Znáte ty chvíle, když si z vás technika dělá dobrý den? Já důvěrně! Poslední dobou si dokonce říkám, že o svých kreativních zkušenostech s domácími spotřebiči napíšu samostatnou knihu. Věřím, že se v ní nejeden človíček pozná a ostatním svými reálnými historkami zlepším den. Je totiž všeobecně známo, že cizí nezdary dokážou spolehlivě pobavit…
Když to vezmu chronologicky, první eskapáda se mi stala už na podzim roku 2024. Tehdy jsem si ohříval jídlo v mikrovlnce a těšil se na zaslouženou mňamku po dlouhém dni. Najednou ale přišlo velké prásk a v mikrovlnce se místo skvělé večeře objevil plamen. Hm, flambované makarony? To jsem na jídelníčku ještě neměl! Nu, všechno je jednou poprvé.
Během hašení plamenu jsem aktivně využíval znalosti ze školení BOZP a zároveň se děsil výsledku nečekaného požáru. Oprávněně, mikrovlnka byla ozdobena epesním černým flekem a osmahlé jídlo letělo do koše.
Poučení, už nikdy nepojmenovávat spotřebič po Janu Husovi – Honza. Ta naše to vzala sakra doslovně.
Ožehlá mikrovlnka prošla reklamací a po pár týdnech jsme ji vezli opravenou domů. Po nedávné ohnivé zkušenosti jsem ale zdárnému vzkříšení neuvěřil a šupajdila směr smeťák. Následovníka jsme pojmenovali Otmar, snad mu tohle jméno přinese méně ožehavé zážitky.
Další perná chvilka přišla těsně před Vánoci. V dobré víře jsem dal prát nového dinosauřího plyšáka, který byl dárkem pro manželčina synovce. Náhle slyším prapodivné zvuky, které vystupňovaly do hororové story. Rachtání vystřídala šílená rána, uvnitř pračky se zjevil efektní záblesk a celý byt se zahalil do neprostupné tmy. Chudák dinosaurus holt zažil druhý velký třesk!
Naštěstí byl neposlušný spotřebič v prodloužené záruce, ale jelikož bylo před svátky… Než se vše vyřídilo, k pravidelnému praní jsme se vrátili až v druhé polovině ledna. Do té doby nám prala kamarádka, kolegyně mojí ženy a moje mamka (což mě dokonale vrátilo do dávných dob vysokoškolských studií). Všem pomocníkům tak ještě jednou velké díky! Bez vás by nás čekal nekonečný kraul špinavým prádlem.
Do třetice všeho dobrého mi zvedl tlak můj noťas, kterému zčistajasna přestala „fachat“ kamera. Já už na něj jen nevěřícně koukal, ale moje technicky zdatná manželka nelenila a zhruba dvě hodiny trpělivě hledala příčiny nečekané technické sabotáže. Nakonec se zadařilo, kamera se rozjela a já si oddychl. I noťas má zkrátka nárok na občasné vrtochy.
Jako poslední předvedla své umění i naše myčka. Poté, co jsem ji pečlivě naplnil nádobím a přidal kapsli, ovládání začalo svítit všemi barvami. Slušná technoparty, kterou jsem ocenil, ale čisté nádobí mám mnohem raději. Ale při rezignovaném pohledu na pestrobarevnou zkázu jsem si vzpomněl na nejuniverzálnější radu všech dob: Když nevíš, resetuj. Po pěti nezdárných pokusech myčka boj vzdala, technoparty rozpustila a dala se do poklidného mytí nádobí.
Za poslední tři měsíce tak vyhlašuji dokonalou vzpouru strojů. Ještě chvíli a vytáhnu tužku a blok, pořídím si valchu, jídlo začnu ohřívat nad plamenem a nádobí vyčvachtám v dřezu.
I když… tak razantní asi nebudu. Ostatně i já chodím na pravidelné opravy a revize k doktorům všeho druhu. Kvůli mé kreativní roztroušené skleróze mám nejednu pochroumanou součástku a o jiné jsem přišel už před lety (žlučník i slepé střevo by mohly vyprávět). Není tak důvod vztekat se nad technologickými excesy, které mají řešení. I spotřebič má nárok na pořádnou chřipku.
Foto: Pixabay
