Byla jsem teď 4 dny na Colours of Ostrava a megalomansky si to užila! Je to vlastně můj nejoblíbenější český festival. Miluju celou tu atmosféru areálu Dolních Vítkovic, hudbu, jídlo, lidi, prostě všechno! 😊
Letos to pro mě byl první rok, kdy jsem využila ZTP výhody a byla jsem moc mile překvapená. Organizátoři byli milí a vstřícní už přes e-mail, když jsme řešili možnost vstupu na švédskou invalidní kartičku pro mého přítele Davida. Žádný problém. Dorazili jsme na místo a já si poprvé začala všímat vychytávek, které pro nás invalidy festival nabízel. Speciální vstup, parkoviště, toalety, vylepšení cest. Rozhlédla jsem se a byla nadšená, že vidím několik vozíčkářů. Tak přeci, oni fakt dorazili!
Vlezli jsme do areálu a já měla pocit, jako bych se ocitla na celostátním sjezdu OZP. Bylo úžasné vidět tolik šťastných hendikepovaných lidí na jednom místě. Schválně jsem ale celé dny pozorovala, jak se k nám „zvláštním“ účastníkům budou ti „normální“ chovat. A napadlo mě, že by se do televize měly pouštět reportáže o tom, jak si všichni účastníci festivalu navzájem pomáhají a jsou k sobě vstřícní. Místo toho, abychom konstantně poslouchali o komančích a imigrantech…
Inkluze vozíků do kamenitých cest proběhla bez problému. A pokud se někdo zadrhl, hned mu byla nabídnuta pomoc. Ale co OZP. Kolikrát se nám stalo, že si sedneme na pivo a okolo nás jen samí napumpovaní důchodci, co si přišli hodit škrpálem! Těšim se, že si v důchodu budu taky tak užívat. No a v pátek jsme málem nestihli koncert Marušky Rottrové, protože se tam sjela už asi fakt celá republika. Na Lásko voníš deštěm jsem děkovala slunečním brýlím za částečnou kamufláž mýho neutěšenýho slzavýho údolí.
Prostě všichni tam byli, jedli, pili, hodovali. A hlavně k sobě byli slušní. V takové zemi chci žít, tady se mi líbí.
Díky Colours, že jste mi to umožnili aspoň na ty čtyři dny. Prozatím… 😊
Vaše Tereza
