Viníci za každou cenu? #nechbroukažít

Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on email

Táhněme nikoli do háje, ale správným směrem za jeden provaz. Za ten, na kterém se neoběsíme.

Jsem smutná i nazlobená. V průběhu koronavirové pandemie ztrácím další iluze o stavu a vývoji části lidstva. Nechápu bezohledný a nepokorný přístup k základním životním hodnotám.

Politiku, politiky a mediální humbuk ráda nemám; neočekávám konstruktivnost, upřímnost a objektivitu. Spíš intriky a krátkozrakost. Ano, mnohé je špatně. Nedomyšlené, postavené na hlavu. Na druhou stranu – opravdu se máme tak zle? Nemyslím si. Hojně zaznívá, jak by ten či onen udělal vše lépe, efektivněji, správněji. Krásně se to bájí, když za východisko z krize povídálci nejsou zodpovědní! Kdo si zkusí řídit státní kolos, celý národ? Vyladit obří soukolí mnoha potřeb? Vyhovět mase obyvatel, postarat se o ně, zajistit je. Kvalitně, hojně a včas. Brečet, nadávat a natahovat ruku je tak snadné! Obvinit kdekoho ze spiknutí, ústrků, nedostatku…

Jistě, pandemie nebere konce, jsme ve stresu, nepohodlí a obavách. Podléháme vyčerpání a trudomyslnosti. Je zde nespočet omezení a podmínek, které jsme dosud neznali, nemuseli jim čelit, podřídit se jim. Točíme se v kruhu jedné velké neznámé. Je nutné nepolevovat v úsilí, vzít rozum a solidárnost do hrsti. Ani zoufalé prosby a výzvy nezabírají?!

Má snad v sobě takové množství lidí tolik prázdnoty a děsu zůstat sami se sebou, vlastní existencí a myšlenkami, že za každou – i tu nejvyšší – cenu potřebují rozptýlení a obezličky zvenčí? Je tak obrovský problém několik měsíců zvládnout disciplínu, vydržet bez hospody, párty, nákupní horečky, demonstračních výkřiků a napadání? Oželet pro jednou pobyt u moře, horské radovánky… Přes nezvratné důkazy zarytě tvrdit, že pandemie je nástroj moci, lidé neumírají, nejsou nemocní, nakažení a nakažliví? Ubohé honění si ega, kdy se natruc předvádí, že ochranné prostředky se prostě nosit nebudou, nouzová opatření se z principu budou fištrónsky obcházet – a když se něco až na dřeň zvrtne, vždy se najde viník, na kterého se bahno nahází. Ano, všichni chceme žít jako dřív, ale Ježíšek už tady byl a zlaté rybky jsou ještě pod ledem.

Těmto řádkům pravděpodobně přitakají ti, jimž není lhostejné úspěšné zastavení řádícího viru a bezpečný návrat k prosperitě a kratochvílím. Naopak věrní písničce o policejním státu a neschopnosti všech kolem se budou pravděpodobně opět durdit a plivat – zášť i viry. Přitopíme pod kotlem! Ovšem bagatelizování a shazování současné situace není frajeřina, nýbrž hloupost a zatloukání hřebíčků do rakve budoucnosti nás všech. Volnost? Neomezování? Krásné benefity, zůstane-li člověk živ a jakžtakž soběstačný. Kdo kličkuje bez následků, tomu se rychlé soudy činí lehce…

Prosím, nepodceňujme sebereflexi! Neškoďme a neubližujme. Ničemu a nikomu nepomůže, budeme-li se chovat jako utržení ze řetězu. Ze srdce děkuji těm, kdož nejsou neteční, alibističtí a sobečtí, záleží jim na kvalitě zítřků a životů nejen vlastních. Věřím, že takových není málo a že se ještě připojí další… Dávejme pozor na sebe i na ostatní. Nechť se nás drží zdraví, houževnatost a naděje!

– Boj stvořila příroda, nenávist vynašel člověk. –

Karel Čapek

– Moře je veliké a oceán času nemá hranic; plivej do moře, člověče, a ono se nevzedme, spílej svému osudu, a nepohneš jím. –

Karel Čapek, kniha Válka s mloky

Foto: Pixabay

Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on email
Eva Havlíčková

Eva Havlíčková

Crohnovu chorobu jí diagnostikovali ve dvanácti letech. S tímto onemocněním zažívá pořádnou dávku chaosu, trápení a bolesti, ale nevzdává to. Ani ona, ani Crohn. Než ji zdravotní problémy vyřadily na několik let z aktivní činnosti, pracovala dlouhé roky na pozici asistentky ve farmaceutické společnosti. Miluje přírodu, hudbu, laskavý i černý humor, četbu knih a jejich vůni. Váží si rodiny a přátelství. „Je to ve hvězdách, co nás v životě čeká za pouť. Nejdůležitější ale je, kolik úžasných dní prožijeme, a že vždy najdeme cestu! Všichni můžeme opakovaně začínat znovu a po pádu zase vstát, třeba i s nějakou tou boulí na těle i na duši. Na zázraky nevěřím, já na ně totiž spoléhám,“ říká Eva. V současné době působí jako korektorka a redaktorka v redakci magazínu Inspirante, který je jedním z hlavních projektů spolku Revenium.

Další příspěvky autora

Podpořte nás

Náš účet je:
115-5689490267/0100

Vězte, že veškeré finance půjdou na rozvoj projektů, které pomáhají lidem se znevýhodněním plnit si kariérní a životní sny. Inspirante je jedním z nich!