Třicet šest vystavujících autorů, sto čtyřicet hostů, přes třicet minut úvodního programu a završených dvacet společných let. Žádná čísla ale nemůžou dost dobře vystihnout, jak působivá byla vernisáž výstavy Cesta za duhou, která se konala 3. listopadu 2022. Vystavená díla spolu s kresbami slunečnic zvenčí poutaly pozornost kolemjdoucích od první chvíle. A na všech uvnitř byla znát chuť se vidět, něco se dozvědět, pokochat se pohledem i poslechem a navzájem si říct, co pro sebe děláme i znamenáme.

Sál se zaplňoval opatrně a odzadu, hloučky lidí se totiž často zastavily a zapovídaly přímo ve dveřích nebo u stolu s občerstvením, které se hotelu Clarion Congress Hotel Prague povedlo i na pohled. Naštěstí hudba z úvodních skladeb pro flétny všechny příjemně ztišila a naladila. Další vystoupení v průběhu večera mělo opačný efekt, s teenagery si kdekdo pobrukoval a podupával. „Žáčkům říkáme První dech, tady omladině Druhý dech, a ještě zvažujeme seniorskou kapelu Třetí dech,“ zažertoval Marek Vávra, ředitel ZUŠ Harmonie, která na loňské vernisáži zapůsobila tak, že letos prostě nemohla chybět.

Hudební produkci ocenil i Ondřej Velek, ředitel Českého institutu informatiky, robotiky a kybernetiky ČVUT, který měl suverénně nejkratší cestu. Využil totiž výhody domácího hřiště a na vernisáž sjel výtahem. „Ze své zahraniční zkušenosti můžu jen potvrdit, že práce a umění patří k sobě, protože při vnímání nebo tvoření něčeho krásného se dá výborně odreagovat. Ne náhodou byli japonští samurajové kolikrát i výborní kaligrafové.“

Bojové umění vůbec nemusela použít Lenka Brožková, kurátorka výstavy, naopak byla velmi mile překvapená rozmanitostí tvorby a na pódiu nestačila děkovat. Podobný dojem můžu předat i za hosty, protože když jsem se vydala získat pár dojmů od těch, co tu byli poprvé, nešetřili chválou: „Já myslela, že tu bude pár obrázků, ale tohle jsem fakt nečekala. A začíná to, už když sem přicházíte, kolik lidí se u toho zastaví,“ projevila uznání jedna z návštěvnic. 

Kateřinu Bémovou, předsedkyni NF Impuls, zastaví a překvapí máloco, protože u Cesty za duhou je od jejích úplných začátků. „Náš nadační fond je něco jako starší bratr, který svou, dnes už dospělou dvacetiletou sestřičku ponoukal a chvílemi možná už trošku štval, ale nikdy by ji nedal.“ Díky projektu Rozsviťme Českou republiku je na výstavě jako doma i několik obrazů slunečnic, které se, věrné svému jménu, vždycky dokážou natočit za sluncem.

Jestli je profesorka Eva Kubala Havrdová slunce, to si hodnotit netroufám, ale středobodem dění kolem roztroušené sklerózy je určitě, za svou vědeckou činnost letos získala od prezidenta republiky státní vyznamenání. My si jí ceníme už roky a medaile jsou na to krátké, takže za všechny pacienty dostala dárek od Zofie Doškářové z Rosky Česká Lípa. „Vlastnoručně jsem pomalovala skleněnou vázu, protože paní profesorka určitě dostává spoustu květin. Chceme jí za všechno moc poděkovat, snad ví, jak moc si jí vážíme.“ 

Ví. A kdyby náhodou nevěděla, Hanka Potměšilová, která všechny dosavadní ročníky Cesty za duhou pořádala a taky moderovala, to na konci dojatě zopakovala. „Vůbec jsem před těmi dvaceti lety netušila, na jakou cestu se to dávám a kolik trpělivosti, lidskosti a radosti mi přineseš do života. Evo, díky!“ Slova uznání si za léty ověřenou společnost kromě autorek, autorů a Unie Roska vyslechlo i pár dalších, ale ty jmenovat nemůžu, protože jsem měla co dělat, abych neslzela taky. 

To se mnou dělá loučení. Hanka totiž pomyslně nechala tu „svou“ dvacítku vylétnout z hnízda, a i když určitě zůstane nablízku, od příštího roku bude Cestu za duhou organizovat právě NF Impuls. „Chystáme se třeba protáhnout vernisáž na celý den, aby si setkání mohli vychutnat i ti, co pojedou z daleka,“ prozradila k dalším plánům Kateřina Bémová. 

Nedivím se, něco na té cestě Cesty za duhou opravdu je. Přijďte taky a uvidíte sami! A to můžete až do 24. listopadu. Všechny ročníky výstavy Cesta za duhou, která mohla vzniknout i díky dlouhodobé podpoře společnosti Merck, jsou k vidění na webu www.cestazaduhou.cz.

Foto: Jan Hrdý

Helena Tutterová

Helena Tutterová

Píše sloupky s názvem Perplex ve městě, aby cupovala život s dětskou mozkovou obrnou a jinými naschvály. Nehodlá totiž jen opatrně našlapovat a lovit Božského přeskáče či jinou ortopedickou obuv. Prahne po životě na vysoké noze obklopena přáteli, knihami a kávou. Analogie s legendárním Sexem ve městě tak není vůbec náhodná. Miluje příběhy a humor mezi řádky, i proto pracuje v redakci magazínu Inspirante neziskovky Revenium. Věří v sílu ticha, přírody a kofeinu, propadá kouzlu divadelních a filmových scén a dojímají ji šťastné konce. Tajně tančí a sportuje, aby ji hned tak něco neuteklo a neskolilo. Hlavně ale proto, aby měla k často rozběhaným lidem blíž.

Další články

Podpořte nás

Náš účet je:
115-5689490267/0100

Vězte, že veškeré finance půjdou na rozvoj projektů, které pomáhají lidem se znevýhodněním plnit si kariérní a životní sny. Inspirante je jedním z nich!