Dnešní fantazie se bude týkat takové malé nepatrné lidské hodnoty, kterou je hodnověrnost, neboli věrohodnost. Minulý týden jsme si totiž mohli všimnout pro někoho banálního, pro jiného zarážejícího zjištění z úst mluvčího Unie státních zástupců a advokáta Sokola o tom, že duševně nemocného člověka lze vyslechnout u soudu, avšak zároveň je třeba pečlivě vyhodnotit, nakolik je výpověď věrohodná. Tolik na úvod dalšího fantazírování. Pěkně prosím, následující tři fantazijní odstavce se pokuste, vážení čtenáři, pečlivě vyhodnotit z hlediska věrohodnosti. Jsou to totiž fantazie osoby duševně porouchané.
Pro pořádek: výše uvedený výrok o potřebě pečlivě vyhodnocovat výpovědi duševně nemocného člověka byl vynesen v kontextu soudního líčení s naším bývalým premiérem, resp. výpovědí jeho syna, který jak asi známo, pravděpodobně trpí duševní poruchou. Ponechme stranou ezoterické spekulace na téma poruchy něčeho, co možná podle materialistů ani neexistuje (duše), a hleďme se podívat na otázky věrohodnosti různých výpovědí. Je totiž nanejvýš zarážející, že výpověď člověka s nějakou diagnózou by měla být vyhodnocována extra pečlivěji než výpověď člověka bez jakékoliv diagnózy, byť by se jednalo třeba jen o diagnózu análních hemoroidů. Řekněme si otevřeně, že Unie státních zástupců a pan Sokol hodili do dlouhodobého úsilí o destigmatizaci osob s duševním onemocněním pořádnou atomovku. Zdá se totiž, jako by se vůbec nebral v potaz princip, že kteroukoliv výpověď je třeba pečlivě vyhodnocovat, a to „bez ohledu na…“. Teprve až nějaký soudní závěr (výrok) může být formulován „s přihlédnutím k…“, nikoliv výpověď. Možná v Unii státních zástupců zapomněli na to, že duševní (mozková) porucha nemá být přitěžující, ale spíše polehčující okolnost.
S tím stigmatem duševně nemocných osob je to podobné jako s jakýmikoliv jinými stereotypy, kupříkladu stereotypy o hloupých blondýnkách. Troufli bychom si v dnešní době například prohlásit, že je třeba extra pečlivě posuzovat výpověď kterékoliv ženy, protože ženy mohou automaticky mít bujnou fantazii, a tudíž výpověď o znásilnění může být rovnou patřičně smyšlená za účelem vykonstruované diskreditace nepohodlného partnera? Ostatně, co když si o znásilnění dotyčná sama koledovala svým vyzývavým zevnějškem či projevy? Takové uvažování má asi stejnou váhu jako tvrzení, že ženy automaticky patří ke kastrolům v kuchyni a kýblům na vytírání podlah. Stejně tak patří duševně nemocný člověk automaticky do blázince, takže v čem je problém?
Ten problém spočívá v tom, že by měla být jakákoliv výpověď posuzována jiným metrem (pečlivěji) než výpověď kteréhokoliv jiného občana z hlediska věrohodnosti. Zavání mi to dvojím metrem a zmiňovanou stigmatizací mozkových poruch. Zkuste si zlomit nohu a být automaticky považovaní za méně věrohodného. Zlomili jste si mozek? Hm, tak to máte zkrátka smůlu a vypálený cejch. Na doživotí jste méně věrohodný než kdokoliv. Za sebe, ač bez jakékoliv politické příslušnosti, mohu prohlásit, že jsem jako zodpovědný pravidelný uživatel psychofarmak věrohodnější než politici, kteří psychofarmaka neužívají. A to proto, že má mysl (resp. celý mozek) je díky psychofarmakům pod pečlivou vědecko-racionální kontrolou, zatímco řada odpovědných politiků takovou kontrolu postrádá. Nejsou to tudíž ti diagnostikovaní, kdo by měl být pečlivěji zkoumán z hlediska věrohodnosti. Jsou to naopak politici, kteří dosud nikdy nijak diagnostikovaní nebyli. Ale měli by v zájmu obecného blaha být. Každý politik by měl mít povinně předepsaná psychoterapeutická sezení a u těch vážných případů by měl veřejně činný politik povinně užívat psychofarmaka. Politici všech zemí, užívejte psychofarmaka pod dohledem svého odborného lékaře! Uleví se vám, nám, všem. V některých případech kolektivizované psychózy by se někteří politici mohli práškovat rovnou z letadel. Absurdní představa? Tak to v klidu berte tak, že jste si právě přečetli fantazie, které díky duševnímu onemocnění autora můžete, ale vůbec nemusíte brát vážně. Take drugs, keep peace! (Užívej léky, posílíš mír!) 🙂
— Říká se, že děti, blázni a filozofové mluví pravdu. Proto se děti bijí, blázni zavírají a filozofové nechápou.
Foto: Pixabay
