Jedenadvacet zaměstnanců s různými zdravotními handicapy a čtyři asistenti. I tak by se dal charakterizovat sociální podnik Sušírna z pod Radhošťa. Na webu jsem si přečetl, že v něm mimo jiné zpracovávají ovoce a zeleninu, které by jinak skončily jako odpad. Sympatický a šetrný přístup k podnikání mě k návštěvě nalákal ještě více. A protože vedoucí obchodu i sociálního podniku Hana Fojtášková nebyla proti, vyrazil jsem do Rožnova pod Radhoštěm.
Do Rožnova bych mohl dojet takřka poslepu, cestu znám skoro nazpaměť: Ostrava, Brušperk, Hukvaldy, pak zkratkou do Frenštátu pod Radhoštěm, odkud je do Rožnova slabá čtvrthodinka. Do obchůdku jsem nakročil po deváté hodině. Poté, co jsem nechtěně zkomolil příjmení paní vedoucí, jsem si chvíli připadal jako ťulpas. Naštěstí to usměvavá mladá žena přešla s nadhledem a hned se pustila do představování sociálního podniku.
„Podnik založila paní veterinářka Forejtková se svým manželem, inženýrem. Bylo to zhruba před pěti lety, krátce poté propukla pandemie covidu. Právě tehdy se rozhodli založit vegetariánské bistro. Při tom všem vyřizování zjistili, že ‚dvojkové‘ (trochu potlučené, ale nezávadné, pozn. red.) ovoce a zelenina často končí v odpadu, protože je obchodníci prodávat nemohou. Napadlo je, že to je zbytečné plýtvání, a tak začali po večerech krájet a sušit takzvaně na koleně hlavně jablka, ale i hrušky, švestky a další ovoce. Časem přišli na to, že by ovoce a zeleninu nemuseli krájet sami, ale mohli by dát práci lidem se zdravotním handicapem. Od toho se odvíjela myšlenka, že by se mohli stát zaměstnavateli na chráněném trhu práce. Po roce se jim to podařilo. Sušírna z pod Radhošťa byla uznána jako zaměstnavatel na chráněném trhu práce a dosáhla i na podmínky, které musí splňovat sociální podnik. Začínali pozvolna, měli jednoho pracovníka na dohodu. Ale pak přibrali dalších pět zaměstnanců,“ vysvětluje Hana Fojtášková.
Manželé Forejtkovi po odeznění covidové epidemie začali znovu pracovat ve svých původních profesích a už neměli tolik času a kapacity, aby mohli rozvíjet Sušírnu. Od poloviny roku 2021 tak vedení obchodu, stejně jako další věci související s chodem sociálního podniku, začala zajišťovat právě ona.
Produkty se prodávají i na jarmarcích
Při prohlídce bezobalové obchůdku v Palackého ulici v centru Rožnova pod Radhoštěm jsem nevěděl, co si zapisovat dřív. Nabízejí tady sušená jablka, hrušky, ale třeba i ananas, stejně tak sušenou řepu s česnekem. Před výrobkem ze sušeného jablečného pyré s motivem Zvoničky na Soláni či Jurkovičovy rozhledny jsem postál trochu déle. Hana Fojtášková mi říká, že právě Jurkovičova rozhledna byla v letošním roce oceněna regionální potravinou jako Chuť Zlínského kraje.
Když se ptám, jak tyto výrobky vznikají, nejprve začne popisovat, co vše je třeba udělat, ale vzápětí dodá, že nejlepší bude, když se při obhlídce provozů podívám, jak je „ženské“ připravují v dílně. A tak jen dodá, že v rámci bezobalového prodeje nabízí obchůdek i různé druhy luštěnin: „Ty si lidé nabírají do nádob, které si přinesou. Nebo si čočku, hrách, kuskus a další mohou nasypat do papírových sáčků. Takže nevzniká žádný odpad.“
Sušírna neodebírá jen neprodejné ovoce a zeleninu z obchodních řetězců, ale spolupracuje i s místním zahrádkáři. „Někdy jsou to už starší lidé a mají těch stromů hodně. Tak nás zavolají, část úrody si nechají, nám darují zbytek. My jim za to uklidíme zahradu a máme surovinu na naše výrobky. Stejně tak jsme se domluvili třeba i s klášterní zahradou v Zašové. Ti mají na svých záhoncích hodně bylinek, tak třeba dobromysl či lichořeřišnici nebo mátu a meduňku z jejich zahrádky nasbíráme, u nás usušíme a zabalíme. Část putuje do zahrady a část zůstává u nás. Aby to bylo výhodné pro nás i pro ně,“ usmívá se Hana Fojtášková.
Každý ví, co má dělat
Z obchodu se vydáváme do sušírny. V ní je živo, ruce žen i mužů jen kmitají. Někdo okrajuje jablka, další z nich krájí tenké plátky, u dalšího stolku vidím už oloupané banány. Usměvavé brunetky se ptám, která z těch prací je nejtěžší a která ji nejvíce baví. „Dělám tady zatím jeden rok, nejtěžší je asi mlít usušené banány. Tu práci necháváme chlapům. Jinak se střídáme. Když začínáme, tak si určíme, co je třeba udělat nejdříve. Musíme naplnit sušičky, takže krájíme jablka. Já mám ráda, když dělám obrázky z jablečného pyré. To se člověk soustředí na ty motivy a snaží se, aby obrázek byl povedený,“ odpovídá sympatická paní, jež prozradí, že se jmenuje Olga a bydlí v Zubří. Abych měl úplně jasno, dodává, že pochází z východního Slovenska. Její kolegyně se jmenuje Lucie a do Rožnova dojíždí z druhé strany Radhoště, z Frenštátu. „Mě uklidňuje loupání lichořeřišnice. Jsem ráda, že mám možnost dělat právě tady. Dříve jsem byla čtrnáct roků ve fabrice, pak jsem měla autonehodu. Po ní už naplno pracovat nemůžu. Dělám na zkrácený úvazek, čtyři hodiny dvakrát týdně. Ve fabrice už mě nezaměstnali, tak jsem vděčná za tuto práci. Navíc mě to tady baví, ale ty sušené banány fakt necháváme klukům, to je práce, která dá zabrat,“ dodává Lucie.
Oslovuji další pracovnici, Alenu. Pracuje jako asistentka, což znamená, že rozděluje ženám práci. „Snažíme se vyhovět a naše pracovnice to nezneužívají. Když mi někdo před šichtou řekne, že nemá svůj den a bolí ho záda, tak dostane práci, u které záda tolik nenamáhá. Scházíme se krátce před půl osmou, rozdělíme si úkoly a pak čtyři hodiny děláme. Někdo třeba zvládne jen tři hodiny, ale ty naše směny netrvají déle než pět hodin. To je maximum. Většina ženských i chlapů dělá čtyři hodiny. Když si někdo potřebuje odskočit, samozřejmě může. Mezi sebou se známe a nikdo by si nedovolil odejít na půlhodinku zakouřit. Něco jiného je, když má někdo cukrovku a potřebuje si odskočit na svačinku,“ říká asistentka Alena a s úsměvem dodává, že šéfová je hlava, ženy v dílně jsou ruce a ona je ten spoj mezi nimi.
Huhu, jaja a kaka-kulky
Mezi výrobky, které se těší u zákazníků oblibě, patří kuličky ze sušeného ovoce, které se umele a ochutí skořicí, kakaem a citronovou kůrou. „Rozemleté ovoce zpracováváme do kuliček, ty obalíme v kakau a ochutíme. Ale mletí sušených banánů je fakt makačka, to musí dělat chlapi, ten mlýnek je podobný tomu na maso. Jaja-kulky se vyrábějí z jablek, huhu-kulky z hrušek a kaka-kulky z banánů,“ vysvětluje Hana Fojtášková a jedna z pracovnic sušírny s úsměvem dodává, že málokdo může říct, že si do práce chodí válet kulky.
Část své produkce prodá Sušírna z pod Radhošťa ve své prodejně. Hana Fojtášková mi však vysvětluje, že to by nestačilo, takže další část jezdí prodávat na jarmarky a trhy po celém Zlínském kraji, nově je budou nabízet i na některých akcích v kraji Moravskoslezském. „Teď se snažíme najít cestu, jak dostat naše výrobky i do základních škol, abychom mohli dětem nabídnout zdravou formu mlsání. Snažíme se nabízet i dárkové balíčky firmám, hlavně před Vánocemi. Dříve nás podporovalo také město, letos se to zatím nepodařilo. Ale místostarostka u nás byla a třeba se nějaká spolupráce uskuteční. Nám by moc pomohlo, kdybychom získali nějakou zakázku pro větší firmu. Tím, že jsme chráněná dílna, nabízíme i náhradní plnění, což by mohlo být zajímavé také pro ty firmy. Měli jsme u nás i návštěvu z ministerstva práce a sociálních věcí a náš projekt se jim zamlouval. Brzy pojedu jednat na ministerstvo do Prahy, tak uvidíme,“ vysvětluje dále Hana Fojtášková.
Tu v následujícím půlroce čeká další náročný úkol. „Manželé Forejtkovi mi nabídli, abych od příštího roku převzala celý sociální podnik, oni už by skončili. Je to výzva, ale budu ráda, když myšlenka sociálního podniku zůstane zachovaná. Už jsem převzala obchůdek, od ledna 2025 převezmu i zaměstnance a sociální podnik. Vím, že to nebude jednoduché, budu muset shánět peníze na mzdy zaměstnanců a o vše se starat. Výhodou je, že jsme chráněná dílna a sedmdesáti pěti procenty na mzdy nám přispívá úřad práce. Ale další peníze musím shánět, potřebujeme mít nějaký kapitál, abychom mohli podnik dále rozvíjet. V současnosti už dáváme práci téměř třem desítkám lidí, kteří by se na trhu práce uplatnili jen obtížně. Takže to, co děláme, určitě smysl má,“ říká mi před odchodem z obchůdku Hana Fojtášková.
Zakladatelka Sušírny z pod Radhošťa Zuzana Forejtková získala v roce 2022 ocenění MONETA Živnostník roku Zlínského kraje a také ocenění Živnostník roku Srdcař.
Foto: autor
