Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on email

Asi to znáte. Objeví se někdo, ať už slavná osobnost, nebo obyčejný člověk v našem okolí, který řekne, že má ADHD, autismus, depresi a podobně nebo že je jiné než většinové sexuální orientace. Na internetu, ale i v reálném životě se pak dozvíme toto:

„Co to je za výmysl? To za nás nebylo. Když někdo zlobil, dostal na zadek a byl klid. A nikdo se nepromenádoval nahý po Praze, to by ho chytili a poslali do továrny, aby ho to přešlo.“

Ti lidé si vlastně sami odpověděli… ale o tom později. Opravdu nic takového v minulosti nebylo?

Je totiž obří rozdíl mezi tím, jestli něco existovalo a my o tom jako lidé věděli, případně pro to měli jméno. Věřím, že i v pravěku, když se utrhlo jablíčko ze stromu, spadlo na zem, případně někomu na hlavu. Gravitace nevznikla až starověkými mysliteli ani Isaakem Newtonem, ta tady byla dlouho předtím, jenom jí tak nikdo neříkal a ani se nevědělo, jak přesně funguje.

Totéž platí i o dalších věcech. Existují důkazy o existenci „divných“ lidí v minulosti. Jen jim nikdo nevymyslel speciální názvy. Nejspíš proto, že je společnost nijak odlišovat nepotřebovala. Ostatně v češtině nemáme jednoslovný výraz pro některé tmavé či světlé odstíny určitých barev, zatímco jiné jazyky ano. Znamená to tedy, že tyto barvy nevnímáme? Ne nutně, třeba jen prostě nepotřebujeme pro ně extra slovíčko.

Dobře, ale lidé obvykle existenci gravitace ani DNA nepopírají. Proč tedy říkají, že něco nebylo či není, když je tomu ve skutečnosti naopak?

Protože to třeba nemají rádi.

Protože se toho možná bojí.

Protože tomu asi nerozumějí a je pro ně jednodušší, když to nebude existovat, aby o tom nemuseli přemýšlet.

A protože je jednodušší někoho umlátit čepicí než se s ním pár hodin bavit v hospodě, tak se pokusili problém vyřešit hrubou silou.

Zdá se však, že to nepomohlo. „Divní“ lidé tu pořád existují.

Nebylo by lepší místo čepic vytáhnout skleničky?

Foto: Pixabay

Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on email
Ivana Recmanová

Ivana Recmanová

Pracuji v Reveniu jako redaktorka a zároveň působím na volné noze jako překladatelka, lektorka a mediální poradkyně. V letech 2018 - 2020 jsem byla členkou Poradního orgánu pro monitorování práv osob se zdravotním postižením zřízeném při úřadu veřejného ochránce práv. V minulosti jsem publikovala například v Deníku Referendum, Mladé frontě DNES, Alarmu nebo Novém prostoru. Jsem diagnostikovaná autistka. Ve volném čase se věnuji psaní poezie, cestování, hudbě a dobrovolnické činnosti pro Trans*parent a Amnesty International.

Další příspěvky autora

Podpořte nás

Náš účet je:
115-5689490267/0100

Vězte, že veškeré finance půjdou na rozvoj projektů, které pomáhají lidem se znevýhodněním plnit si kariérní a životní sny. Inspirante je jedním z nich!