Nedávno proběhla soutěž webu Aktivní život s názvem „Šťastní rodiče navzdory eresce“. Cílem projektu bylo ukázat, že roztroušená skleróza nemusí bránit šťastnému rodičovství. Účastníci měli možnost vyhrát lázeňský pobyt pro čtyřčlennou rodinu – stačilo zaslat tři fotografie z rodinného alba: před početím, během těhotenství a jednu s milovaným potomkem. Inspirante bylo mediálním partnerem soutěže. Právě o rodičovství s tímto onemocněním jsme si povídaly s doktorkou Barborou Richtrovou, výherkyní soutěže.
Roztroušená skleróza se u Barbory Richtrové projevila s prvním dítětem. „Byla jsem doma na mateřské s tehdy téměř roční dcerou. Kojila jsem a náhle mě začala brnět polovina obličeje, jazyka, po chvilce se přidaly končetiny. Nejprve jsem se lekla, že jde o mrtvici – hybnost celého těla však byla normální a brnění po pár minutách ustalo,“ líčí svou první ataku. „Konzultovala jsem to s kolegyní z nemocnice z neurologie a ta mi doporučila, abych se u ní druhý den stavila. Tam si mě vyšetřila a již vyslovila podezření na RS. Podstoupila jsem magnetickou rezonanci a lumbální punkci, obě vyšetření nemoc potvrdily,“ popisuje diagnostiku RS.
Takový zásah do péče o prvorozenou dceru musel byl dozajista šok. Faktem je, že k častým doprovodným chorobám RS patří deprese. To byl i případ doktorky Richtrové. „Pár měsíců od diagnózy jsem se v tom plácala. Střídal se u mě vztek, sebelítost, čím dál častěji se objevovala úzkost. K tomu dlouhodobé nevyspání – dcerku trápil hodně ošklivý atopický ekzém a v noci se hrozně škrábala, takže já neustále vzhůru. Asi po půl roce jsem si musela přiznat, že to sama nezvládnu,“ popisuje první projevy psychické nepohody. „Vyhledala jsem pomoc odborníka, nejprve psychologa, nakonec jsem se dostala k výborné psychiatričce, která mi nasadila antidepresiva. Vše se mnou probrala a nejspíš mě zachránila před regulérní panickou atakou, ke které vše spělo,“ ozřejmuje léčbu a dodává: „Psychika hraje velkou roli u všech nemocí, nejen u RS.“ Podle vlastních slov se nyní snaží odpočívat a myslet pozitivně. Už si také řekne o pomoc, když cítí, že to přestává zvládat.
Právě prvotní obtíže s přiznáním, že ne na vše musí být člověk sám, mohou být projevem přehnaných nároků na sebe či osobnostní struktury – doktorka Richtrová sama sebe popisuje jako realistického introverta. Psychickou nepohodu v sobě zpočátku dusila. Na otázku, zda její medicínské vzdělání mělo vliv na zvládání RS, odpovídá: „Moje situace byla v tomto ohledu ulehčena tím, že jsem o nemoci věděla hodně ze školy, ale také díky sestře, u které se nemoc projevila, když jsem byla ve 4. ročníku na medicíně. Takže jsem v podstatě tušila, co diagnóza znamená a co mě čeká.“
Richtrová ovšem dodává, že RS je velice individuální a prakticky u každého pacienta jiná. To může způsobit problém v předpovědi průběhu onemocnění. Ví se, že nemoc zhoršuje kouření a nesprávná životospráva. Přesto není příčina RS dosud objasněna. Jsou prokázány genetické odlišnosti, uvažuje se o infekci virem Epstein Barrové v dospělém věku či nedostatku vitamínu D. V průběhu let dochází u většiny pacientů k postupnému úbytku mozkové tkáně a jejich stav se trvale zhoršuje. „Nejhorší na celé situaci však pro mě bylo, že jsem musela ze dne na den přestat kojit. Nesla jsem to hodně špatně, hormony a psychika udělaly svoje. A samozřejmě k tomu hrozný strach o dceru, zda se o ni budu moct plně postarat,“ objasňuje oprávněné obavy doktorka Richtrová.
Otázku, zda je roztroušená skleróza překážkou v pořízení dalšího potomka, konzultovala doktorka Richtrová s primářkou v MS centru. „Ta mě uklidnila, že těhotenství s touto diagnózou možné je. Je však potřeba se na těhotenství připravit, zaléčit se vhodným preparátem a být minimálně rok bez ataky,“ ozřejmuje okolnosti. Ale právě zmíněné kojení bylo předmětem pochyb. Názory v odborných kruzích se výrazně liší. „WHO doporučuje kojení do šesti měsíců věku dítěte. Synovi je nyní pět měsíců, tak si to ještě pár týdnů budeme užívat a pak preventivně kojení ukončím,“ vysvětluje své rozhodnutí.
Na otázku, zda se stýká s ostatními pacienty, Richtrová odpovídá: „Jsem hodně v kontaktu se sestrou. Na začátku jsme se o nemoci bavily, teď už se snažíme věnovat se veselejším tématům. Já společnost jiných lidí s touto diagnózou cíleně nevyhledávám, ten pocit ,nejsem v tom sám‘ mám díky sestře.“
A je něco, co by doktorka Richtrová vzkázala ostatním, kteří se potýkají s RS? „Nebojte se říct si o pomoc. Není to ostuda. A zkuste myslet pozitivně. Život je jako zrcadlo. Když na něj hledíte pozitivně, odvděčí se vám úsměvem,“ doporučuje.
Foto: archiv Barbory Richtrové
