později se přidaly Luhačovice, Olomouc, Praha, České Budějovice a Jeseníky. Všechny výlety přitom probíhaly s plným respektem k mým aktuálním fyzickým možnostem a nebyly nikterak dlouhé. Každý metr se počítal!
Na zahraničí jsem si troufnul až letos, kdy jsme navštívili Polsko, které se pyšní prvenstvím na mém nemocničním seznamu cestovatelských přání. Tahle moje srdcovka a země mnoha kontrastů mě fascinuje už řadu let. Miluji totiž polskou architekturu, literaturu, film, přírodu a věnuji se historii Polska. Právě z posledního důvodu jsme si za cílovou stanici vybrali Krakov, který je historií doslova prodchnutý a nikdy mě nezklamal.
Na vysněnou cestu jsem vyrazil v doprovodu manželky, která uřídila cestu tam a zpět a našla vhodné ubytování, ve kterém jsem se o nic nepřerážel. Zároveň mi trpělivě pomáhala ve chvílích, kdy se má záda vzpírala bolestí, stávkovala mi levá noha nebo se o mě pokoušela epická RS únava. Občas jsem si nebyl jistý, co mě zdravotně trápí víc, ale díky podpoře mé ženy jsem si vysněný pobyt užil na výbornou. Moc jí děkuji!
V Krakově jsme tak spolu navštívili nepřeberné množství úchvatných sakrálních staveb, pozoruhodné farmaceutické muzeum, historickou tržnici, turistickou klasiku Wawel i mou oblíbenou Jagellonskou univerzitu. Neopomenuli jsme ani židovskou část města, kde jsme objevili nádherné knihkupectví.
Každý den jsme pečlivě rozplánovali, kam půjdeme a jak se tam dostaneme. Za ty roky s roztroušenou sklerózou jsem se totiž naučil, že musím šetřit energii a nehrát si na superhrdinu. Obzvlášť ve městě, kde se nemusí šmajdat jenom pěšky, ale dá se plně využít místní MHD, které fungovalo na jedničku.
Zároveň jsme nešetřili pauzami na lavičkách, v lavicích kostelů nebo u dobrého čaje v čajovně. Žádný stres, jen pohoda a odpočinek. Z původního plánu nám sice zbylo mnoho míst, která jsme nestihli prozkoumat, ale to nám vůbec nevadilo. Aspoň víme, kam zamíříme při příští návštěvě.
Vysněný pobyt tak naplnil všechna moje očekávání. Ano, neujdu moc, musím šetřit síly, ale o to víc si užívám každého kousku historie, který neobdivuji „jen“ z knih a sledováním televizních dokumentů. Zakousnout se do historie přímo v centru dění, to je jiná liga. A jsem tak neskutečně vděčný, že se mi první vysněný bod z nemocničního seznamu podařilo zdolat.
A co se skrývá pod bodem číslo dva? To si nechám pro sebe, ale už teď se těším na další pozoruhodná putování.
Vzdávat se cestovatelských snů? Ani ťuk, jak by „odvětila“ moje berle.
Foto: autor
