Za dosavadních šestapadesát let byla rodačka z Liberce Zuzana Nemčíková ledasčím. Když se jí zeptáte, kým se cítí být teď, usměje se a řekne: „Prostě Zuzka.” Pravidelní čtenáři Inspirante ji možná znají jako autorku občasných Pohlazení. S ní se ale občas život nemazlil…
Když byla malá, byl největším koníčkem dívky zrozené ve znamení Ryb sport. Dělala sportovní gymnastiku, honila se za mičudou, a když její bratr nastoupil k letectvu, chtěla ve svých deseti letech do armády též. Tatínek ji v tom podporoval. Také ale dodával: „Když nemůžeš, tak pořád ještě můžeš.“
Po absolvování střední ekonomické školy byla volba jasná. Desetiměsíční základní vojenská služba s odborným kurzem Spisové a administrativní služby. Chtěla do armády! Sloužit se vrátila zpět do Liberce. Jak šel rok s rokem, toužila po vysoké vojenské škole. Což pro ta léta nebyla v tehdejším Československu varianta pro ženy. Protože byla již tehdy cílevědomá, šla si za svým snem. Byla přijata ke studiu ve slovenské metropoli na tamní Vojenskou politickou akademii, kde v roce 1989 graduovala jako nejlepší studentka s doktorátem.
Její vojenskou kariéru ukončilo působení v Žatci, kdy během mateřské dovolené docházelo k rušení útvarů posádky. Začala podnikat a věnovala se tomu, co ji naplňovalo. Stále se vzdělávala a rozvíjela schopnost motivovat druhé. Mohla se věnovat i výchově dětí a cestování.
Návrat do armády
Do armády se vrátila ve čtyřiceti letech. Nastoupila jako psycholog protiletadlového útvaru s podmínkou, že si doplní vzdělání z jednooborové psychologie na Univerzitě Palackého. Vše se odvíjelo idylicky, ale jen do té doby, než ji zrušili nejen pracovní pozici, ale i celý útvar, který přesunuli do vzdálené jihočeské posádky.
Takže pár let cestovala mezi rodinou, desítky kilometrů vzdálenou posádkou Strakonice a Olomoucí, kde studovala. V tu dobu byla její nová pracovní pozice – velitelky baterie – další velkou výzvou. Zuzka brala výzvy jako příležitost k růstu a chtěla uspět se ctí. Uspět a ještě dokázat, že je na své pozici oprávněně. Vždyť mnohaleté zkušenosti s obhajováním své pozice mezi muži již měla. Zprvu to bylo náročné, ale po čase uspěla.
Nakonec se jí podařilo vrátit se zpět do domovské posádky do personalistiky. A tehdy si sama našla bulku, která byla zhoubná a rychle rostoucí. Opět nová výzva, kterou léčba chemoterapiemi přináší, byť to zrovna nebyla procházka růžovým sadem.
Stejně jako absolvování navazujícího magisterského studia a nástup na novou pozici, nyní již ve vystudovaném oboru, jako psycholog u 4. brigády rychlého nasazení. Přesně ta práce, která Zuzku naplňovala a kde mohla uplatnit všechny svoje dovednosti, které měla a které si ještě zdokonalovala. Takže se mohla podílet na přípravách vojáků do zahraničních operací, na výběrech do speciálních pozic i v kurzu Komando, poradenství.
Její tělo zvládalo i vojenská cvičení, kterých bylo dost. Práce ji bavila. Zároveň však byla řadu let styčným psychologem pro rodiny vojáků v zahraničí a neustále v pohotovosti v případě mimořádných událostí a jejich řešení s rodinami.
Začala se cítit vyčerpaně. Tehdy si uvědomila, že vojáci do misí rotují a střídají se, ona však zůstávala v přípravách stále. A práce i v ostatních podřízených útvarech přibývalo. Přijala nabídku nastoupit na Ministerstvo obrany ČR do Prahy, kde pár let s manželem pak i bydleli. To už bylo spíše úřednické místo a výzvy tohoto typu najednou nebyly těmi pravými. Práce ji opět přestala naplňovat.
Do civilu odcházela v hodnosti podplukovnice v roce 2013. A tehdy si našla další bulku v prsu. Místo aby rozvíjela svoje podnikání spojené i s výživovým poradenstvím, následovalo další kolo léčby a radioterapií a invalidní důchod.
Jenže u toho to neskončilo. Objevila si další ataky karcinomu a následovaly další operace. Při preventivní operaci vaječníků, pro kterou se rozhodla, byl nalezen karcinom i tam. A zjistili jí i BRCA pozitivitu – tedy dědičné mutace genu.
Nepřízně osudu…
Některé nepřízně osudu člověka zdolají a položí. Zuzku ne! Upřesňuje ale, že proces přijetí reality trval nějakou dobu. Strach, bolest, i nejistota. Co bude dále a jak to zvládnu? Tátovo heslo však fungovalo i nyní: „Když nemůžeš, ještě pořád můžeš! A když si myslíš, že už jsi na dně, ještě stále máš dost sil!“
Načas upadla i do depresí. Nastalo šedé vidění světa a to doslovně. Hledala v sobě sílu, avšak pochopila, že potřebuje v tu dobu sama pomoc psychologa. „Někdy je v našem životě chvíle, kdy slovo, které pomůže, si nemůžeme říci sami!“ dodává.
Když přemýšlí o tom, proč onemocněla, říká, že její duše byla v tu dobu bolavá. Svoje potřeby tehdy dávala až na poslední místo. V té době ji také její práce tolik nenaplňovala. Byla dlouhodobě ve stresu, byť navenek vše zvládala. Málo se radovala a málo se smála. Dnes má na to svůj rým: „Hodně se radovat, hodně se smát! Na některé věci z vysoka…!“ Protože pozitivním přístupem, pohybem a ještě pár drobnostmi posilujete výrazně imunitu. A ta byla tehdy hodně snížená. Proto dnes ten rým!
Účinky pohybu hezky zapadají do jejího systému, který propaguje. MYSL – POHYB – STRAVA – to celé zasazené do správného DÝCHÁNÍ. To je možnou cestou, jak se úspěšně vyrovnávat s výzvami našeho života, říká Zuzka.
Letos v květnu otevřela v Žatci psychologické poradenství, které je zároveň pobočkou spolku Revenium. Pořádá přednášky pro veřejnost, besedy a workshopy.
Při své cestě životem je Zuzka příkladem i stovkám dalších pacientek po ablaci prsu. Byla také jednou z tváří kampaně Srdcerváči.
Na citlivost ke svému tělu a samovyšetřování nedá dopustit. „Zobrazovací metody mohou ukázat, že tělo je ‚čisté‘, ale do několika měsíců se nádor může objevit. Proto je samovyšetřování každý měsíc pro ženy nezastupitelné v jakémkoli věku. Když se vše začne řešit v počátku, je šance na zvládnutí mnohonásobně vyšší,“ vysvětluje…
Běžecké skóre: 2 500 kilometrů
Když bylo Zuzaně Nemčíkové k padesátce, začalo jí vadit, že není snadné udržet svou hmotnost. Studovala zdravý životní styl, výživové poradenství a uvědomila si důležitost prevence řídnutí kostí. Rozhodla se řešit „zahušťování kostí“ pohybem. Po léčbě měla v rámci služebního tělocviku jistá omezení. Nyní však pro ni nastal čas zase začít něco aktivně dělat. Začít běhat! A postupně, přes účast v závodech pro zkušené i nadšené – RunTour, si běh zamilovala. Zlepšoval ji nejen fyzickou kondici, ale též psychiku. Účinek měl i na lymfatický systém. „Vyplavené endorfiny ničím nenahradíte,“ říká s úsměvem.
Přidala se k ní celá rodina. Dnes je to již o běhání i bez závodů a soutěžení. Byť ji ta atmosféra závodu, kde se z nadšených stávají zkušení, těší stále. Běhání jí rozvíjí vnitřní sílu.
Žije ve šťastném manželství. „Láskyplný vztah, hodně komunikace a radosti je recept na každou bolístku. A každodenně spousty smíchu, i když třeba není důvod. My si ho denně nacházíme,“ doplňuje Zuzka.
Je držitelkou pěti titulů Zlatý RunTour Master. To znamená, že se v rámci běžeckého seriálu RunTour v daném ročníku zúčastnila závodů alespoň v sedmi městech. Ona však účast na těchto závodech spojuje s poznáváním nových míst a s relaxem.
Zuzana Nemčíková (56) je psycholožkou, lektorkou, podplukovnicí v záloze. Připravovala vojáky na zahraniční operace. Nyní působí ve spolku Revenium. Poskytuje poradenství a přednáší. Je také autorkou Inspirante. Její největší současnou zálibou je život a běhání.
Foto: archiv Zuzany Nemčíkové, Martin Štross – Fotostudio Spoušť, Yan Renelt
