Luděk Kopa zahájil 3. září své putování z nejvýchodnější obce republiky Bukovce. V plánu má projít pěšky republiku po její hranici se Slovenskem a dorazit až do Břeclavi. Za deset dní by měl mít za sebou více než 300 kilometrů.
Protože Beskydy máme z Ostravy „za rohem“, napadlo mě cestovatele oslovit a zkusit se domluvit na setkání na Bílém Kříži v těchto horách. Autem dojedu na Visalaje a pak to mám k místu setkání necelou hodinku i svým hlemýždím tempem. Domluvili jsme se sice na 16. hodinu, ale nakonec jsem dorazil s mírným zpožděním. U venkovního občerstvení bylo ve všední den a krátce před zavíračkou celkem prázdno.
Luděk Kopa se vlídně usmívá a hlásí, že občerstvení zavírá v 17 hodin, takže mi s předstihem koupil malé pivo. „Ceny za noclehy bývají na těch horských chatách dost vysoké. První noc v Bukovci jsem přespal v útulně. Byla silná bouřka a prudký liják, tak jsem rád, že jsem nezůstal venku,“ vysvětluje muž, kterému je dvaašedesát a sám trpí vážnou onkologickou chorobou.
„Přesný název je chronická lymfocytární leukemie (CLL). Po náročných léčbách a transplantaci kostní dřeně jsem poznal, jak je život nevyzpytatelný. Když jsem byl na dně, pomohl mi film Camino na kolečkách o muži s roztroušenou sklerózou, který dokázal překonat své limity a vydat se na dlouhou pouť do Santiaga de Compostela,“ vysvětluje důvody, proč se vydal na cestu, během níž chce vybrat 300 domovenek (jedna stojí 290 korun), aby pomohl nejen Honzovi Duškovi, muži s roztroušenou sklerózou z tohoto dokumentu, který je na invalidním vozíku.
Domovenka znamená dofinancování jedné hodiny terapie, která pomáhá lidem s roztroušenou sklerózou, o něž se starají v Domově sv. Josefa v Žirči u Dvora Králové, udržet soběstačnost, důstojnost a kvalitu života.
Jak probíhala první etapa?
Když se Luďka ptám na první etapu, pokrčí rameny a říká, že běžná rutina. „Už jsem šel cestu Českem od Krušných hor, přes Lužické hory, Jizerské hory, Krkonoše i Jeseníky a končil jsem tehdy právě v Bukovci. Absolvoval jsem i další akce, takže vím, že batoh nesmí být těžší než deset kilo. Mám v něm spacák, karimatku, čtyři kila věcí, nějaké jídlo. S oblečením to nepřeháním. Teď mám na sobě funkční tričko, to je lehké, člověk se v tom nepotí. Mám samozřejmě i tekutiny a něco k snědku,“ říká Luděk Kopa, a když se ptám, co jedl v průběhu první náročné etapy, která zahrnovala i výstup na Velký a Malý Polom, s nadsázkou dodává, že se posilňoval tyčinkami a vodou. „Na chatě Na Skalce jsem si dal pohankové rizoto. Bylo to lehké, ale chutnalo dobře. Ze zkušeností už vím, že kdybych si objednal guláš, od stolu bych se zvedal těžko,“ říká poutník a dodává, že v první etapě nastoupal 1 140 výškových metrů. V průběhu druhé etapy, která končí v lokalitě Kasárna už v pohoří Javorníků, to bude podle jeho propočtů dokonce ještě více, měl by nastoupat 1 232 metrů. Pak už by profil měl být rovinatější. S úsměvem poznamená, že v posledních etapách už budou převýšení menší. Třeba v úseku do Hodonína by měl nastoupat pouze jedenáct výškových metrů a klesání by mělo být dvacet.
Luděk Kopa ochotně odpovídá, jak je takové putování osamělého turisty náročné na hlavu. „I když už je po prázdninách, občas nějaké turisty potkáte. Třeba hned v té první etapě jsem kousek šel se studentkou, která si potřebovala vyčistit hlavu a také zdolávala beskydské kopce. Chvilku jsme šli spolu, povídali si. Ale pak se omluvila, že je zvyklá na rychlejší tempo, tak jsme se rozloučili. Tady na Bílém Kříži jsem si zase povídal s pánem, který byl až na Aljašce. A musím říct důležitou věc: Když se vydáte na delší putování, potřebujete dva až tři dny, abyste zapomněli na starosti, které vás tíží doma. Pak se od toho odstřihnete a myslíte už jen na své putování. To je pro hlavu moc dobré a opravdu vám to mozek pročistí a dostane do formy. Pro mě je ta cesta užitečná i proto, že jsem zažil po transplantaci kostní dřeně dlouhé týdny, kdy jsem ležel na lůžku a pak mi dělalo potíž vyjít pár schodů. Ta leukemie mi dává hodně zabrat. Tím, že se vydávám na podobná putování, se mi daří zapomenout i na ty své zdravotní trable,“ vysvětluje.
Do cíle desetidenního putování by měl dorazit v pátek 12. září. „Hned po víkendu mi pak lékaři ve Fakultní nemocnici v Hradci Králové nasadí novou biologickou léčbu na tu leukemii. Věřím, že to snad zabere,“ říká Luděk Kopa. Chlap, který sice sám dlouhodobě bojuje s vážným onemocněním, přesto se vydal na 300kilometrový pochod, aby vybral peníze na léčbu pro pacienta s roztroušenou sklerózou. A moc se mi líbí i jeho slova, že v případě jeho putování znamená každý dar od lidí další krok. Krok, který může někomu pomoci zvládnout jeho vlastní náročnou cestu.
„A když budu večer sedět někde pod širákem, unavený, ale vděčný, budu vědět, že nejdu sám. Že každý, kdo daruje, jde kousek se mnou,“ dodává Luděk Kopa.
P.S. Luděk mi pravidelně posílal fotografie a pár slov z dalších kilometrů své poutě. I když jsme spolu na Bílém Kříži pobyli asi půldruhé hodinky, musím přiznat, že pro mě to bylo hodně inspirativní a obohacující setkání. A moc mu přeju, aby nejen vybral těch 300 Domovenek, ale hlavně aby mu nová léčba zabrala a on se mohl vydat na další cesty.
Jak můžete pomoci?
1. Kupte si Domovenku – přispějte 290 Kč a pomozte zajistit terapii pro ty, kdo to opravdu potřebují.
2. Sdílejte tento příběh – sdílení znamená, že se o kampani dozví více lidí a pomoc se rozšíří dál.
3. Sledujte můj putovní příběh – budu pravidelně informovat o své cestě a o tom, jak vaše podpora pomáhá, vše najdete na FB.
Tady je odkaz na sbírku.
Foto: Luděk Kopa a Břetislav Lapisz
