Raketovou rychlostí utekl další rok a do mysli se vkrádá otázka. Jak si udržet duševní pohodu v magickém, leč ošidném období adventu a Vánoc?
Nejsem fanoušek začátku Vánoc hned po létě, jak se nám snaží vnutit obchodní centra. Ale v půlce listopadu už začínám vánoční atmosféru vyhlížet a těšit se. Ve spíži na mě už čeká žitná mouka a koření na perníčky a ke štěstí mi chybí jen nové motivy vykrajovátek. Ale když nějaké vybírám v obchoďáku narvaném věcmi, tu pocítím úzkost z materialismu.
Dobře, zkusím to jinak a uklidním se u vyrábění věnce na vchodové dveře. Když na věnec připevňuji světýlka na baterky, hlavou mi probleskne výčitka ekologa, že baterky nejsou nabíjecí. Zkusím ztišit otravnou mysl a pustím si světelnou lampu proti sezonní depresi.
A pak se zasním. Zanedlouho ozdobím okna světýlky s motivem sněhových vloček. Do sbírky polštářů přidám ten s motivem soba a zvoláním „hohoho“. Infantilní a nečeské? Možná, ale radost mi to dělá, tak proč ne?
Úskalím vánoční výzdoby je, že možnosti jsou nekonečné. Vždycky bude nějaká nová ozdoba, která se mi bude líbit. Letos takhle kroužím kolem soba se svítícím parožím. A to pak stojím u regálu a hádám se sama se sebou. (Zatím jen v duchu.)
Zatím jsem té vánoční propagandě nepodlehla a pomáhá mi v tom i nová dohoda s rodinou. Konečně jsem totiž prosadila takzvaného tajného Ježíška. Každý v předstihu vylosuje a následně obdaruje jen jednoho člena rodiny. Tím pádem každý dárek dostane a přitom všichni ušetříme čas, energii i peníze ve prospěch příjemnějších činností. A o pohodový adventní čas nám jde především, ne?
S některými kamarády pak nově zavádím swapování. Najdi doma, co už nepotřebuješ, a myslíš, že by se druhému líbilo. Může to být knížka, svíčka, hrneček – cokoliv. Tím pádem zůstává rituál zachován a konzum nepodporován.
A co typické přání Šťastné a veselé? Není už ve slovech samotných obsažen nesplnitelný nárok na dokonalé svátky? Připomíná to vánoční reklamy, kde jsou všichni povinně šťastní. Není lepší říct obyčejné „hezké svátky“? Co je hezké, nemusí být dokonalé. A já chci zkrotit svá očekávání.
Byla doba, kdy pro mě otázka jak přežít Vánoce měla doslovný význam. Vánoce jako by měly moc zintenzivnit VŠECHNY prožitky. Bez rozdílu. Dobré i špatné. Náplastí na mé zlomené srdce pak bývala pohádka Grinch, kdy jsem se mohla ztotožnit s vyvrhelem společnosti, který nesnáší Vánoce. Připomínají mu totiž veselí a užívání si společnosti druhých. Obojí je Grinchovi vzdálené. Podobně jako člověku v depresi.
Přestože mé srdce je z velké části zahojené a Vánoce mám zase ráda, vůči povánočnímu blues imunní nejsem. Moje prababička náladu po rozbalení dárků komentovala slovy: „A je po Vánocích.“ Spousta dní směřovala k tomuto večeru, který je najednou pryč, a my cítíme prázdnotu. Jeden tip, jak se s povánočním blues vyrovnat, je naplánovat si na další dny odpočinkové příjemné aktivity. Co podniknu, ještě musím vymyslet.
Přeji nám všem, ať zvládneme nástrahy adventu a vánočních svátků vybalancovat. Ať každý najdeme své vlastní vánoční kejkle, díky kterým si uchováme duševní radost a klid. A nemějme od Vánoc (a sebe samých) přílišná očekávání. Hezké svátky!
Foto: Stocksnap.io