Ať už ta zima dá pokoj a začne jaro! Čím mi přibývá roků, tím více očekávám konec ročního období, kdy se člověk musí navlékat do svetrů a bund. Sám nosím čepici i v období, kdy se teploměr dostává jen těsně nad nulu.
Letos se mi to čekání na jaro zdálo až moc dlouhé, občas jsem si je krátil myšlenkami, co všechno na té naší zahradě vyspravíme, co zasadíme, a také jsem si už v lednu umínil, že musíme dát pryč starý ořešák, ze kterého jsme každoročně měli minimálně deset, někdy i patnáct kilo výborných vlašských ořechů. Při loňských bouřkách jsem měl velkou obavu, aby jej vítr nevyrval ze země nebo nerozlomil a nezpůsobil škodu nám i sousedům. Manželka se synem protestovali, že ořech, který tady stojí (dnes už můžu napsat, že stál) minimálně šedesát roků, možná i déle, měl přece i loni slušnou úrodu. Ale nakonec souhlasili.
S kamarádem Pepou jsme se koncem března pustili do práce. Josef je o šest let starší, ale na žebříku daleko jistější a šikovnější a všechnu těžší práci obstaral téměř sám. Já jsem jen lanem přivázaným k jednotlivým větvím jistil, aby spadly tam, kde jsme potřebovali, a nezničily různé keříky a další stromky. Při sundávání poslední velké větve nám pomohl i ochotný soused.
Teď už můžu být při těch bouřkách, které určitě budou meteorologové předpovídat i letos, aspoň trochu klidnější, řekl jsem si. Žádné radostné opojení jsem však nezažíval. Jednak i mně bylo líto stromu, na který jsem každé ráno z kuchyně při snídani zahlížel, jestli zase po něm nešplhá veverka. Zároveň jsem si při pohledu na větve, které leží na zahradě, uvědomil, že úklid po kácení bude znamenat pořádnou šichtu. A určitě ne jednodenní.
Abych netrousil jen své pesimistické myšlenky, musím dodat, že dva metry od starého ořešáku jsme před několika lety vysadili ořešák nový. Ten zatím nerodí, ale to prý je běžné. Na internetu jsem našel informace, že ořešáky začínají rodit po deseti až patnácti letech. Tak doufám, že ten mladý nástupce stačil při tom několikaletém soužití pobrat rady od zkušenějšího parťáka a také se rozroste a bude nám dělat radost. Já mu zase na oplátku slíbím, že se o něj budu starat lépe než o jeho předchůdce, v suchém létě jej budu pořádně zalévat, jeho větve budu ořezávat s rozmyslem a řezy pečlivě natírat štěpařským voskem.
Foto: autor
