V třiadvacátém ročníku prestižní Ceny Wernera von Siemense za rok 2020 byl oceněn i Tomáš Zaduban z Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. Neslyšící student získal Ocenění za překonání překážek při studiu.
Josef Zaduban se s vrozenou hluchotou narodil. Oba rodiče jsou neslyšící, proto se hned po narození syna zajímali, zda má sluch v pořádku. „Ve třech měsících mi nechali udělat speciální vyšetření na klinice v Brně, kde se zjistilo, že mám oboustrannou hluchotu. Po poradě s prarodiči se rozhodli pro implantaci kochleárního implantátu v mých 2,5 letech. Zákrok mi provedli na ORL Fakultní nemocnice Motol v Praze,“ říká v úvodu rozhovoru dnes už 22letý student. Ten magazínu Inspirante odpověděl i na další otázky.
Jak jste zvládal výuku na základní a poté na střední škole? K tomu, abyste učitelům rozuměl, vám stačil kochleární implantát, nebo jste získával některé informace i díky odezírání?
Díky kochleárnímu implantátu jsem to zvládal na základce a na střední bez větších potíží. Samozřejmě jsem při komunikaci využíval odezírání. Naštěstí jsem měl na všech školách většinou dobré pedagogy, kteří na mě brali ohled. Na prvním stupni jsem měl výbornou třídní, která mi pomáhala také v rámci individuální výuky, a díky ní jsem se stal dobrým žákem. I na střední průmyslové škole a na Fakultě technologické Univerzity Tomáše Bati (UTB) jsem se až na pár výjimek setkával se skvělými pedagogy. Centrum pro studenty se specifickými potřebami na UTB zajišťuje handicapovaným širokou paletu servisních opatření, která vyrovnávají podmínky při studiu. V mém případě například navýšení času během testů, zkoušek a zápočtů nebo zapisovatelský servis. Celkově jsem s nastavením školského inkluzivního systému spokojený.
Podařilo se vám začlenit do života tříd, které jste navštěvoval? Někdy to žáci nejen se sluchovým, ale i jiným postižením jednoduché nemají…
Nebylo to jednoduché. Spolužáci na základní škole moc nechápali, jaké problémy mám a co všechno se za sluchovým postižením skrývá. Ale to přisuzuji jejich nízkému věku. Později na střední škole se vztahy s vrstevníky zlepšovaly, vždy jsem si našel pár bližších kamarádů. Teď mám od střední jednoho super kamaráda, který mi pomáhá se začleněním do kolektivu, radí mi se studijními záležitostmi a můžu se na něj spolehnout. Ale zařadit se mezi vrstevníky není pro postižené dítě ani dospělého vůbec lehké.
Co rozhodlo, že jste si vybral k vysokoškolskému studiu Fakultu technologickou Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně? Měl jste k oboru Technologická zařízení blízko? Zkuste tuto specializaci přiblížit i laikům a kde se můžeme s vašimi nápady setkat?
Studijní program Procesní inženýrství, obor Technologická zařízení jsem si vybral, protože mě zajímají technické věci. Chtěl jsem studium zaměřit na oblast strojírenství, konstrukci výrobků a ovládání vyspělých technologií. Lákala mě představa, že budu pracovat s vyspělými technologiemi a vyzkouším si různé pokusy v laboratořích. Motivací bylo i to, že chci mít lepší uplatnění v profesním životě. Současně jsem chtěl studovat v blízkosti bydliště, abych mohl denně dojíždět domů a nemusel se ubytovat na kolejích. Proto se stala mou volbou UTB ve Zlíně.
Ve kterých předmětech musí student vynikat, aby mohl tento obor studovat?
Základem je zejména dobrá znalost matematiky a fyziky. Student by se měl zajímat o technické věci, bez toho by takto zaměřené studium ani nemělo smysl.
Je pro vás období covidu a roušek kvůli nemožnosti odezírat složitější?
Ano, v dnešní době, kdy všichni nosíme roušky a máme zakrytá ústa, je odezírání velmi ztížené, takřka nemožné. V případě, že jde o důležité věci, na konci hodiny zajdu za vyučujícími, kteří mi to dovysvětlí, vše zkonzultujeme. Případně jim napíšu e-mail a žádám o písemné podklady, z nichž si můžu látku nastudovat. V laboratorních pracích někdy poprosím o zopakování nebo zjednodušení zadání. Postup si většinou rozfázuju na nejdůležitější a konkrétní kroky. Nakonec jsem to zatím vždycky zvládl.
Byl jste oceněn prestižní cenou Wernera von Siemense. Je třeba právě Siemens firma, kde byste v budoucnu rád našel uplatnění?
Firma Siemens nemá v mém okolí bohužel žádné zastoupení a do zaměstnání bych nechtěl jezdit příliš daleko. Nicméně mám před sebou ještě další roky studia, tak uvidíme, kam budou mé kroky směřovat. Život nás někdy dovede překvapit.
Jak prestižní ocenění vnímáte a v čem jsou podle vás ty největší překážky, které musíte zvládat?
Získání Ceny Wernera von Siemense si velmi vážím. Vítězství mi určitě pomohlo zvýšit sebevědomí, beru to jako motivaci k dalšímu studiu. Ve výuce je pro mě nejtěžší porozumět mluvené řeči a orientace během přednášek, seminářů či cvičení. Mám problém sledovat práci ve skupině a držet pozornost s ostatními. Potíže mi dělají hlavně odborné výrazy, často si musím sám domýšlet a vyhledávat, co jsem v hodině nezachytil. Někdy mi také unikají důležité informace, například termíny testů nebo domácí úkoly. Proto potřebuji mít studijní materiály a veškeré podklady v písemné, nejlépe elektronické podobě. Sedím vždy v blízkosti vyučujících, abych výkladu lépe rozuměl. Nejtěžší jsou zkoušková období, kdy musím vstřebat mnoho vědomostí a úspěšně zakončit až šest odborných předmětů.
Josef Zaduban
Dvaadvacetiletý student bydlí v obci Dolní Němčí v blízkosti hranic se Slovenskem. Na zlínskou univerzitu dojíždí v době prezenční výuky denně. Ve volném čase se věnuje například fotografování a úpravě fotek. „Svojí zrcadlovkou zachycuji například přírodu nebo okolní architekturu. Mezi mé další záliby patří jízda na kole, lyžování, kreslení, práce na počítači, zajímám se o novinky ve světě technologií a IT, vlaky, auta či letadla. V letních měsících vyrážím na turistiku, kde zároveň fotím,“ říká student, který získal prestižní ocenění Wernera von Siemense.
ad foto: Josef Zaduban obdržel ocenění Wernera von Siemense za překonávání překážek při studiu.
Foto: Siemens Česká republika
