Nevíte, kdo vymýšlí lékařskou a společenskou terminologii? Nechci mít dětskou mozkovou obrnu. Nejsem ani dítě, ani na hlavu, ačkoliv někteří se mnou tak rádi jednají. Toto hravé onemocnění je prostorová obrna, to vystihuje podstatu věci!
A co ji pokřtít po někom? Třeba Young Connery syndrom, chci sošného tělesného strážce, on taky ve Jménu růže sotva lezl. Nebo Hopkirkův princip, bývám mrtvá a bílá strachy a dělám Randall, jen co zakopnu a lehnu.
Na prahu dospělosti získávám invalidní důchod. K terminologii retardovaného nedochůdčete mi přirazí „neplatnou“ stařenu, včetně snížené pracovní schopnosti. Což si některé autority vyloží po svém a bojí se mi kdy nějakou práci nabídnout. Bodejť, náplní mého dne přece má být šourat se na poštu pro prachy. Čtrnáct dní tam, čtrnáct zpět, to vyjde akorát. A na život mezi tím můžu zapomenout, není ho z čeho financovat.
A taky mám ZTP-P. Kdybyste nevěděli, znamená to průkaz osoby „zvlášť těžce postižené s průvodcem.“ V reálu má být spíš „zvedej se, ty pako, proboha“, protože díky téhle průkazce si například mám nárok v hromadné dopravě sednout, v provozu bez madel spíše lehnout. Nedali mi k ní šňůru na krk, tak jí do busu nosím v zubech, což mou důvěryhodnost samozřejmě prudce zvyšuje. Jak ale jinak, když se vůz často rozjede dřív, než já stihnu tasit. Takže až si na vás zoufalstvím odplivnu, nechci vás urazit, jen se legitimuju a prosím o flek.
Dále můžu být v bytě zvláštního určení. To je takovej ten kumbál v přízemí s oknem navíc, širokejma futrama a větší koupelnou. Všechny podstatné věci máte při stoji ve výši rozkroku, takže se po dobu pobytu věčně klaníte. Zpravidla tomu, koho napadlo ukecat developera, aby naprojektoval tři čtyři bezbariérový spíže a schrábl za to dotace na celý sídliště. Proč ne, myšlenka skvělá, jen technický provedení příznačně poněkud pokulhává. Všimněte si, že o životě v takovém bytě nepadne ani slovo. Je zvláštního určení, nejspíš jako kůlna pro papíry, vysavač, rotoped a batoh osobní asistentky z fildy.
Rychlý exkurs do frazeologie invalidů mě jen utvrzuje v tom, že v zájmu státu mám být bezmocná, neschopná a nemocná. Divím se, že nedostáváme zoufalky, tedy stravenky na antidepresiva. Postižení není vůbec sranda, ale všechny ty názvy z toho dělají sterilní, děsivou, těžkou a nepropustnou záležitost.
Proto skončím revolučně. Novou diagnózou. Chci místo latiny dlouhá indiánská jména. Seznamte se. Chodí-Kose-Sedí-Křivě-Stojí-Šejdrem-Hledá-Balanc-A-Píše-Božsky. Těší mě.
Foto: Pixabay, archiv Revenium
