Jak psát o něčem, co má slovo a jeho pojetí přímo v tématu? Tak se ukaž, Šafránku! 🙂 Začal 17. ročník výstavy Cesta za duhou. Až do konce listopadu budou moci kolemjdoucí před pražskou Economií poznávat tvorbu lidí s roztroušenou sklerózou. A že je rozhodně proč se zastavit. Zdálo by se, že většinou spíše minimalistické pojetí tolik nezaujme, ale opak je pravdou. Krátké básně, příběhy nebo i pár řádek na kappa deskách vtáhne pozorovatele okamžitě do světa abstrakce. Tak se pojďte na chvilku zapomenout.
Neznám tu skoro nikoho, tak si na slavnostní vernisáži aspoň okouknu terén. V prostředí Economie je to trošku industrial, ale ne do studena. Ten kontrast mě vyloženě baví, vidím kytky, koberce, zajímavé sedačky z písmenek, koutky, stolky i kovové pilíře. Za chvilku je tu i hromada barevných kabátů a skupinky lidí, co se evidentně mezi sebou zase rádi vidí. Povídají si, pozorují cvrkot a sledují jak obrazovku, na které už běží jednotlivá díla, tak přibývající občerstvení, se kterým tedy zatím neběží nikdo nikam. Ale to přijde. Je tu i krásné čtení – letošní výstavní katalog, někteří si ho dokonce nechávají od jednotlivých autorů podepsat.
Úvodního slova se chopí Hanka Potměšilová z Revenia a novinář Marek Miller, mihne se tu i Gábina Tamchynová za HR Economie. Je vidět a slyšet, jak to tu mají rádi, každý na Economii vyzdvihne něco a všichni se shodnou, že beze slov a bez obsahu by to zkrátka nešlo. Ano, samozřejmě to umí říct stručně a s noblesou, jsou to přece profíci. Pak vystoupí Terka Nagyová, kurátorka celé výstavy, která dává trochu nahlédnout do zákulisí příprav a poděkuje všem, kteří byli a jsou u toho. Grafikovi Kubovi Kouckému, korektorce Evě Havlíčkové, Pepovi Arnoštovi z ET Production a cateringu z Tiché kavárny.
Přichází také profesorka Eva Kubala Havrdová, podle níž by život bez tvorby nebyl žádný život, a výtvarnice a autorka Monika Otáhalová, která letos připravila návrh pozvánky a obálky katalogu a která se nechává inspirovat barvami, secesí a Alfonsem Muchou. Sama vypadá jako krásně sladěný obraz, takže tady jsme v těch nejlepších rukách. Na improvizované pódium pak vystoupí také trojice dam, inženýrka Kateřina Bémová za NF Impuls, docentka Kamila Řasová za společnost Ceros a inženýrka Jiřina Landová z Unie Roska. Všechny se shodnou, že slovo by ve světě chybělo, a nejen proto, že má i terapeutické účinky. Slovo znamená kontakt, úsměv, společnost i sílu.
Celý úvod uzavírá René Bastl, generální ředitel společnosti Merck, pro kterého je slovo znakem síly i abstraktního myšlení, a tím opět i tvorby. A jsme tak vlastně zase na začátku. Jak řekla Hanka Potměšilová: „Hezky jsme se tu všude roztrousili.“ Následuje symbolický přípitek speciálním mělnickým vínem, stáčeným u příležitosti výročí sametové revoluce, a několik společných fotek a videí.
Zvláštní. Už dlouho jsem na nějaké akci tolik nemlčela jako zrovna tady, protože pořád bylo na co nebo na koho koukat. A přitom jsem odcházela plná dojmů i slov. Přišla jsem, abych něco vytvořila a předala (tenhle článek), a nakonec jsem spíš dostala sama. Jak k tomu došlo, to nevím, ale zrovna taková Cesta není vůbec k zahození.
Foto: Jan Hrdý
