Myslí si, že má co říct. Ne, ví to, proto se mi ozvala sama. Když ji odněkud vyhodí dveřmi, vrátí se oknem. Taková akrobacie ale nebyla třeba, rozhovoru jsem nechala otevřené všechny průlezy i noťas, v lavině řeči málem nestíhala psát. Hanka Šormová stojí za nápadem Darujeme české Vánoce, je digitální nomádka, copywriterka, bloggerka, maminka a podnikatelka. A především žena, která miluje cestování, objevování a rébusy. Právě takové putování plné fantazie, vlastních cest a poznávání nabízí dětem ve hrách se značkou Tuláčkův svět.
„Rodiče nás vedli ke vzdělání a k soutěžení, jsme hodně technická rodina,“ říká Hanka s tím, že to, co jinde bylo dobrovolné, bylo u nich povinné, takže brázdila různé soutěže a olympiády. Díky tomu má dneska drajv a chce se stále někam posouvat, i když se dvěma vysokými školami by z ní doma nejraději měli zalezlou matematičku nebo vědkyni. „Trochu jsem se vymkla,“ dodává se smíchem, protože zavedenou práci testerky a programátorky v IT firmách rozšířila o půlroční zkušenost na Maltě, odkud ale prchla se dvěma letenkami do Itálie a do Řecka.
Hodně psala i cestovala, šla si za svým. Zpočátku sama, pak zafungovaly reference. „Nikdy jsem neměla problém sehnat si zakázky. Pyšná jsem třeba na spolupráci s časopisem Koktejl, ale bylo toho mnohem víc, články pro televize, cestovky a realitky…“ Během roku a půl procestovala sedmnáct zemí na pěti kontinentech, chtěla všechno stihnout a vidět, pracovala po nocích.
Průběžně absolvovala řadu certifikovaných a odborných školení na online prostředí a marketing, napsala několik e-booků zaměřených zejména na mladé maminky. „Některé z nich mě dávno přerostly,“ dodává s tím, že hlavně Krok za krokem k práci copywritera a Nastartuj blog v 6 dnech se dobře prodávají dodnes. Podobně se stále líbí i její blog Na nomádské stezce, i když nápad na uzavřenou FB skupinu s tipy na levné cestování se neujal. Psaní Hance vlastně stále přináší příjemný pasivní přivýdělek, přestože ho cíleně nepromuje a rozvíjí se pro změnu v offlinu, tedy s něčím hmotným v ruce. S Tuláčkem.
Najít si svou rovinu
Než ale zavítáme do pohádkového světa, nedá mi to se nezeptat, jestli všechno opravdu bylo tak akční a super. Jasně že ne. Hanka byla dlouhé roky spíš zakřiknutá, ostříhaná na kluka, klidně by prý šla dělat i k pásu, aby na sebe nijak neupozorňovala. Narodila se s vadou sluchu, musela mít sluchadlo a původní vyhlídky nebyly zrovna růžové. Ale ukázalo se, že je nadprůměrně inteligentní a cesta povede právě tudy.
„Zřejmě umím odezírat, aniž bych o tom věděla,“ rozesměje se, „protože můj mozek si ta slova, která celá neslyší, domýšlí v reálném čase.“ Možná odtud plyne i ta radost z různých hádanek a rébusů, z objevování tajů. Miluje čísla, struktury a to, že věci jdou kolikrát rozlousknout už na druhý pohled prostým zapojením selského rozumu nebo kreativity. „Když chci, tak nejen že neslyším, ale i nevidím. Prostě se do toho ponořím. A teď mi řekněte – je to handicap, koncentrace nebo flow?“
Hanka dodává, že rozpor a pochybnosti v ní zůstávají pořád. Chce hodně, ale zároveň se hodně bojí. Že jí něco unikne, že nebude zdatná řečnice, že se nepovede telefonát. Nechtěla se neustále dorovnávat kolegům v klasických zaměstnáních a navíc v open space. Nehrálo roli, v jaké firmě a v jaké zemi. „Až časem jsem si našla rovinu, kde svým handicapem nejsem zbytečně stresovaná – potřebuju se trochu odstřihnout od lidí, mít schůzky spíš jeden na jednoho a dělat hlavně z domova.“
Velkou oporou je Hance její partner, který je podle ní trochu generál a jen tak něco ho nedojme. Taky třeba umí odmalička vlajky, města a státy všech myslitelných zemí a užívá si slepou mapu. „Tím, jaký je, mě žene dopředu. Chci mu dokázat, na co všechno mám já. Zároveň mě umí uklidnit a říct, ať na sebe nejsem tak náročná, že věci chtějí svůj čas. A má pravdu.“
Zárodek Tuláčka
Čas na změnu dozrál i koncem loňského roku. Hanka byla tou dobou zklamaná z vývoje na poli internetu, který zaplavují noví a noví odborníci na kdeco, co se snaží z lidí rychle vytáhnout peníze za školení nebo příručky nevalné úrovně. „V tomhle nejedu, certifikace rozhodně mají svůj smysl. Jenže já tak ráda předávám know-how i zadarmo. Když jsem nemohla být učitelka…“
Do toho jí neklapla jiná dlouho plánovaná práce. Tak si s partnerem řekli, že budou podnikat spolu a vymyslí něco pro talentované děti. Kromě vlastního synka a vášně pro cestování jsou inspirací i Hančiny zkušenosti ze školních let. „Všichni si myslí, že nadané dítě se přece nějak zabaví samo, ale talent je 20 %, zbylých 80 % je píle. Takže prcka musíte vést.“
Nejprve to vypadalo, že budou na blogu vydávat cestovatelské pohádky s koncem, který si děti budou moci s různými sadami a balíčky dohrát sami. Třeba cestovat na hranice a vyrobit pas nebo jitrocelový sirup na kašel. „Jenže těch věcí by bylo tolik a zároveň bychom byli hodně závislí na odbornících z různých odvětví, protože já bych to chtěla mít vždycky garantované.“ Pak je napadla série různých papírových map, ale i těch by bylo příliš, navíc by se ničily.
Tuláčkův svět
Koncept se měnil několikrát, včetně ilustrací a jména hlavní zvířecí postavičky. Ale povedlo se a na světě je variabilní desková vědomostní hra zejména pro starší předškoláky a děti prvního stupně. Nebo chcete-li: papírová knížka, magnetická mapa se sadou různých magnetek a dalších dobře kombinovatelných vychytávek (pas s razítkem a samolepkami, dílky, které se dají využít do jiných her).
S těmi mohou děti utvářet příběh svých oblíbenců. Lvíčka Tuláčka, který má na hlavě znaménko v podobě mapy České republiky, a exotické holčičky Haneky, která je ne náhodou vzhledem i jménem podobná právě Hance. „Vše atestované, vyrobené v České republice, omyvatelné, skladné a rozšiřitelné,“ směje se Hanka a přiznává, že připravit celou sadu (které se říká KVIZ) se všemi komponenty a dárečky k odeslání jí trvá i několik minut. Přepočítává a taky se kochá.
Obavy rodičů, že nebudou dětem ve znalostech stačit, nejsou namístě. Vše potřebné se ve hře dozvědí, navíc děti se mohou zabavit i naprosto samy. Propojení do online světa ani tady nechybí. Pro ty, kteří si chtějí všechno nejprve vyzkoušet, je na stránkách e-shopu ke stažení a k dotvoření demo verze zdarma, blog zároveň plní tipy, jak hru co nejvíce využít.
Hanka si na sítích založila fanouškovské stránky Tuláčkův svět a na FB profilu Tvoříme Tuláčkův svět pak cíleně buduje komunitu, která se o vývoj hry a dalších plánovaných věcí zajímá a může se na něm spolupodílet. „I když jsme na trhu fakticky od prvního října, fanoušci a ohlasy přibývají denně. To mě nabíjí. Jak jinak, když dělám po nocích,“ směje se Hanka.
Plány, do kterých se můžou zapojit všichni
Tuláček neunikl pozornosti různých webů s hračkami a maminkovských skupin, podle Hanky jej má na seznam chytrých hraček přidat také sama Mensa. „Skupinku kolem nadaných dětí zatím Tuláček oslovuje nejvíc, ale my máme velké plány. Připravujeme třeba českou mapu a naše nej, nebo takové komponenty, díky kterým bude Tuláček hratelný i pro dospělé,“ říká Hanka.
Zároveň se dá Tuláček už teď navrhnout na míru školkám a školám. Hanka si uvědomuje, jak je důležité zaujmout všechny děti, ať mají například handicap nebo v nějaké oblasti hodně vynikají, vždyť to sama zná. Jen o tom moc nemluví.
V plánu je i vzdělávací aplikace. „Nechceme ubrat ani o píď, levná appka a la pexeso nemá vůbec význam. Ale vymakaná a odborná už něco stojí, atesty taky, navíc já nejsem psycholog.“ Vymyslet a sestavit se dá leccos – extra otázky a úkoly, přizpůsobení určitému handicapu a podobně.
„Musíme o tom ale vědět, doma na koleni se kolikrát jen domýšlíme, co by pro děti bylo nejlepší, “ říká Hanka a vyzývá tím čtenáře a fanoušky, aby se do vývoje a dalších podob hry nebáli zapojit. „Já vím, že jsme si to nenačasovali nejlíp. Teď na podzim jsme třeba chtěli objíždět známá místa a dělat kromě jiného tvůrčí dílničky. Lidi přece milujou, když můžou do něčeho kecat, ne?“
Foto: archiv Hanky Šormové
