Nebojte se, nechci a ani nemohu vás instruovat, jak si správně počínat během vypuknutí přírodní či antropogenní katastrofy. Ale dnešní téma se tomu přibližuje – samozřejmě, pohybujeme-li se v rámci síly škod páchaných na sobě samých; uvnitř nás a následně i navenek.

Poznatek, že strach je špatný rádce si předáváme už pěkných pár generací nazpátek. Když však jde do tuhého, ne vždy zvládáme tuto moudrost aplikovat v praxi. Míváme sklony nechat se opanovat nastřádanými obavami nebo náhlou panikou. Jsme-li konfrontováni se špatnými zprávami a podmínkami, čelíme-li inzultaci, nebo jsme například nuceni začít řešit zapeklité zdravotní potíže s nejistou prognózou… Srdce tančí ve zběsilém rytmu, střídavě rudneme a bledneme, polykáme naprázdno. Dech se zrychlí a nemáme daleko od mrákot. Třešničkou na dortu je zapojení bujné fantazie. V případě vleklejších situací je pak vyloženě „výhra“ poslouchat kolem sebe nebo hledat na internetu „zaručeně pravdivé a ověřené informace a zkušenosti“. Vydat se touto cestou necestou zásadně nedoporučuji…

Můžete nad těmito řádky kroutit hlavou s tím, že sytý hladovému nevěří (nebo naopak distres a vyloženě jalové nápady už dávno nemáte ve svém slovníku a životě), ale stále se mi potvrzuje, že v záležitostech zachování si chladné hlavy a zdravého úsudku se vyplatí řídit se radou, že opakování je matka moudrosti. 🙂

Chaosem a předčasným, často naprosto zbytečným, kolapsem z vyděšení totiž ještě nikdo nic nevyřešil. Nebo o něm jenom nevím! Naopak tím spustíme (pokud jsme teda ještě nepadli) dominový efekt dalších neradostí, nevolností, desinformací – živné půdy pro následně pořádně výživné nové krušné chvíle a komplikace. Jednoduše – jednoduché to pak nebude už vůbec. Ani pro nás, ani pro naše okolí; vše jenom zhoršíme.

Takže po prvotních návalech jakýchkoliv emocí (na které máme všichni právo a je potřeba si jimi projít), si v klidu dýchejme, zvažme svoje možnosti, a hlavně si ujasněme konstruktivní postup, na který se, krůček za krůčkem, zaměříme dál. Den za dnem, položkou za položkou v „úkolníčku“… A pochvalme se, odměňme se!

Mnohé se vyřeší s lehkostí, mnohé samo. A ty opravdu vážné starosti a problémy, které si zatím k ústupu nedají říct, ty se nám s rozvahou budou zvládat daleko efektivněji a s hřejivým pocitem, že děláme maximum pro úspěch. To není málo!

„Stále stejná historie: Když se rozední, zjistíme, že to byl ručník. Ale v noci nás obcházel děs.“

Theodor Fontane

 

Foto: archiv Evy Havlíčkové

Picture of Eva Havlíčková

Eva Havlíčková

Crohnovu chorobu jí diagnostikovali ve dvanácti letech. S tímto onemocněním zažívá pořádnou dávku chaosu, trápení a bolesti, ale nevzdává to. Ani ona, ani Crohn. Než ji zdravotní problémy vyřadily na několik let z aktivní činnosti, pracovala dlouhé roky na pozici asistentky ve farmaceutické společnosti. Miluje přírodu, hudbu, laskavý i černý humor, četbu knih a jejich vůni. Váží si rodiny a přátelství. „Je to ve hvězdách, co nás v životě čeká za pouť. Nejdůležitější ale je, kolik úžasných dní prožijeme, a že vždy najdeme cestu! Všichni můžeme opakovaně začínat znovu a po pádu zase vstát, třeba i s nějakou tou boulí na těle i na duši. Na zázraky nevěřím, já na ně totiž spoléhám,“ říká Eva. V současné době působí jako korektorka a redaktorka v redakci magazínu Inspirante, který je jedním z hlavních projektů spolku Revenium.

Další články

Podpořte nás

Náš účet je:
115-5689490267/0100

Vězte, že veškeré finance půjdou na rozvoj projektů, které pomáhají lidem se znevýhodněním plnit si kariérní a životní sny. Inspirante je jedním z nich!

Udržitelnost a etika skupiny ČEZ