Taky jste si vždycky mysleli, že koupání ve dvou ve vaně je romantický?
„Tak já tam nalezu první, a ty se mi pak schoulíš do náručí, ne?“
To se snadno řekne, ale hůř udělá. Petr odhodí svršky a nasouká se do vany.
Vzhledem k tomu, že je to chlap jak hora, nevím jistě, kam přesně se mám vmezeřit já, abych si zajistila, že se ke mně později dostane trochu vody. Ergonomicky zbývá trocha prostoru na místech, kam si slušné děvče bez varování rozhodně rovnou nesedá, obzvlášť má-li jít o něžné sdílení.
Petr si mého pohledu všimne a povzbudivě na mě mrkne: „Tak pojď, princezno.“
Stojím nahá u vany a odhodlaně přehazuju jednu nohu. V tu samou chvíli mě ale do zadku začne studit umyvadlo. Ztrácím balanc, zamáchám rukama a srazím svému drahému z nosu brejle. Prima, aspoň můžu přestat zatahovat břicho.
Balancuju na špičce pravé nohy a levou se snažím vecpat někam tak, abych Petrovi neprošlápla slezinu. Současně on vyjíždí vnitřkem vany tak nějak celkově nahoru, aby mi jako galantně uvolnil prostor aspoň pro tu nohu.
Jenže suchá vana prostě neklouže. Podle výrazu je mi jasný, že UŽ je mu to jasný.
Pak konečně snožmo ve vaně poněkud neuroticky rotuju, abych se mohla alespoň zdánlivě pohodlně posadit, zatímco mě můj přicuclej romantik zvesela povzbuzuje. Nabízí mi dokonce pomocnou ruku. Potřebuju se totiž opřít, jenže na pračce je košík se sprcháčema a sada hořících čajových svíček.
Konečně žuchnu tam, kam je třeba.
Jsme si sice nebezpečně blízko, akorát špatnými částmi těla. Možná bych se mohla něžně zaháknout kolenem za jeho podpaží. Světlo svíčky dopadá na kus mého stehna a jeho předloktí. Zbytek té stínohry mě nejspíš bude strašit ve snech.
Nakloní se a já čekám pusu. Petr si ale jen uvolňuje pravou ruku, aby mohl naštelovat baterii. V dost nepřirozeným úhlu sleduju, jak se mu za zádama zvedají chomáče pěny, zatímco jinde na hladině není ani bublinka.
Opakuju si, že jde o romantickou situaci a pokusím se o plachý úsměv.
„Špunt?“ vyloží si to on úplně jinak. Rozesměju se a zjišťuju, že abych nepůsobila tak vyhřezle, musela bych se oběma nohama naráz odrazit vší silou ode … dna, a na to nemám. Aspoň ne nenápadně.
Hledám pevný bod, tak ho pro začátek drapnu za divně hranatý zápěstí. Nesundal si totiž chytrý hodinky. Mrkne na displej a s klidem Angličana praví: „Právě voláš horskou službu. Potřebuješ něco?“
„Jo. Kafe. A vyprostit.“
foto: pexels.com
