Patřím mezi muže, kteří se dlouho hledali. Až v dospělosti se mi podařilo zakotvit v bezpečném přístavu a vše získalo jasnější obrysy. Návrat do autenticity, prozření, co mě opravdu baví a co naopak neskutečně prudí.
Největší zlom přišel s diagnózou roztroušená skleróza. Díky ní se dala do pohybu spousta věcí a já se naplno vrátil k milovanému sportu. Tedy naplno… Doslova po krůčcích, které mi berle tehdy dovolily.
A proč hashtag Sportsman? Je to prosté, milý Watsone. Miluji sport a všechny jeho podoby. Jasně, kariéra krasobruslaře už nehrozí, ale od mých praštěných plánů se odradit nenechám. Chci se na brusle alespoň poprvé postavit! Spadnu a natluču si čumák? Ano, s tím se počítá. Hlavně se na nohy zase vyškrábat, víc není třeba. Modřiny se časem zahojí a ego to taky přežije.
Většina z nás nějak sportuje a ani o tom neví. A tím nemyslím výlet do lednice pro vychlazené pivo. Spíš pořádné protažení po probuzení, které je doprovázeno řádným lvím zívnutím (neplést si s krkáním). Když se k tomu přidají ještě dva tři protahovací cviky vleže, hned má člověk lepší náladu. Alespoň já určitě.
Každopádně se dá namítnout, že existuje fůra lidí, kteří ráno otevřou oko až s přísunem kávy a la smrťák a už samotné otevření oka je vrcholným strečinkem dne. Sport je v těchto situacích vyloženě sprostým slovem. Přiznám se, že i já nebyl jiný. Dávno tomu, naštěstí.
I můj lékař v RS centru mockrát zdůrazňoval, že právě sport je u roztroušené sklerózy nesmírně důležitý. A jelikož jsem pacient (občas) poslušný…
I když je mi ouvej, protáhnu se alespoň v posteli. Ale znám i zábavnější formy sportu. Jeden příklad za všechny: představuji si, jak vítězím na Tour de France během „drandění“ na rotopedu při té nejnižší zátěži. Ale pomyslnou vítěznou páskou profrčím pokaždé. Ve fitness centru zlatou medaili nezískám, ale jedu! Každé zabrání do pedálů je mým malým soukromým vítězstvím. Následně celý den mnohem líp chodím, a to je k nezaplacení.
Vlastně se jdu po každém „týrání“ na rotopedu projít a sleduji svoje nohy, jak si chrochtají blahem. Někdy doslova, s tou mou nepotvrzenou artrózou v koleni. Když dojdu domů, hurá pod zaslouženou sprchu a pochválím se za výkon.
Ale není potřeba jen fitness center, makat se dá i doma. Klasický rotoped se nám do bytu nevejde, takže mám jen mini rotoped, kterému říkám lidově Evžen. Ideální pomocník na mé oteklé nohy. Jedu zásadně pohodovou hlemýždí rychlostí, i batole by mě předběhlo, ale na egu to nedávám příliš znát. Dalším velkým pomocníkem na konve místo nohou je sprcha a střídání teplé a studené vody.
Právě tento týden jsem měl jet pracovně do Prahy, ale nepodařilo se mi narvat nohy do bot ani do kalhot. Čekám, že bych vzbudil menší rozruch, kdybych jel autobusem jen v trenkách, v bundě a bos. Naštěstí takový extrovert zatím nejsem. Holt není každý den posvícení a barva mých trenek zůstane pro okolí zapovězena. Ale plán byl jasný, mini rotoped a střídání teplé a studené vody. Plus doufání, že do rána nevykvetu pravidelným zaléváním.
Foto: Pixabay
