Brouk ve vlastní šťávě. Dušený, pečený. Někdy už bez šťávy, rovnou vařený nebo smažený. Skoro to vypadá, že jsem na dovolenou odletěla na jiný kontinent, kde jsem ochutnávala místní speciality. Kdepak! Ale už delší dobu si jako takový brouk připadám.
Stav, při kterém to ve mně pořádně kypí a probublává, zároveň vlastně uhasíná, není následkem pouze vyčerpávajících veder a prudkých barometrických změn. Mám pořádného brouka v hlavě i na duši. Zkrátka – rozmarné (nejen) léto.
Na léto a dovolené jsem se těšila, ovšem k dlouho očekávané pohodě a klidu měly daleko. Měsíce nám nad sídlištěm ve dne v noci svištěla letadla jako korálky na niti, takže z kvalitního spánku zůstávalo akorát toužebné pomyšlení. V zatím ještě poměrně zeleném koutku Prahy, kde mám pronájem, se potlouká stále více podivných individuí (když to vyjádřím jemně), proto se z bezstarostných osvěžujících procházek a hledání nových tras stává plnění bobříka odvahy a hra na schovávanou.
Během dovolené jsem si drsnou zkušeností potvrdila, že kamarádka nedává přátelství ten správný význam, když zvládne bez mrknutí oka hodit parťačku přes palubu, přičemž se neštítí opřít i do důsledků její diagnózy. Snad posté jsem si ověřila, že nikdy nevíme, kdy spadnou masky, rozplynou se další jistoty i iluze. Ty už nemám ani o mnohých výletnících, kteří ničí přírodu, neváhají z ruky i batohu odhodit vše, co nepotřebují ke štěstí, co už splnilo svůj účel. Odstranit a zničit, co jim překáží, nebo jen tak z dlouhé chvíle. Lesy, vody, skály, zvířata a květinky – poraďte si! Nějak mě ta opakovaná zklamání a stav společenské etikety v praxi a morálky za groš kudla melou. Co teprve všechny širší souvislosti a nahlédnutí do světa, ven z komornější bublinky…
Knihy, motivační citáty a poučky mám načtené, teoreticky zvládnuté, ale ta realita! Mnohé situace a jednání po člověku určité nátury prostě jen tak nesklouznou. Nejde to. Otisknou se v nitru i na zdravotním stavu, průběžně po sobě zanechávají spoušť, smutek a pocit bezvýchodnosti. Nefungují na ně čarovné formulky. A co vy, umíte kouzlit?
─ Soucit je základ morálky ─ Arthur Schopenhauer
─ Morálka zná zákon tíže: špatný stoupá vzhůru, dobrý klesá níže ─ Erich Kästner
Foto: Pixabay
